Květen 2008

Erupce nevinnosti v zemích českých

Luděk Frýbort

Radujte se, nebesa! Oděla se země česká, slyšmež, slyšmež, pláštěm nevinnosti andělské, a kdo měl nějaké pochybnosti, nechť se hanbí. Neníť přestupníků zákona mezi Aší a Jablunkovem, leda nějakých kapsářů a vykrádačů aut; na kom však z vyšších kruhů politických ulpělo podezření z lotrovin, každý jej byl zproštěn, naposledy se panu Zdeňku Doleželovi brána žaláře otevřela, v němž nevinně úpěl. Moudrý soudce v hovorech o pěti v českých na stole nic průkazného neshledal a pan Doležel hned, že zase cestu do vysoké politiky nastoupí, když je teď nevinný. Jelikož i sám předseda jeho strany Paroubek s ním téže mysli jest, zbývá jen počkat, až řečená strana volby vyhraje, a vlast česká bude mít pana Doležela ... například ministrem spravedlnosti. Těšme se!

Ještě má někdo námitky? Jestli ano, nechť si zopakuje, co pronesl pan doktor Rath nejen k případu páně Doleželově, nýbrž i celé řady jiných květů nevinnosti: „Ukázalo se, že nic špatného neudělali“. Ale snad abych si přestal dělat šoufky, třebaže je nesnadné si je nedělat. Slovutný doktore Rathe: Neukázalo se, že výše dotčení nic špatného neudělali, nýbrž že jim to jen nebylo prokázáno. To je rozdíl. Neusvědčený zloděj neputuje do basy, nepřestává však být zlodějem ve svém vlastním vědomí jakož i ve vědomí všech, jimž zlý čin neprokázaný není totéž co zlý čin nespáchaný. Rozhlédněte se po zemi, o jejichž osudech si troufáte spolurozhodovat: najdete-li v ní dvacet takových, kteří páně Doleželově nevině opravdu věří, budu vás zvát mužem úspěchu. Co článečků posměšných proběhlo novinami na konto toho podivného soudu, co karikatur jízlivých, co dopisů rozhořčených ... snad je možno jich nedbat. Je takové pojetí demokracie ve vlastech českých - žvaňte si co chcete, holoto, my nedbáme. Jenom ... nemrzí nikoho tak trochu, že poté, co poklesla k samému dnu důvěra v politiku, potácí se týmž směrem i důvěra v orgány soudní a vyšetřovací? Osoba soudce by měla být vážená, důvěryhodnosti neposkvrněné, autorita nezpochybnitelná, která nastoupí, když selže politika ... co dělat, když i vrabci cvrlikají v lepším případě o lajdáctví a neprofesionalitě, v horším o zkorumpovanosti? Žiji za hranicemi království českého, a třebaže mám lecjakou výhradu ke své adoptivní zemi, tolik vím, že politik, na němž by jen cípkem ulpělo podezření z korupce, by nebyl vedením své strany pozvednut k novému vzestupu, nýbrž by mu bylo důrazně doporučeno, aby se pakoval. Soudce, jenž z doslovné zvukové nahrávky nedokáže vydestilovat platný důkaz, by směl tak nejvýš soudit kapsáře, pokud by i jemu nebylo doporučeno, aby se pakoval. Kam kráčíš, země česká? Kam chceš dokráčet pod vedením těch, jimž nikdo půl slova nevěří a z jejichž rozhodnutí si kdekdo tropí šoufky? Na co a na koho se chceš spolehnout ve chvílích zlých?

Ledaže je dobrá možnost zavřít reptalům hubu: pan Doležel, jedva vraty kriminálu prošel, hned ohlásil, že toho bídného žurnalistu, co se osmělil zdokumentovat jeho nevinný výrok, před soudnou stolici požene, o týchž pět v českých skrze utrhání na své výborné cti zažaluje. A to už soud jistě nezaváhá, porozumí, co pět v českých značí, důkaz najde a napříště si každý dobře rozmyslí, než se v novinách o šmejdech vysokých pánů rozepíše. K čemu cenzura? Stačí pěti v českých pohrozit, a to ne tomu, na koho se nekalé šmejdy provalily, nýbrž kdo na ně poukázal. I takový mrav se zahnízdil v zemích českých: poukážeš - odskáčeš. Kdyby vysoce postavený pán korunovační klenoty ukradl a tys ho vyfotografoval, jak mu žezlo z kapsy čouhá, soud neuzná, viny zprostí, a ty teď ještě dokazuj, že ta věc na fotce je žezlo a ne párek v rohlíku. A když nedokážeš... Kdepak, raději hubu držet, svoje si myslet. Tam až jsme to domydlili, Čechové? To je ta naše suverenita, co si jí tolik ceníme? Už zase? Hubu držet, neohlížet se, nehasit, co nepálí ... k čemu vlastně máme takovou suverenitu? Nebyl by lepší nějaký sultán samovládný, který by aspoň ze sebe nedělal demokrata?

Už mi skoro připadá trapné upozorňovat, že ještě existují nějaké volby. Že zbývá možnost aspoň nevolit pány, co jim z kapsy ukradené žezlo čouhá. Dát košem partajím, v nichž neprokázaná lotrovina stačí za legitimaci k vzestupu do funkcí a prebend: máš ve svém výběru tohohle pána, stačí, milá partaji, dalších hovorů netřeba. Možná by pak nezbyla partaj vůbec žádná, ale i to by snad bylo lepší, než co se právě odehrává na truchlivém jevišti české politiky: začátek očištění, po němž, krůček po krůčku, by se opět začala vracet důvěra, první předpoklad existence státu, nemá-li být zbytečným. Jen jestli i na to už není pozdě.