Květen 2008

Avtomat Šmajzra

Miroslav Václavek

Rudá armáda byla nástrojem k nastolení moci komunistů v Rusku. Represivní brutální organizace zabývající se vyvražďováním domácího obyvatelstva (především rolníků) a rovněž nástroj k rozšiřování bolševického Lebensraumu. Čím Rudá armáda oplývala, byly nevyčerpatelné zásoby otroků hnaných na jatka. Co jí chybělo, byly zbraně, výzbroj, výstroj a hygiena. Jen na nemoci ze špíny, jako je svrab a jiné, zemřelo více sovětských vojáků než amerických padlo v boji. Jen na přístupových bojích k bojišti v Kurském výběžku byly sovětským způsobem vedení války, což byly lidské vlny hnané kulomety jednotek NKVD jako na porážku dobytka proti kulometům Wehrmachtu, zmařeny životy tři sta tisíců lidí. Ne, že by to nějakého komunistu trápilo. Ale předchozí zkušenosti z Finska naznačovaly, že k „osvobození" celého lidstva od jha kapitalismu bude potřeba i lepších zbraní než těch primitivních sovětských. A kdo měl ty nejlepší? Jednotky SS.

Michail Kalašnikov, ještě za svého života téměř zvěčnělá modla levicové mládeže a idol teroristů všeho druhu s výrazně asijskými rysy a údajný konstruktér samopalu AK-47 po něm pojmenovaného, se rád předvádí při třímání této zbraně. Opěvovaný zločinný laureát nejvyšších stranických vyznamenání, jenž prý vymyslel zbraň pro analfabety a negramotné vyznavače leninského woodoo. Kdyby tak primitivové z pralesů, stepí, pásma Gazy a chýší věděli, že konstruktér zbraně, s kterou si vyřizují účty se světem a dávají průchod svým frustracím a komplexům, se jmenoval Hugo Schmeisser.

Válka vedená na bojištích druhé světové války trvala i proto nekonečných šest let, že německý Wehrmacht měl nejen dokonalý výcvik, ale i dokonalé zbraně. Pokud to platí o německé branné moci, u jednotek SS pak několikanásobně. Tyto jednotky, především pancéřoví granátníci SS, dostali roku 1943 zbraň naprosto nové a převratné koncepce. Natolik dokonalé, že neunikla slídivému zraku Rudé armády. Rudá armáda vyzbrojená flintami z devatenáctého století a později oním známým notoricky nepřesným kropičem kulek s kulatým zásobníkem okopírovaným od samopalů z dvacátých let přece jenom chtěla držet krok s dobou. Když měla být 31. 12. 1952 spolu s armádami Ostblocku připravena k nejvyšší pohotovosti před útokem na Západ, jak stanovil Džugašvilli-Stalin. Naštěstí to v té Koreji komunistům poněkud nevyšlo. Díky padesáti tisícům padlých amerických vojáků. Ale stejně, jako tomu bylo ve své době s technicky revolučním podvozkem tanku T-34, jenž pochází od amerického konstruktéra Christieho a který v SSSR prostě okopírovali a použili, stalo se totéž se zbraní Sturmgewehr MP 43/StG 44 konstruktéra Hugo Schmeissera. Říká se tomu krádež. V normálních zemích pochopitelně. Což SSSR ani současné Putinovo samoděržaví rozhodně není. A tak nás zločinné armády celého světa budou zabíjet zbraní vymyšlenou pro jednotky SS a posléze ukradenou komunistou Kalašnikovem. To není ironie osudu. To je logické vyústění příbuzenských poměrů jež panují mezi nacismem, komunismem a islámem. Banditovi Sturmgewehr MP 43/AK 47 sluší jaksi z podstaty.