Květen 2008

Stanislavu Grossovi se stala zlá křivda

Martin Komárek

Jsou osvícení zkoušející. Například ten, který uštědřil mladému Aloisi Jiráskovi pětku z mateřštiny. Jsou však i examinátoři zabednění, kteří nepochopili nadání svého žáka. Takoví dávali Einsteinovi kule z fyziky. Mezi tyto nechvalné příklady pedagogů zařadí se i Martin Vychopeň, který vyhodil Stanislava Grosse od advokátských zkoušek.

Jak zní první a jediné přikázání advokacie? „Dělej vše pro prospěch svůj a své rodiny, a pokud to nepřekáží tvým zájmům, můžeš při tom pomoci i klientovi.“ Stanislav Gross nejspíše nedokáže toto přikázání (jako ani nic jiného z právní vědy) ocitovat. Má ho však zapsané v morku svých kostí. Ostatně, Gross, který ani školu pořádně nevystudoval a nic si nepamatuje, je sám živoucím příkladem vypráskanosti! Jeho mistrovskou úroveň prokázala praxe, to školomet Vychopeň nepochopil.

Stanislav Gross totiž vymyslel nejslavnější obhajobu v dějinách středoevropské advokacie. Nařčen z korupce vymyslel si strýce Vika a novináře Roda. Že se při tom zesměšnil? A proč ne? Advokát může být směšný, hlavně když si přijde na tučné palmáre a vyseká navíc klienta. Gross sám sebe nejenže mistrovsky vysekal, odnesl si navíc osmdesát a možná i sto milionů korun. To je v případě, kde běželo o pouhý milion, kousek, na který by zíral s pokleslou bradou i Perry Mason. Mladý muž, který tohle dokázal, se nemusí šprtat paragrafy jako malý Standa!

Po pravdě se spíš divím panu Grossovi, že se s nějakými examinátory špiní. Při svých schopnostech a majetku si může advokátní praxi klidně koupit.

(MFDNES)