Květen 2008

Hrdliččin zval ku lásce hlas...

Miroslav Václavek

Za chvíli to tady zase bude. Puknou ledy, všechno rozkvete, svět se bude zalykat láskou. Nejvíc nás tou dobou budou zase milovat komunisti. Stará soudružka vzpomene na slavné májové dny roku 1945, kdy opilí automatčíci seskákavší z amerických náklaďáků Studebaker pořízených za jidášský dolar ze smlouvy Land Lease Act dali průchod volné lásce a květinám znásilňováním právě osvobozených žen, a starý soudruh zamáčkne slzu dojetí při vzpomínce, kdy si s osvoboditeli dělil kořist nakradených náramkových hodinek. Též se připomene význam prvního máje v dějinách. Prvního května roku 1886 v nejhlubším lůně samotného zahnívajícího kapitalismu se prý hrdinně bojovalo za práva pracujících. Zdvihne se pěst. Zapěje se Internacionála. Prokleje se třicetikorunový poplatek. A potom obrovská tečka. A ještě větší ticho. Není divu. Tahle májová lež má sice dlouhé nohy, ale stejně neuteče.

Od prvního května roku 1886 probíhaly v Chicagu pouliční nepokoje vyvolávané takzvanými socialisty - dnes si říkají Komunistický svaz mládeže. Něco podobného, jako když se dnes koná zasedání G8 nebo Mezinárodního měnového fondu. Ulice se zaplní pobudy všeho druhu sdružených do tlup pod srpem, kladivem a heroinem nebo tuzemským rumem. Tu si kopnou do zaparkovaného auta. Tady si třísknou do výlohy McDonald´s. Což platí samozřejmě pouze do doby, kdy se nestanou všechny výrobní prostředky všelidové. Potom je to vandalismus a protispolečenské jednání protože všichni jsou povinně šťastni a kdo není, ten bude na Pankráci oběšen. Pravidelný každoroční prvněmájový hold u tribun moskevských satrapů k tomu rovněž taky patřil. Přehlídka radosti mávajících otroků. Chléb a hry. Ženy za pultem. Nemocnice na krajích města. Gott. Alexandrovci. Všichni jdou. Všichni mávají. Morituri te salutant, Husáku! Hurá! Ale do té doby je to spravedlivý boj dělníků, rolníků a já ještě nevím čeho všeho. Když se přitom stane, že se střílí a jsou oběti, je tato krev vodou na mlýn komunistické propagandy. To se potom hodí i oběti násilí vyprovokovaného komunisty i u nás. Ani nevadí, že to jsou Němci. O tom se prostě nemluví. Mluví se o tom, že Masaryk střílel do dělníků. A basta. Stejně je to s prvním májem v Chicagu. 4 května 1886 všechno vyvrcholilo. Do jednotky chicagské policie vhodili rudí teroristé bombu. Ta na místě usmrtila pět policistů. Tři další policisty komunističtí mládežníci zastřelili. To měl ten Wall Street za to.

Strážník Mathias J. Degan, 34 let, číslo služebního průkazu 648, vdovec, měl jednoho syna - zemřel na následky bombového útoku.

Strážník John J. Barrett, 34 let, číslo služebního průkazu není známo, ženatý, bezdětný - zemřel na následky bombového útoku.

Strážník George Miller, 28 let, číslo služebního průkazu 551, svobodný, bezdětný - zemřel na následky bombového útoku.

Strážník Timothy Flavin, věk není znám, číslo služebního průkazu 691, ženatý, tři děti - zastřelen.

Strážník Michael Sheehan, věk 29, číslo služebního průkazu není známo, svobodný, bezdětný - zastřelen.

Strážník Thomas Redden, věk 50, číslo služebního průkazu 621, ženatý, dvě děti - zastřelen.

Strážník Nels Hansen, věk 50, číslo služebního průkazu 822, ženatý, dvě děti - zemřel na následky bombového útoku.

Strážník Timothy Sullivan, věk není znám, číslo služebního průkazu není známo, ženatý, čtyři děti - zemřel na následky bombového útoku.

To jsou ony oběti Prvního máje. To je ta krev, kterou mají komunisté na praporu. Je to krev prvních obětí komunistického teroru. Ano jejich vlajka rudá je vlajkou oceánu krve jejich obětí. Není rozdíl mezi teroristou komunistickým nebo islámským. Není rozdíl mezi esesákem nebo lidovým milicionářem. Mezi esenbákem a esámanem. Mezi estébákem a gestapákem. Kdo přijme násilí, loupeže a vraždy jakožto svůj program, stává se vyvrhelem. Potom je nutně projev takové lásky deviací. Ale vysvětlujte to deviantovi. Třeba Falmerovi. Už abychom postavili ty detenční ústavy. Aby byl máj skutečně lásky čas.