Květen 2008

Dítě smrti

Miroslav Václavek

Pět let po zásahu armády Spojených států amerických proti obludnému režimu socialistické strany BAAS pod moudrým vedením Saddáma Husajna se nenašly v Iráku zbraně hromadného ničení. Jak by se najít mohly. Byly jednak převezeny do Sýrie. A jednak se jich část použila ve vesnici Halabdža. A nejvíc se jich použilo ve válce proti Íránu. Ale ten nehlavnější důvod, proč zatím nebyly nalezeny ty jaderné, má název operace Sphinx.

V roce 1975 zajíždí Saddám Husajn na stranickou vládní a pracovní návštěvu do Francie. Už od roku 1973, kdy vedl jaderný irácký výzkum, měl Husajn jasno. Irák - nyní již v jeho majetku - musí mít jadernou zbraň. K té stávající sovětská jaderná technologie, kterou má k již dispozici v Al-Tuvajtě, už nestačí. Stačila k získání zkušeností, ale nikoliv k produkci plutonia, jež je ke slávě Alláhově a k výrobě jaderné zbraně potřeba. Je třeba plnohodnotný atomový reaktor a zařízení na výrobu uranu. Kde ho ale vzít a nekrást? Od toho je tady přítel islámu a komunismu nejvěrnější - Francie. Čím čpíš doposud, Marianno. Jakou hanbou. Jakou lží. Čím smrdí tvé ano. Už tehdy byl u toho Jacques Chirac. Tenkrát v roli ministerského předsedy. A pánové se domluvili. Plácli si. Za 260 milionů US$. Za 260 milionů US$ roku 1975. Osiris, starý egyptský bůh smrti si nemohl přát nic lepšího. Osirak, jeho dítě složené ze slov Osiris a Irák se začalo rodit. Sladká Francie dodala vše. Reaktor. Obsluhu. Obohacený uran 238. Ještě zbývá nakoupit pár drobností, jako je zařízení pro úpravu uranu v Itálii. Už jsou cítit první pohyby dítěte smrti. Břicho pomalu roste. Zdvihají se stěny komplexu v Al-Tuvajtě. Páni doktoři se bedlivě starají o zdárný vývoj děťátka. Francie přepočítává své dolary. Itálie rovněž. Zbytek světa spí.

Ale naštěstí ten, kdo nespí, je Mossad. Izraelská tajná služba. Monitoruje snahy socialistického Iráku o získání zbraně pro jaderný holocaust a vůbec nemá chuť nechat vejít své občany hromadně do ráje. Má v plánu něco lepšího. Tím je nenechat dítě smrti, Osirak přijít na svět. A tak v dubnu roku 1979 v přístavu Marseille vybuchuje nálož a poškozuje několik součástí reaktoru. Svět dostává opět trochu času navíc. Může se otočit na druhý bok. Zívnout si a ještě spát. V červnu roku 1980 byl v pařížském hotelu zastřelen hlavní porodník Osiraku. Irácký jaderný vědec číslo jedna Jahja Mešad. Asi ho někdo neměl rád. Zvláštní. Francie ho milovala. Právě tam domlouval podrobnosti prvních dodávek uranu do Iráku. Přes všechen získaný čas bylo izraelskému velení jasné, že reaktor musí být zničen ještě dříve, než do něj bude navezeno jaderné palivo. Protože by potom došlo k radioaktivnímu zamoření okolí. Rozhodnutí o způsobu provedení úderu bylo přijato 29. října 1980. V červenci téhož roku naštěstí přistály první americké stihačky F-16 Fighting Falcon na izraelské půdě. Tím bylo rozhodnuto, že zničení Osiraku provedou právě letky jimi vyzbrojené. Začíná příběh odvahy, u něhož se tají dech.

Začíná operace Opera. Ti nejlepší piloti včetně prvního budoucího izraelského astronauta ze 110 a 111 tajeset jdou na start 7. června 1981. O tunu palivem, pumami a raketami Sidewinder přetížené letouny F-16 rolují po ranveji letiště Etzion a v 15.55 vzlétají. Svět tou dobou užívá bezstarostné neděle někde u vody. Nad Akabským zálivem se k letce F-16 přidává šest F-15 ze 133 tajeset jakožto stíhací doprovod a někdo ze zbytku světa své ženě, která se na pláži hrozně nudí, maže právě záda olejem k opalování. Celá formace klesá na sto stop a prolétá vzdušným prostorem Saúdské Arábie, aniž o tom její vzdušné síly mají jakékoliv ponětí. V 17.25 jsou do pouště odhozeny prázdné přídavné nádrže. 7,4 kilometru od cíle letouny začaly nabírat výšku k útoku. Na plážích svět balí deky a chystá se k večerní televizi. První útočí na dítě smrti podplukovník Chel ha aviru Ze´ev Raz a jeho dvě bomby zasahují přesně betonovou kopuli reaktoru. Kopuli bomby prorážejí a explodují se zničujícími účinky uvnitř. S dvacetivteřinovými rozestupy útočí i zbývajících sedm letadel F-16. Všech šestnáct pum umístili piloti mistrně přesně. Budova reaktoru i s reaktorem včetně laboratoří byly zničeny naprosto. Bůh je.

Protiletadlová obrana Osiraku tvořená sovětskými protiletadlovými kanony a komplexy se zmohla pouze na lehké poškození dvou F-16. Kde byl tou dobou rudý soudruh Alláh? Že by s prorokem pedofilem Machometem u devítileté Aišy? Nepřivedl na místo útoku ani „hrdinné" irácké letectvo (v době války s USA kompletně přelétlo do Íránu) a tak F-15 zůstaly bez práce. Formace vystoupala do letové hladiny 11 500 metrů a zamířila domů. V 19.00 byly všechny letouny v bezpečí na letišti Etzion. A svět se probudil.

Vlády Francie, Itálie, i jiné západoevropské, Iráku, Sovětského svazu se svými koloniemi včetně ČSSR, arabských zemí, e tutti quanti spustily povyk. Chel ha avir jim pořádně šlápl na jejich kuří jaderné oko. Byl přece narušen mír. Zaklínalo se všemi světovými jazyky. Proklínal se Izrael květnatě a šťavnatě. OSN vydalo rezoluci číslo 487, která nálet odsoudila celosvětově. K rezoluci se připojily i USA. Dny hanby celého lidstva. Ostuda každého slušného člověka fackuje dodnes.

Náš svět je ve válce. Ve válce s islámem. Frontová linie se táhne od Iráku přes Izrael až do Afriky. Izrael je v první frontové linii už od doby svého vzniku. Stojí mezi námi a samotným peklem. Stát bude i dál. Dokud se budou v pouštním vzduchu lesknout křídla s Davidovou hvězdou, může zbytek světa klidně spát. Pokud mu to svědomí dovolí.