Duben 2008

Přerovské Lidice

Miroslav Václavek

Lidice a Přerov. Dvě místa, z nichž jedno je celosvětově známé tím, že tam byli vyvražděni její obyvatelé a celá obec byla vyhlazena do základů. Jedno z míst, kde zanechal stopu nacismus. Město druhé, Přerov tím sice známé není, ale stalo se tam to samé. Vraždy.

Bylo po druhé světové válce a krysy začaly vylézat z kanálů. Skuteční hrdinové a odbojáři byli většinou mrtví. Takového vakua se musely nutně zmocnit ty nejodpudivější typy. Jako byl poručík Karol Pazúr. Za války příslušník Hlinkových gard a dobrovolník na východní frontě. Po válce komunista a masový vrah. 18. června 1945 se protnuly osudy mnoha lidí. V Přerově toho dne zastavil vlak, jenž dopravoval zpět do domovů násilně evakuované Německé civilisty ze slovenských Karpat. Rovněž byli mezi nimi i Maďaři a Slováci. Jednalo se především o ženy a děti. Karol Pazúr a osvětový důstojník Bedřich Smetana je nechali vystoupit z vagonů a později je eskortovali svými vojáky do Horních Moštěnic na návrší zvané Švédské šance. Kojící matky s kočárky vedené pod nabitými samopaly. Werhwolfové v plínkách. Plačící Wehrmacht. S těmi se český hrdina nesere. Těm to natře. S těmi umí bojovat. Mezitím proběhly výslechy. Jimi bylo prokázáno (jak se Pazúr později hájil), že se jedná o nacisty a příslušníky SS. Nejvyšších hodností dosáhli pravděpodobně kojenci, které poručík Pazúr později osobně postřílel. Jak asi vyslýchal soudruh Pazúr malé děti, aby z nich dostal přiznání? Vzal jim dudlík? Ach jaký to hrdina, partyzán a odbojář! Jakou asi zahrál jejich matkám důstojník Bedřich Smetana? Mou vlast? Nebo Kde domov můj? Nebo nějakou jinou vlasteneckou?

Poté co místní obyvatelé obce Lověšice musli pod pohrůžkou zastřelení vykopat masový hrob byli oběti řádění československé luzy donuceny vysvléci se do spodního prádla. Pazúr odebíral rodičům děti a ty se musely dívat, jak jsou jejich rodiče zabíjeni. Teprve poté i je zavraždili čeští vojáci. Malá holčička slovensky prosila o smrt, aby už mohla jít za maminkou. Matka držící dvě nemluvňata v náručí byla zastřelena a s živými dětmi spadla do hrobu. Pazúr se Smetanou si dlouze vychutnávali jejich pláč, než je komunista Pazúr zastřelil. Podle slov, které by podepsal i Václav Klaus nebo kterýkoliv jiný fanatický český nacionalista. Protože toho, kdo je Němec, se patří zabít. Tak se vyjádřil Karol Pazúr vůči zoufalým prosbám lověšických obyvatel o zachránění životů dětí a s hrůzou sledujících jatka a pobíjení bezbranných. Když bylo po všem, tak si majetek zavražděných Pazúrovi muži pochopitelně rozebrali. K vraždění patří krádež už jaksi samozřejmě.

Krátce po těchto bestialitách dorazili na místo jatek čeští a sovětští důstojníci, jež doprovázel i důstojník NKVD. Sovětští důstojníci jindy zachránili spoustu ať německých vojáků nebo civilistů před těmi, kteří úspěšně předtím kolaborovali s nacismem. Jenže teď již bylo pozdě a doprovázející příslušník NKVD mu poté, co se poručík Pazúr prokázal legitimací Obranného vojenského zpravodajství, zasalutoval a s úsměvem zavelel k odchodu. Ve vlažném vyšetřování této hrůzy byl sice Pazúr později odsouzen v roce 1949 na dvacet let. Ovšem, to by nebyl komunista a vlastenec, aby mu Klement Gottwald trest nesnížil nejdříve na polovinu, a aby ho poté v roce 1951 nepropustili na amnestii. Později byl mnohonásobně vyznamenáván a stal se z něj významný funkcionář ve Svazu protifašistických bojovníků a agent StB. Zde máte Falmere/Filipe krásné potvrzení vašich slov o tom, jak vrah zůstává vrahem. Osvětář Bedřich Smetana, původně souzený i za jiná zvěrstva na Slovensku a osvobozený na základě zákona č. 115/1946 Sb. později uprchl. Kde je mu konec, se neví. Vyšetřování celého případu bylo s ohledem na kouzelný zákon č. 115/1946 Sb. (na zákony jsme machři) zastaveno a celý masakr byl pečlivě ututlán. Jako mnoho jiných. Jako ten v Brně, v Lanškrouně, v Praze, v Jihlavě atd.

Lidická hrůza spáchaná nacisty dodnes láká k přiživení se na krvi masařky s profesorskými tituly. Klaus miluje řečnit v Lidicích. Zametat stopy za těmi samými zločiny spáchanými námi. Naklást vajíčka českého nacionalismu do mrtvých a poté odjet prezidentskou limuzínou se standartou Pravda vítězí na noc za letuškou. V rámci dobrého tónu si pak střihnout i nějaký ten projev o rodině a hodnotách v konzervativní rovině. Nebo si v Lidicích přiložit do ohně českého nacionalismu polínka svých slov: „V očích nacistů se provinili jedinou věcí - byli to Češi". Ptám se pane všeprezidente, kdy přijedete do Přerova a sdělíte českém národu, čím se provinily tam zavražděné děti? Že by ta pravda zněla takto? „V očích československých se provinili jedinou věcí - byli to Němci“. Kdy se zasadíte o důkladné vyšetření této doposud přetrvávající české hanby a složíte pokání na hrobě těchto zavražděných československých občanů? Váš nacionalismus je stejná obludnost, jež hubí rozum a zaslepuje, a je to stejně odporná ideologie jako nacismus, jenž z něj ideově vychází.