Květen 2008

Konfederaci politických vězňů spoluzakládala StB

Adam B. Bartoš

Konfederace politických vězňů byla od svého vzniku infiltrována StB. Mezi zakládajícími členy bylo několik tajných agentů. Bývalý šéf pražské pobočky Stanislav Stránský to tvrdil už před lety, soud mu za to ale dal stotisícovou pokutu. Teď získal dopis ministerstva vnitra, který mu dává za pravdu. Chtěl jsem KPV vyčistit od agentů. Nakonec to dopadlo úplně opačně, vzpomíná Stránský.

Svůj boj s tajnými agenty mezi politickými vězni začal Stanislav Stránský, sám bývalý člen Konfederace politických vězňů (KPV), už na počátku devadesátých let. Na složky konfidentů StB náhodou narazil při prohledávání materiálů v ministerstvu vnitra. I dnešní vedení organizace sdružující politické vězně minulého režimu potvrzuje, že u jejího vzniku agenti vskutku stáli. „Už ale nejsou našimi členy, v řadách konfederantů byli jen na začátku a byli vyloučeni," řekla iDNES.cz současná předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová, která je ve vedení organizace od roku 1990. Svým způsobem dává Stránskému za pravdu. Vztahy mezi ní a bývalým předsedou pražské pobočky jsou však dodnes na bodu mrazu.

Přál jsem si tu mít čisto

„Chtěl jsem organizaci od těch agentů očistit, jenomže jsem nevěděl, že je v KPV skrytá tak ohromná estébácká mafie," přiznal iDNES.cz Stránský. Coby předseda pobočky, která měla asi pět tisíc lidí, doporučil v roce 1992 tehdejšímu vedení, aby zmíněné lidi vyloučilo. „Poukázal jsem na ně velmi slušnou formou. Doporučil jsem jim, ať jim vzkáží, aby už nechodili, že v KPV nemohou dále zůstat," vzpomíná.

Vše ale dopadlo přesně opačně. KPV nepohodlného Stránského zažalovala, že pošpinil její dobré jméno. Stránský soud prohrál a musel zaplatit tehdejšímu předsedovi KPV Rudolfu Pernickému stotisícovou pokutu.

„Místo aby udělali pořádek a vyloučili z KPV ty agenty, tak naopak na mne podali žalobu. Tím ty estébáky přikryli," řekl iDNES.cz muž, který se s tehdejší prohrou nikdy nesmířil. Soud prý ani nenapadlo vyžádat si spisy lidí, o kterých Stránský tvrdil, že se Státní bezpečností spolupracovali. „Odsoudili mne přesně podle toho, co napsala žaloba. Tedy právě ti lidé, na které jsem poukázal," vzpomíná Stránský. Více než prohraných sto tisíc korun ho mrzí verdikt soudu, podle kterého zmíněné lidi urazil. „Představte si tu urážku, že jsem prý pošpinil agenty Státní bezpečnosti," neskrývá ani po letech rozhořčení.

Podle Naděždy Kavalírové však v tehdejší době už zmínění lidé v KPV nefigurovali. „Stránský nás neustále napadal a soud dal za pravdu nám, protože jsme dokázali, že v době, kdy s námi vedl tento spor, tak tito lidé už našimi členy nebyli," vzpomíná na tehdejší při Kavalírová. „Je mi líto, ale pan Stanislav Stránský byl bohužel vždy v zajetí takových svých scestných myšlenek. Proto taky ten soud prohrál," dodala.

Pořádek se musí dělat

Konfederace pak svým členům nařídila, aby se s lidmi kolem Stránského nestýkali. Kdokoli tak učiní, měl prý být vyloučen, čímž by přišel o možnost odškodnění za léta věznění. Mnoho lidí se tehdy zaleklo a odešlo. Ve Stránského pobočce zůstalo něco přes tři sta lidí. S Konfederací se nadobro rozešel a založil konkurenční Sdružení bývalých politických vězňů, které vede dodnes.

Svého přesvědčení se ale nevzdal. I po prohraném soudu se roky snažil dokázat, že měl pravdu. Zřízení nového Ústavu pro studium totalit ho povzbudilo, aby loni v prosinci napsal oficiální žádost ministerstvu vnitra. Chtěl, aby prozkoumalo, zda zmínění lidé pro komunistickou tajnou policii skutečně pracovali, či ne.

Odpověď přišla do měsíce. Pro Stránského nebyla nijak překvapivá, všechny skutečnosti už dávno znal. Nyní ale má konečně v rukou důkaz, který podle něj nikdo nemůže zpochybnit. „Je to čerstvé. Není to žádná zákeřná hra, jaké se dopustili oni proti mně," vysvětlil a ukazuje dopis z odboru archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra, který má redakce iDNES.cz k dispozici.

Dokument jmenuje několik agentů zakladatelů

Ministerstvo vnitra v dokumentu jmenuje několik lidí, kteří byli agenty Státní bezpečnosti. Bruno Fagoš, Miroslav Hesoun, Matylda Hojerová-Čiháková a František Melichar byli vedeni ve svazku A jako agenti, Jitka Pufflerová spadala do kategorie I, tedy informátor. Svůj svazek na ministerstvu má i Čeněk Sovák a Ladislav Tonar. Co těchto několik bývalých politických vězňů a přitom spolupracovníků StB pojilo, je 30. listopad 1989. Tehdy se sešli společně s další asi dvacítkou muklů v salonku hospody U Kotvy ve Spálené ulici a založili Konfederaci politických vězňů. Organizace, která měla být už ze své podstaty čistě protikomunistická, tak byla od samého počátku infiltrována tajnými agenty.

Další pracovníci StB pak byli ve výboru Konfederace, například Karel Kalenda či Pavel Muraška. I jejich jména zmiňuje dopis, který Stránský drží v ruce. „Hýbali celým KPV, docílili všeho, protože se znali s celým vládním aparátem," říká Stránský. Matyldu (Hildu) Hojerovou přitom prezident Klaus předloni vyznamenal řádem T. G. Masaryka. Letos pak po ní byla v Praze XIII. pojmenována jedna z ulic.

Stránský nyní hodlá dopis zveřejnit v internetu. Zašle ho prezidentovi, vládě, Senátu a všem politickým stranám. Kromě komunistické, dodal.

Zradili. Často jen kvůli výhodám

Ve volném čase pak chodí studovat svazky zmíněných konfidentů. „Je to k zblití," říká. Mnohé z nich přitom osobně znal. Například s Miroslavem Hesounem kamarádil v lágru, byl to prý milý kluk. O to větší bylo jeho překvapení, když zjistil, že podepsal spolupráci s tajnou službou.

Motivace často byla více než prostá. Podepsali, aby třeba ve vězení nemuseli dělat manuální práci. „Nevadilo jim, že 240 lidí bylo popravených, nevadilo jim, kolik lidí zemřelo v kriminálech, kolik jich bylo vyhnaných, kolik dětí zemřelo, protože nemělo mámu. To je moje bolest. A proto jim to nechci odpustit," uzavřel Stránský. Pochvaluje si práci Pavla Žáčka, který vede Ústav pro studium totalit, stejně jako ministra Ivana Langera a jeho snahu vypořádat se s bývalými estébáky na vnitru. „Děkuji mu, že se do toho pustil. Všichni ministři před ním se báli, až Langer to konečně udělal," říká Stránský.

O tajemné Kavalírové jsme nic nevěděly (z rozhovoru s politickou vězenkyní Růženou Krásnou)

Růžena Krásná prožila padesátá léta minulého století v komunistickém žaláři. Za to, že byla po válce činná ve straně národních socialistů. V rozhovoru iDNES.cz vzpomíná i na předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou. Obě si totiž odpykávaly trest ve stejné věznici.

...

Když jsme u těch lékařů, v Pardubicích byla také zavřená Naděžda Kavalírová, současná předsedkyně Konfederace politických vězňů. Prý tam působila jako lékařka.

Ano. Bylo nás stále víc, tábor se rozšiřoval, přijímali i kriminálnice, čili muselo tam být proto i více lékařek. Tuto práci zastávaly vězenkyně, které byly zároveň lékařkami. Například Slávinka Kolářová z Brna nebo pražská lékařka Dáša Kočová. Ta ostatně byla také naše - národní socialistka, taky poslankyně.

A paní Kavalírová?

Naděžda Kavalírová přišla do pardubického kriminálu v době, kdy my jsme tam už byly skoro osm let. Ale utekl mi přesně její příchod a to proto, že přišla tak tajuplně, že ji sám náčelník celého lágru přivedl sám do našeho zdravotního střediska. Vůbec jsme žádná z nás nic nevěděly, až najednou se tam nějak objevila. Ty ženy, které zrovna ležely na ošetřovně, věděly, že ji přivedl náčelník. A to bylo hogo fogo, že by někoho přivedl náčelník.

To nebylo obvyklé?

To se nikdy nestalo. Naděžda Kavalírová přišla a dali ji rovnou mezi ty lékařky. Až pak jsme se dozvěděly, kdo je a odkud je. Dlouho jsme ale netušily, z které věznice přišla a za co tam byla. To jsme zjistily až později. Nikdo také nevěděl, na jaké je cele. Ptaly jsme se kolikrát mezi sebou - ty jsi s ní byla? Nebo ty? Ale nikdo ji neznal a nevěděl, z které věznice přišla.

Ona vám neřekla, proč je ve vězení?

Ne, nikdy jsme se nedozvěděly, kolik měla trestu ani kdy ji zavřeli. Všichni z toho byli vedle, protože nevěděli, koho máme vedle sebe. Když šlo o vražedkyni, tak to bachaři řekli otevřeně. Stejně jako když to byla zlodějka. Ale o Nadě Kavalírové jsme nic nevěděly.

...

Znala jste Naďu Kavalírovou osobně?

Ano a chovala se určitě dobře, nic špatného bych o ní nemohla říci. Slušného člověka jsme vždy poznaly. Tam nikdy nebyla fízl, nikdy na nikoho nic neřekla, nikoho neshodila. Všechno bylo v pořádku. Ale co podepsala ex post, to je otázka... Každopádně je s podivem, že za normalizace pracovala až do odchodu do důchodu na ministerstvu práce a sociálních věcí. Tam přece musely být jen prověřené osoby... Každý má právo podívat se do jejích spisů. Ale když jsme zakládali konfederaci politických vězňů (Růžena Krásná stála u zrodu tzv. K10, předchůdkyně KPV, pozn. redakce), dlouho jsme o ní nevěděli. Ale později Naděžda Kavalírová pracovala ve prospěch Konfederace na ministerstvu spravedlnosti, kde zařizovala rehabilitace politických vězňů. Pracovala tam s Ritou Klímovou-Mlynářovou, která pocházela z komunistické rodiny.

Na svobodu jste se dostala až díky amnestii v roce 1960...

(iDNES.cz)

Pozn. red. CS-magazínu. Naděžda Kavalírová (křestní jméno má po manželce Karla Kramáře) pracovala v době svého zatčení jako zaměstnankyně Ministerstva vnitra ČSR ve Vězeňské nemocnici Jáchymovských dolů v Ostrově nad Ohří jako vrchní sestra!