Duben 2008

Poměry ve věznicích v padesátých letech

Zdeněk Vališ

V příspěvku „Tématické jednotky pro střední školy – Muzea III. odboje Příbram“ (www.fragmenty.cz/!21%20Pravo%20a%20justice.htm) je také citován záznam vyšetřujícího soudce Státního soudu v Brně JUDr. Jaromíra Floriána z 10. března 1949 o lékařském vyšetření zatčených ve věznici Okresního soudu v Uherském Hradišti, jež byla provedena za jeho přítomnosti šéflékařem KV SNB v Brně MUDr. Vlčkem. Prohlídka byla provedena z příkazu tehdejšího předsedy pobočky Státního soudu v Brně JUDr. Jaroslava Horňanského, který ji nařídil, až když se o brachiálním násilí na zajištěných osobách z ledna 1949 začalo veřejně mluvit, byť měl tuto povinnost ze zákona. Týrání zadržených totiž nebylo nejen dovoleno, ale bylo i tehdy trestným činem! Proto se také ve své zprávě pro ministerstvo spravedlnosti z 14. března 1949 alibisticky dovolával v příspěvku zmíněné „mravní odpovědnosti za souzení lidí“…

Lékařskému vyšetření bylo tenkrát podrobeno celkem 63 zajištěných osob, z nichž „28 uvádělo různé druhy insultace“. Ovšem „lokální nálezy zevní“ byly „celkem skromné“, vzhledem k již značnému časovému odstupu od lednových výslechů. „Ve 13 případech bylo užito opakovaně elektrického proudu z vyšetřování, je patrno, že užití elektrického proudu při vyšetřování má za následek vysoké procento poruch ve sféře psychické i nervové i po značném časovém odstupu. Ostatní použité prostředky při vyšetřování zanechaly podstatně menší procento poruch, patrných ještě po tak dlouhém časovém odstupu.“

Podobných dokumentů ve své době jistě příliš nevzniklo, protože Horňanský byl za tuto „iniciativu“ důrazně varován tehdejším ministrem spravedlnosti A. Čepičkou, který mu osobně zakázal zasahovat jakýmkoli způsobem do vyšetřování Státní bezpečnosti. Pro tehdejší režim je charakteristické, že se uvedená výtka stala veřejným tajemstvím v resortu spravedlnosti i bezpečnosti. Nicméně citovaná zpráva vyšetřujícího soudce přispěla k další nezákonné úpravě právního řádu.

Institut vyšetřujících soudců, dnes neexistuje, a proto nebude od věci připomenout jeho význam a úlohu v právním řádu. Vyšetřující soudce totiž mohl a měl nezávisle ověřit skutečnosti důležité pro posouzení viny či neviny obviněného, což bylo zakotveno i v ústavním zákoně č. 319/1948 Sb. o zlidovění soudnictví. Jejich úkol spočíval v prověřování vyhledávacích úkonů pracovníků bezpečnosti, v provádění znaleckých důkazů v rozhodování o uvalení vazby či o propuštění z vazby. Vyšetřující soudce byl proto ze zákona vyloučen z účasti na soudním líčení s obviněným. Tento princip byl však už porušován ve výjimečném období poválečné justice mimořádnými lidovými soudy. Nepřekvapí proto, že k podobným excesům docházelo i zpočátku existence Státního soudu, z nichž nejznámější jsou nepochybně aktivity podplukovníka JUDr. Karla Vaše při „realizaci“ justiční vraždy divisního generála Heliodora Píky.

Komunisté po ovládnutí aparátu StB viděli ve vyšetřujícím soudci nadbytečný článek, a proto usilovali o zrušení jeho institutu v právním řádu. Vaš opakovaně poukazoval na „zastaralost a nevhodnost instituce vyšetřujících soudců“ a jako příklad uváděl Sovětský svaz „a lidově demokratické státy, zejména Polsko, kde tato instituce není“. V dopise „Armádnímu vedení stranické práce“, jehož paré zaslal ministru spravedlnosti Čepičkovi i generálům B. Reicinovi a J. Musilovi pak uvedl, že „na řídící skupinu ilegální organizace, vedené gen. [Karlem] Kutlvašrem, vojenský referát státní prokuratury podal obžalobu již 10 dní po dojití trestního oznámení, ač skutkový děj byl velmi rozsáhlý a rozmanitý – na podskupiny této organizace „Šeřík“ a „Ing. Žemly v Pardubicích“, ještě dodnes nejsou podány obžaloby, ač skutkový děj je mnohem jednodušší, trestní věc těchto dvou podskupin je buď u vyšetřujícího soudce ve stadiu přípravného vyšetřování, nebo dokonce ještě ve stadiu schválení zamýšleného pouhého zavedení na trestním oddělení ministerstva spravedlnosti. Obžaloba na řídící skupinu organizace Kutlvašr a spol. mohla být proto tak rychle podána, neboť vojenský úsek státní prokuratury se řídil zásadou s. dr. Čepičky o spolupráci státních zástupců s bezpečnostními orgány ještě před podáním trestních oznámení.“ O jakou spolupráci se jednalo, svědčí další Vašova věta: „V daném případě orgány StB upravily trestní oznámení podle předem tlumočeného přání úseku státní prokuratury“.

Ministr spravedlnosti Čepička již v dubnu 1949, ačkoliv k tomu nebylo žádného zákonného podkladu, ústním příkazem zrušil instituci vyšetřujících soudců u státního soudu. Dne 21. září 1949 byla instrukcí ministra spravedlnosti zrušena instituce vyšetřujících soudců také u soudů okresních. Oficiálně bylo zrušení této instituce zdůvodňováno tím, že se „přežila“ a jen „prodlužuje“ vyšetřování a „zbytečně znovu provádí zjištění správně již provedené orgány Státní bezpečnosti“. Čepička prostě trval na tom, že prověřovat „vyšetřování nepřináleží justičním orgánům“.

Toto nezákonné opatření (ministrovo svým nařízením měnilo zákon) podstatně přispělo k porušování zákonnosti v Československu, protože ve svém důsledku znamenalo, že vyšetřovaný se prakticky dostal do styku se „svým“ prokurátorem až po skončení vyšetřování. Vazba byla uvalována jen písemně a nikdo z justičních pracovníků nemohl vyšetřování v jeho průběhu kontrolovat, ani ovlivňovat. Tím se prakticky otevřely dveře ke všem nezákonnostem, k nimž docházelo během vyšetřování. Uvedena opatření v praxi znamenala, že vyšetřování zůstalo po dlouhou dobu bez jakékoliv kontroly, což mělo za následek používání nezákonných vyšetřovacích metod a dalších forem působení na soudní líčení. V rozporu s tehdy platným zákonem byla tak orgánům Státní bezpečnosti dána práva, jež podle platné ústavy náležela jedině soudu!

V novém trestním řádu z roku 1950 bylo jen velmi málo zákonných předpisů, jež byly vyšetřující orgány Státní bezpečnosti povinny dodržovat, přesto docházelo k dalšímu brachiálnímu násilí na vyšetřovaných osobách. Byly také vydány nejrůznější směrnice či rozkazy zakazující toto násilí, přesto se v praxi dále používalo, jak o tom vypovídají spisy vojenských prokurátorů. Mnohým z nich toto komunistický režim neprominul a byli vystaveni nejrůznějším osobním atakům. Například nižší vojenský prokurátor v Praze kpt. JUDr. Zdeněk Zatloukal, který významným podílem přispěl k odhalení těchto praktik příslušníků vojenského obranného zpravodajství v pověstném Domečku v Kapucínské ulici v Praze, pak na základě dalšího vyšetřování a protokolů příslušníků StB uvedl ve své zprávě z listopadu 1951 těchto 23 násilných metod:

• Zavazování očí, černé brýle, případně s vatou na očích, aby vyslýchaný neviděl, kdo a kde ho vyslýchá nebo týrá

• V ústech, případně přes celý obličej, mokrý ručník, aby vyslýchaný nemohl křičet a neviděl

• Dělání dřepů

• Fackování s případnými následky

• Kopání do těla, když vyslýchaný upadl na zem

• Používání gumových obušků

• Bití přes chodidla, obuškem nebo rákoskou

• Několikadenní temná komora s probuzením každé půl hodiny - na dveřích píchací hodiny

• „Truhly", tj. vězeň ležel v úzké bedně a měl vystrčena jen chodidla, přes než byl bit

• Vazba v úzké cele, do níž se vešel jen stojící člověk, bez pláště - takto držen několik dní bez stravy a bez možnosti jít na záchod

• "Síta" - úzké cely, v nichž se pohybovala drátěná síta nahoru a dolů v úhlech asi od 30 stupňů, takže vyšetřovanec byl nucen stále se ohýbat

• Vyhrožování trestem smrti

• Pálení hořícími cigaretami

• Elektrické vložky do bot a elektrické dráty na ruce

• Inzultační skupina StB - asi šest orgánů, kteří odváděli vyšetřovance od výslechových orgánů do jiné místnosti, kde je týrali a pak opět vrátili k výslechu

• Týrání - případy, kdy vyšetřovanci se potom stěží udrželi na nohou, případně bylo na nich znát použité násilí

• Injekce pravdomluvnosti - scopolamin

• Pytlová metoda:

a) Vyšetřovanec daný do zavázaného pytle je ponořen do vody, aby si myslel, že má být utopen

b) Vyšetřovanec v zavázaném pytli byl položen na koleje v blízkosti jezdících vlaků, aby se domníval, že má být přejet vlakem

• Vrážení špendlíků pod nehty a strhávání nehtů - prováděly údajně hlavně příslušnice StB

• Rusky mluvící orgán StB - vyhrožování deportací do Sovětského svazu - působení na vyšetřovance strachem ze sovětských zpravodajských orgánů

• Mačkání varlat

• Ztýrání a utlučení - případy, které skončily smrtí

• Pokusy o sebevraždu, případně dokonané sebevraždy jako následek používání fyzického násilí při výsleších.