Květen 2008

Čím to je?

Karel Jemelka

Tak nám náš premiér vyznamenal bratry Mašíny. No vyznamenal. Spíše nějakou pomyslnou plaketou vyjádřil své mínění ohledně jejich odboje. No, budiž, stalo se a stalo se dobře.

Okamžitá reakce českého lidu následovala. Vlna spílání a nářků snesla se na premiérovu hlavu. Zaplavené diskuse, petice proti atd. Kdekdo cítil potřebu premiérovi vynadat, kdekdo cítil potřebu usednout ke kompjůtru, zamyslet se a napsat jakoukoli hovadinu, ale hlavně odsoudit bratry Mašíny a postavit je na roveň kovbojíčkům, vrahům, lupičům, luze a spodině.

Jak tak sleduji český národ, tak zjišťuji, že vzpomene-li někdo oběti nacismu, zvedne se diskusní vlna z komunistů a jiných rádoby levičáků, vehementně odsuzující pravici jako původce vyloženě levicového nacismu. (Zřejmý následek komunistického matení pojmů.) Vzpomenou-li se někde oběti komunismu, lid obecný mlčí a v diskusích a debatách se objeví několik pamětníků. Objeví-li se však někde téma Mašínové, nejméně třem čtvrtinám tohoto národa začne hořet koudel u zadku a odsuzují a spílají a svorně jako jeden muž hovoří o pojmech morálka, hrdinství a podlost, vycházejíce z hledisek přinejmenším pofidérních. Hledisek opřených o platné zákony dané doby, zákony třídního boje. Hlediska opřená o pocit falešné morálky, hlediska opřená o humanitu. Humanitu a morálku občanské války, režimem vyhlášené vlastnímu lidu. Humanitu a morálku třídního boje.

Kdo je tomuto národu hrdinou? Malý exkurs od minulosti po přítomnost jasně říká: Jan Žižka, Jan Amos Komenský, legionáři, prezident Masaryk, Julius Fučík, Klement Gottwald, Jaromír Jágr a konečně i Baník Ostrava. Pokles hodnotové křivky je až udivující. Udivující až do té míry, že chce-li tento národ vyzvednout něčí zásluhy o stát a národ, musí se tak stát zákonem. Stalo se tak u přinejmenším kontroverzní postavy prezidenta Beneše. Ano, prezident Beneš má zásluhy o tento stát a národ, protože tak jasně hovoří zákon. Smutné.

Daleko smutnější je však fakt handrkování se o uznání existence třetího odboje. Komu neustále vadí fakt existence třetího odboje? Fakt existence skupiny bratrů Mašínů, fakt existence pana Hučína, fakt existence dalších, méně známých a komunisty pochytaných a popravených odbojníků. Odbojníků ochotných přijmout za svou teorii třídního boje. Odbojníků přijavších za fakt, že označil-li je někdo za třídní nepřátele a chystá se je likvidovat, je jejich právem a povinností se bránit. A nejen se bránit, taky se pokusit lid této země komunistické tyranie zbavit. Odbojníků, nejdoucích krokem a směrem stáda. Nemáme-li problém uznat existenci ilegálního odboje proti nacismu, proč máme problém uznat existenci odboje proti naprosto s nacismem shodným režimem, totiž režimem komunistickým? Nemá tento národ problém s identifikací své vlastní morálky? Nemá ten sám problém i naše vládnoucí elita? Elita zákonodárců, elita ústavních soudců? Elita, kam se podívám, elita cestující za svůj život několikrát napříč politickým spektrem?

Tam, kde se pojem a k němu patřící slovo svým smyslem nekryjí, není možné dorozumění, není možná dohoda o všeobecné morálce. Bez dohody o morálce nejsou možné spravedlivé zákony. A bez spravedlnosti neexistují svobodní občané (Konfucius).

Kdysi jsem měl za to, že celá tato záležitost s hanebným odsuzováním příslušníků třetího odboje je způsobena takzvaným stockholmským syndromem. Syndromem způsobujícím ztotožnění se oběti se svým zločincem. Taky jsem měl za to, že u některých lidí je odsuzování bratří Mašínů jen jakousi berličkou. Berličkou mající zakrýt pocit vlastní zbabělosti. Hlavně nepřiznat pocit studu. Studu z vlastního ohnutí hřbetu, studu z dívání se jinam, když režim vraždil, studu, že i já podepsal petici škodováků za trest smrti támhletomu kulackému sedlákovi, kapitalistickému ševcovi, krvelačnému západnímu špionovi a dalším kategoriím zločinců, které mohl snad jen zrůdný režim vymyslet. Nedomyslíce, že schvalování zločinu je zločinem. Nezabránění zločinu taktéž.

Hm, no jo, některé Čechy pravděpodobně lze do těchto dvou kategorií zařadit. Však hlavní příčina tohoto jevu je asi někde jinde. Hlavní příčinou tohoto jevu je asi délka trvání komunistického režimu u nás, způsobující pokřivení lidských, morálních a hodnotových vlastností člověka. Délka trvání postihující 2-3 generace lidu obecného. I stalo se a tvrzení Gruzína Džugašvilliho se stalo pravdou. Tento pán tvrdil, že smrt jednotlivce je obrovskou tragédií, ale smrt statisíců a milionů se stává statistikou. Měl pravdu. Smrt příslušníka SNB je hodnotově výše než stovky, tisíce a miliony jiných smrtí. Smrtí třídních nepřátel. Samozřejmě, za třídním nepřítelem není třeba vidět člověka.

I další tvrzení tohoto Gruzína našlo obecnou platnost. Totiž tvrzení, že kácí-li se les, létají třísky. Svatá pravda. Jde snad jen o to, kdo smí být dřevorubcem. Pouze veliký generalissimus a jeho parta smějí dřevorubci býti. Kdo jiný by snad do řemesla fušovati chtěl a, nedejbože, do našeho lesa káceti šel, s tím zatočíme. Zákony a šibenice na to máme. Zatočíme po našem. Po bolševicku.

Roku 1989 necelé dva miliony českých občanů prý hřálo na svém srdci rudou knížku. Kolik jich zůstalo po Listopadu? Pár desítek tisíc? Kde byla ta mohutná rudá síla, schopná potlačit cokoli, co jí nepasovalo do krámu? Rudá síla počala tvrdit, že nebyla komunistou. Tenhle tam vlezl kvůli pracovnímu místu, tamten kvůli bytu, jiný smrt ševci podepsal pro vzdělání svých dětí. Onoho zase StB proti jeho vůli podepsat přinutila. Ale on přece neškodil, on jen hlasoval. Jiného zásluhou bylo rudou stranu zevnitř rozkládat. Zkrátka jedno těžké občanské pro selhání je omlouváno jiným, stejně těžkým. Chudák rudá knížka na dlažbě skončila, pošlapána davem nejsoucím jako oni a přesto tak stejným.

A rudá síla zjistila, že kandelábry se pod její tíhou lámat nebudou, že národu se náhle získanou svobodou podlomila kolena, že ani tytyty se nikomu dělat nebude, tak se rozprchla. Rozprchla tam, odkud opět osobní prospěch kyne. A že kyne, vidíme. Tedy, někteří až čumíme.

Zkrátka, milé české sametové ovečky, komunista, čest a morálka, to nikdy dohromady nepůjde. Jeden a půl milionu bývalých komunistických lumpů, pachatelů a spolupachatelů vražd a teroru běhá po svobodě. A jak to zpíval Karel Kryl? Vrah o morálce káže?

Milé sametové české ovečky, pro strom nejste schopny vidět les. Mašínové a třetí odboj hrdiny jsou, i kdybyste se na hlavy stavěly. Hrdinové z vlastní vůle. Nikoli z vůle jediné všeobjímající strany.