Květen 2008

Je Švejk dobrým symbolem?

Štěpán Húsek

Vezmeme-li do ruky německý překlad Švejka, zjistíme, že není brán jako kritika poměrů v monarchii, ani jako kritika rakousko-uherské armády za první světové války. Je chápán jako obraz a stav české povahy a českého charakteru. Čím to je?

Švejkovi se rozhodně nedá upřít vysoký stupeň smyslu pro humor, lidskost a jakési filištínství, kterým nejen odzbrojí, nýbrž položí na lopatky svoje často daleko výše postavené protihráče. Všechny tyto vlastnosti jsou jistě velmi sympatické. O humoru diskutovat nutné není. Ten, pevně zakotven v českém charakteru, se například projevil dokonce za povodně v roce 2003, kdy se objevily vtipy na prodej zatopených chat u Prahy a jejich možná prohlídka přes koupí během krátké doby, ve které plavaly po Vltavě. O lidskosti nebudeme však již tak rychle přesvědčeni, když se zamyslíme nad zásluhami pana Čunka, které mu populisticky pomohly do vlády. Za filištínství lze dnes snad považovat vstup České republiky do Evropské unie, přičemž je poměr přívrženců k odpůrcům asi jedna k jedné.

Zajímavé je, že v Haškově knize neobjevíme takřka žádné Švejkovy negativní vlastnosti. Těžko ovšem říci, že by je neměl. Musíme je hledat mezi řádky. Tento dobrý voják zesměšňuje permanentně a není ochoten uznat jakoukoliv autoritu. Přirozeně, vše v nejlepším úmyslu, ale skutečnost je taková. Navíc vyniká tato románová postava hrdinskými výkony při požívání alkoholu ve všech vinárnách, hospodách a „spiťarských" maratónech, ať už jde o pivo, víno, nebo kořalku. Věc hodná zamyšlení. K další méně pozitivní vlastnosti Švejka patří to, že krade. Sice pouze psy, ale krádež zůstane krádeží. Nemělo by se na to zapomínat.

Švejkovy příběhy byly několikrát v Čechách i v zahraničí zfilmovány. Nemůže tomu ani být jinak, že se to zřejmě nejvíc povedlo Rakušanům v podání Fritze Muliara. Ten vlastně předčil českého Rudolfa Hrušínského, o slabé německé verzi s Heinzem Rühmannem ani nemluvě. I ve Švýcarsku se pokusili toto „vojenské" téma zpracovat. Jejich voják Laeppli je však něco úplně jiného a příběhy s ním ztrácí veškerý humor. Jsou jen hloupé.

Je asi škoda, že jako typicky česká postava není v Evropě znám Jan Cimbura nebo František Ladislav Věk, případně hrdinové spisovatelů E. Basse, F. Kožíka, V. Neffa a jiných nehumoristů, nýbrž zrovna Josef Švejk. Doufejme, že se někdy některému českému autoru ještě podaří vylepšení.