Květen 2008

Fenomén „bratr Pyrotechnik“

Martin Stín

Zdá se, že přišla nová vlna ostrakizace tajných spolupracovníků StB. Od těch předchozích se liší výběrovostí: je zaměřena na ojedinělé, veřejnosti známé osobnosti, jejichž registrace byla dříve přehlížena, nebo v oficiálních seznamech spolupracovníků StB se nevyskytují a obvinění ze spolupráce s StB se vytváří na základě dobových svědectví a různých nepřímých důkazů. Čerstvým příkladem je zpěvák Václav Neckář, který dle oficiálních seznamů s StB nespolupracoval, ale v původních „Cibulkových“ seznamech je veden jako důvěrník StB, čili v kategorii, která je z hlediska lustračního zákona bezvýznamná. Stejně jako dříve zůstávají zachovány tři důležité rysy všech dosavadních honů na čarodějnice. Za prvé profesionální příslušníci StB zůstávají v anonymitě a někteří dokonce stále slouží v bezpečnostních sborech či na jiných významných místech.

Za druhé se nebere v úvahu, že nezjištěný objem evidenčních materiálů byl na přelomu let 1989 a 1990 skartován a mimo to se nezveřejňují svazky spolupracovníků s cizí státní příslušností. Dá se předpokládat, že StB odstranila stopy především těch, kteří pro ni byli skutečně cenní, a zanechala na pospas polistopadové agentofobii hlavně bezvýznamný odpad.

Za třetí se nikdo nezajímá o konkrétní vinu a motivaci agentů ke spolupráci, ale kdo chce, hodí si po nich kamenem na principu kolektivní viny. Pronásledování tajných agentů StB se stalo takřka národním sportem. Je zajímavé, že se na něm téměř vůbec nepodílejí ti, o kterých StB získávala poznatky přes své spolupracovníky. Opět si pomohu příkladem Václava Neckáře: Marta Kubišová mávla ruku nad zprávou, že na ni donášel. „Agentožroutství“ propadli s chutí mladí novináři, kteří s StB nemají vlastní životní zkušenost, a stejně nezkušení občanští aktivisté. Proč by si nezahráli na hrdiny, když mnohohlavá saň StB již žije jen ve vzpomínkách a nemůže nikomu uškodit? Někteří si vedou s horlivostí vymítačů ďábla, sledují osoby, jež je zajímají a snaží se je znectít, kam se jen pohnou, aniž by se zajímali o skutečný ráz a důsledky jejich spolupráce s StB. Zdá se, že vítězoslavný pocit ze zveřejnění spolupráce známé osobnosti jim nahrazuje orgasmus. Pozoruhodné je, že mezi nejhorlivějšími pronásledovateli tajných spolupracovníků StB se vyskytuje několik lidí, kteří by patrně měli potíže, kdyby měli před veřejností odkrýt svou minulost z časů totality. Jejich chování pak působí dojmem snahy o odvrácení pozornosti od sebe k druhým, a skrýt své staré hříchy v takto vytvořeném stínu.

Např. podařilo se odkrýt horlivého spolupracovníka StB, který se legálně vystěhoval z Československa a v 80. letech minulého století navštěvoval běženecké tábory, sbíral informace mezi uprchlíky a občas se pokoušel některé přimět k návratu do vlasti. Protože získal cizí státní občanství, jeho svazek nemohl být zveřejněn. Je váženým občanem se slušným jměním, předsedou vlivného občanského sdružení, daří se mu dobře. Halasně se hlásí k antikomunismu, horuje pro demokracii, veřejně registrovanému spolupracovníkovi StB by nepodal ruku. Nikoho by nenapadlo, že za clonou hezkých slov se skrývá ošklivá minulost.

Stín podezření padá také na jistého radikálního komunisto- a estébébijce, jenž se vrátil z exilu, aby nás učil demokracii, dobrým mravům, jak vyhubit spolupracovníky StB a komunisty a jako bonus navíc jak napravit českou justici.

Vzpomínám na své první setkání s ním v době, kdy zde byl krátce, byl dosud zcela neznámý a choval se celkem nenápadně. Přišel jsem tehdy na tiskovou konferenci, na jejímž zajištění jsem se podílel. Dorazil jsem dosti dlouho před začátkem a usadil jsem se u dlouhého postranního stolu, u něhož jsem seděl sám. Pak do sálu vstoupil ON, sebejistě se rozhlédl, spočinul na mně pohledem, podvědomým pokývnutím hlavy vyjádřil uspokojení a přisedl si ke mně. Jeho vstup pozorovala z jiného úhlu kolegyně, velmi vnímavá žena. Shodli jsme se pak na dojmu, že věděl, kdo jsem, ač jsme se nikdy dříve nepotkali, byl spokojen, že mě zde našel a přisedl si účelově, aby se seznámil. Pohotově navázal rozhovor, takže jsem se záhy dověděl, že je exilový novinář, píšící pro zahraniční krajanské listy. Potkával jsem se pak s ním na různých tiskových konferencích a poradách.

V posledních letech nechyběl snad na žádném protivládním shromáždění před Strakovou akademií. Jeho vystoupení postupně nabývala na agresivitě. Pozoruhodná byla jeho účast na přednášce evropského ombudsmana, jehož spolu s dalšími doháněl k zoufalství vytrvalým vynucováním požadavku, aby doručil Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku jakousi petici. Ombudsmanovo vysvětlování, že on sám je orgánem Evropské unie, kdežto soud je zařízením Rady Evropy, takže s ním nemá nic společného, bylo marné. Později začal můj náhodný známý přidávat na důrazu a stále hlasitěji potírat písemně, slovně a pokřikováním své nepřátele, jimiž jsou hlavně komunisté předlistopadoví i současní, včetně těch vyloučených, dále tajní spolupracovníci StB a konečně státní zástupci a soudci trestních senátů, kteří postupují jinak než podle jeho představ.

K nim příležitostně přiřazuje nesystémově vybírané další jednotlivce nebo skupiny občanů, kteří v něm z nějakých důvodů vyvolali dojem, že je nutné je usměrnit podle jeho zásad. Vede si s vervou bolševického kádrováka: kdo patří k jeho nepřátelům, skoro nemá právo na život - má být zbaven zaměstnání, nemá působit ve společenských organizacích, nesmí přijímat jmenování do čestných funkcí, upírá se mu právo projevu a svoboda slova. Do redakcí, společenských organizací či úřadů, jež by daly jeho nepříteli příležitost k uplatnění, posílá fízlovské dopisy, připomínající udání předlistopadových domovních důvěrníků. Jeho veřejná vystoupení postupně nabývají povahy výtržností. Ostatně se mu dosti často stává, že bývá z jednací místnosti vykázán nebo dokonce vyveden. Jeho oblíbeným číslem při návštěvě v soudní síni je hlasité obviňování soudce, že jím vedené řízení připomíná praktiky komunistické justice z 50. let, výkřiky „hanba, styďte se a podobně“.

Vrcholný estrádní kousek předvedl u jednoho pražského soudu, kde po vyhlášení výroku o vině vyzval justiční stráž, aby zatkla senát a dopravila jej do pankrácké věznice, protože se právě dopustil zločinu. Jeho výpadům do oblasti justice dodávají půvabu projevy jeho naprosté neznalosti trestního práva, kterou si neuvědomuje a ani mu nevadí: svět se přece musí řídit jeho zmatenými představami, nikoli zákony. Stejně zábavná je jeho nezpůsobilost vykládat správně obsah záznamů v seznamech tajných spolupracovníků StB.

Náš hrdina také proniká na shromáždění, na která není zván, někdy se na nich domáhá slova a proti vykázání se brání odkazem na práva novináře. Není ovšem úplně jasné, proč se prohlašuje za novináře, když až na úplně nepatrné výjimky své texty zveřejňuje pouze internetovým samizdatem. Vystupuje snad po celém území státu. Kam přijde, tam je po klidu. Není známo, z čeho hradí své náklady. Stejně skrytý zůstává jeho sexuální život, až to působí dojmem, že jeho horečnatý aktivismus je náhražkou za sex. Jeho vystoupení vyvolávají v některých pozorovatelích dojem, že jde o projevy člověka mírně narušeného. Jiní se domnívají, že je neznámým Hybatelem vysílán na různé veřejné akce, které je třeba bůhvíproč narušit či zdiskreditovat, popřípadě úplně znemožnit, nebo je nasazován jako zvěd a provokatér proti určitým lidem.

Nepochopil jsem dosud klíč, podle kterého jsou vybírány akce, na nichž předvádí své kousky, a netuším, kdo by mohl být domnělým Hybatelem. Známý občas působí přímo proti svým veřejně hlásaným zásadám: např. napíše-li autor – bývalý tajný spolupracovník StB – účinný článek, napadající nešvary, proti nimž můj známý údajně bojuje, může se stát, že redakce obdrží kopii výpisu z registru tajných spolupracovníků StB, aby věděla, že napříště nemá autorovi nic vydat. Obvykle používá výpis z „Cibulkových“ seznamů, jež sice nejsou oficiálně ověřené, ale očerňují více lidí. Potírání nemocí totality bolševickými praktikami poskytuje smutnou, byť někdy bláznivou podívanou.

Náš přítel komunistobijec nikdy nepíše o sobě a své minulosti, a když už, tak uveřejňuje pouze nepodstatné a nesouvislé maličkosti. Nepije, nekouří, není známo, že by zneužíval drogy, není pedofil ani homosexuál, nezajímají ho ženy. Při tom je to statný zdravý muž příjemného zevnějšku, patrně dobře situovaný, leckteré osamělé ženě by se mohl líbit. Zdá se, jako by neměl lidské slabiny, až na nenávist k výše zmíněným skupinám obyvatel.

Hádankou je i pro příslušníky české komunity, v které se během života v zahraničí pohyboval. Ani jeho krajané, mezi nimiž žil přibližně dvacet let, netuší, co ho přimělo k odchodu z Československa, jakou cestou se dostal do zahraničí. Pozornost vzbuzuje okolnost, že si do své nové dočasné vlasti přinesl kompletní parádní mužský sokolský kroj. Je to hodně zvláštní výbava na cestu „přes kopečky“. Vyprávěl pouze neurčitě, že mu hrozilo nebezpečí zatčení, a vyprávění rozšířil o tvrzení, že u nás ho před fyzickou likvidací chrání pouze cizí občanství. Přes tajuplnost své existence se v komunitě dobře zavedl a je celkem oblíben. K sblížení mu napomohla záliba v pořádání ohňostrojů, z nichž jeden kdysi odpálil tak šikovně, že se diváci museli vrhnout k zemi, aby nepřišli k úrazu. Od té doby je znám pod přezdívkou „bratr Pyrotechnik“. V poslední době začíná ale některým krajanům vadit, že během opakovaných dočasných návratů se pokouší lustrovat a skandalizovat bývalé komunisty a tajné spolupracovníky StB.

Příběh „bratra Pyrotechnika“ dokazuje pravdivost mého dávného tvrzení, že uveřejnění „Cibulkových seznamů“ bylo poslední velkou difamační akcí StB, jež posloužila k odvedení pozornosti od profesionálů StB, velitelských kádrů policie, prokurátorů, soudců a zejména od komunistických aparátčíků. Plodem uveřejnění seznamů a různých zpráv o metodách práce StB je atmosféra podezíravosti vůči veřejně činným lidem, kteří v minulosti vedli neprůhledný způsob života. Při troše fantazie lze v životním příběhu každého z nich najít prvky profilu zvěda, jímž možná ani není. S tímto vědomím je třeba číst výše uvedený příběh stejně jako různá „senzační“ odhalení minulé spolupráce dnešních celebrit s StB.

(www.politikon.cz)