Květen 2008

O české výslovnosti

Vladimír Šaur

Je smutnou skutečností, že kultura mluveného slova v posledních letech upadá. Není to jen můj sluchový dojem jako posluchače rozhlasu a televizního diváka, ale výsledek měření fonetické laboratoře Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, která pomocí přístrojů sleduje výslovnost ve sdělovacích prostředcích už od dob první republiky. Ještě smutnější je, že jsou takoví Češi, kteří přesněji vyslovují, když mluví cizím jazykem, např. anglicky, ale artikulaci své mateřštiny zanedbávají.

Jak to? U nás namnoze působí rodilí mluvčí angličtiny i jiných cizích jazyků, kteří jsou osobním příkladem výslovnosti a znají didaktiku jejího osvojení. Zatímco v minulosti jsme měli takové odborníky jako prof. Hálu, Ohnesorga, Rektorisovou a další, dnes se výuka rétoriky odbývá, zejména se jí věnuje málo péče na pedagogických fakultách, kde by měla být povinná nejen pro studenty s aprobací na češtinu. Nejčastěji se chybuje při výslovnosti samohlásek. Pražané jsou zvyklí na příliš širokou artikulaci i, která se blíží výslovnosti e, a když se k tomu přidá nedostatečně zaokrouhlování rtů při vyslovení u a o a málo otevřená ústa, tedy lenost mluvidel při nastavení ústní dutiny na a , vyslovují se téměř všechny samohlásky na jedno brdo, totiž skoro jako e.

Opravdu jsem slyšel jednoho inženýra vyslovovat asi takto: véžené pénevé, véžené déme, svelel sem vés, ebeste me pevěděle... jen s drobnými rozdíly mezi e trochu zavřenějším místo i, u a e otevřenějším místo a. Ještě štěstí, že čeština rozlišuje samohlásky krátké a dlouhé - ale ruku na srdce: nejsou to jen lidé z okolí Ostravy, kteří samohláskové délky zanedbávají a dlouží i krátí dle osobního vkusu. Pak se nedivme pravopisným chybám ne tak školních dětí, které dostávají diktáty a mají se kde výslovnost učit, jako spíše osob vystupujících na veřejnosti, kde správná výslovnost patří k profesním požadavkům. Tvrdilo se , že totalita vynesla málo vzdělané lidi do funkcí a od nich chyby pochytili ostatní. Není tomu tak, dnes se chybuje častěji než do r. 1989.