Květen 2008

Praga caput regni

Miroslav Václavek

To platívalo kdysi. Dokonce to bylo místo, kde sídlili císaři říše římské. Hezké kosmopolitní město, v němž se prolínaly různé vlivy, jak národnostní tak náboženské, nebo politické. Vyučovala se tam ta nejspisovnější němčina. A císaři a králové tam stavěli nadčasové stavby, na rozdíl od Klausů, Bémů a taxikářů, kterým se nelíbí Národní knihovna od pana Kaplického. Přičemž mohl klidně být burany nazýván svatý Vít ve své době chrchlem tuberáka, blbost není časově ohraničena a drožkaři byli již tenkrát. Nicméně kvůli stavbám králů, císařů a církve svaté se ještě pořád přijede nechat se okrást důvěřivý zahraniční turista. Sice poprvé a naposledy, ale přesto. Ještě pořád lze holit hele-vepře. Vífíl? Cvancik euro, to víš, že jo, vole. Na Venclplac, vole. Dnes je to totiž Moskva. Pchjongjang. Nikoliv místo králů. Pokud nemáte na mysli to, že tam jen spí svůj věčný sen.

Kdo ovládá Prahu, ovládá celou Českou republiku. Prázdná bublina České republiky, která se vymanila z kategorie rozvojových zemí (nikoliv do Evropy, ale ven z Afriky mělo správně znít polistopadové heslo) teprve předloni, je nafukována nacionalistickými hesly do podoby jakéhosi pupku světa. Přitom je to břicho nafouklé z hladu. Nikoliv zdravé tělo.

Cvrliká se o růstu. Z nuly se to roste. I když z ní opět ta nula pochází. Nebo vlastně kdyby nula - je to bilion korun českých státního dluhu. Něčím se ta lež, ale zaplácnout musí. Ta špína vesnic. Barabizny z otlučených cihel s králíkárnami na dvorku. Hromady hnoje pod okny. Rezavé ploty, za nimiž štěkají psi, jako by byli infikováni šílenstvím svých majitelů. Chudoba bývalých bohatých Sudet padajících nyní přesídlencům na hlavu, protože odtud byli vyhnáni pracovití starousedlíci a předtím po ještě po slovansku zcela okradeni nebo zčásti pozabíjeni. Oprýskaná města vyloupnutá z polí zarůstajících plevelem s jedním nezbytným Lidlem, coby znamením růstu prodávajícím bídným bídné. Krávy a obyvatelé kolem cest tvářící se naprosto stejně. Všudypřítomný úpadek trvající od dob konce Rakouska-Uherska. Bláto. Prach. Alkoholismus. Žebrácké mzdy. Vytlučené silnice. Beznaděj. Konec světa. Stačí zajet si pět kilometrů za Prahu. O jiných regionech nemluvě.

Stejně jako je tomu v říši Čechům nejmilejší v Rusku velkém, slovanském a medvědím. Nebo v milované Severní Koreji. Včetně Moskvy. Včetně Pchjongjangu. Jsou tři země ne světě, kde hlavní město rovná se něco nadpozemského a nedosažitelného. Žít tam znamená dosáhnout nirvány. Jeho obyvatelům se dostává holdu a výsad, jelikož tam žijí a pracují též nejvyšší státní a stranické orgány. Je tam univerzita. Muzeum. Prezident. Makro. Zoo. Metro. Rozhledna. Centrum. Kde turisté dostávají od vyhazovačů do držky. V centru je drahota. To je známkou, že jsi ve středu nebes. Moskvan, obyvatel Pchjongjangu, nebo Pražan je něco jako misionář. Alespoň se tedy tak cítí. Je vyvolený. Tohle zdání se mu dává proto, aby se nebouřil. Pokud se nebude bouřit, moc stranických a státních orgánů vydrží. Kdyby to KGB nevěděla, vládne tady dnes Miroslav Štěpán. Protože ti, co chodí v gumácích za hranicemi matičky stověžaté, vyvolení nejsou. Jsou určeni k posměchu. Jak geniální. Komunistický centralismus. Výloha moci a státu. Postavená na hlavu. Vůči jiným normálním zemím. Protože - ještě jsem neviděl třeba na CNN, že by třetina zpráv byla věnována bouračce na periferii Washingtonu. Problémům s parkováním v centru Washingtonu. Komunálním problémům Washingtonu. Opěvováním Washingtonu. Nebo tomu, že ve Washingtonu napadly tři centimetry sněhu. Protože to je Washington. Koho to v Kalifornii zajímá? Tady stačí zapnout televizi nebo omylem přeladit na některé celoplošné pozitivně naladěné rádio a už se to sype. Vytváření centra moci. Točny světa. Nejkrásnějšího z nejkrásnějších měst na světě. Kde jsou Benátky, Paříž, Florencie, Padova, Bologna, Řím, Lisabon, New York, Londýn, Berlín, Tokio? To je mimopraha. Nic víc. Tam všude žijí mimopražští potencionální vepři. Vepř je osoba určená k okradení. Je na tom založen pražský turistický průmysl. Už od dob Paroubkova šéfování Pražskému RaJ (Restaurace a jídelny). Bajkajlaj, Praha je všech Čechů ráj. Běda, koho ne! Taková moc nedokáže ani nic jiného produkovat. Pražský je mimopražským buď zbožštěn, nebo nenáviděn. Nic mezi tím. Divide et impera. Jak ochotně podle toho všichni tančí.

Jaká je to křeč a nechtěná komedie. Tenhle tanec. Tahle česká čtverylka s mediální snahou zglajchšaltovat katolickou Moravu (moravský šovinismus má ještě humornější průvodní jevy než ten český), aby netoužila po valčíku na Krásném modrém Dunaji, protože do Vídně to je od nás z Moravy kousek a stále máme k ní odjakživa blíže než k zaprášené provinční Praze plné Rusů. Třeba tam nakonec postaví i tu Kaplického knihovnu když už NEMŮŽE být v Brně, protože MUSÍ být v Praze. To je logika. Až z toho mrazí. A co teprve až bude muset být ta olympiáda. Klaus zahajovatel. To tady totiž ještě nebylo.