Červen 2008

Bitva o duši Wikipedie

Populární internetová encyklopedie tvořená dobrovolnými přispěvateli má k dispozici neomezený prostor. Je v tom případě na závadu, když bude obsahovat banality?

Wikipedie je největší encyklopedie v dějinách a v prostředí internetu představuje nejúspěšnější příklad „obsahu vytvářeného uživateli“. Má přes deset milionů hesel ve dvou stech třiapadesáti jazycích, která sepsali dobrovolníci spolupracující na síti. Wikipedie však čelí krizi identity. Je totiž rozpolcena mezi dvěma alternativními směry vývoje. Buď se může snažit obsáhnout každičký aspekt lidského poznání až po naprosté malichernosti, nebo může zavést přísnější redakční politiku a články o nepodstatných tématech nepublikovat v naději, že si tím posílí pověst spolehlivého a důvěryhodného referenčního zdroje. O tyto dvě protichůdné vize probíhá uvnitř Wikipedie nevraživý spor mezi „inkluzionisty“, kteří zastávají názor, že přijetí přísných redakčních kritérií odradí nadšence pro projekt, a „delecionisty“, kteří tvrdí, že by Wikipedie měla být při tvoření hesel obezřetnější a selektivnější.

Pokémoni vs. Solidarita

Vezměte si například postavičky japonské videohry Pokémon, která má obrovské množství fandů na celém světě. Na anglické Wikipedii má skoro 500 postaviček svůj životopis, navíc zpracovaný tak podrobně, že by jim mohla závidět leckterá skutečná postava. Když ale budete pátrat po životopisech vůdců polského hnutí Solidarita, najdete jich asi tak desítku – a navíc v nevalné redakční kvalitě.

Inkluzionisté mají za to, že nepoměr mezi životopisy Pokémonů a představitelů Solidarity by vymizel sám od sebe, pokud by Wikipedie uvolnila svá relativně tvrdá redakční pravidla a umožnila komukoliv přispívat články téměř o čemkoliv. Tvrdí také, že jelikož médiem Wikipedie je internet, neměla by si nechávat uměle vnucovat fyzické limity papírové encyklopedie.

Nikomu přece neškodí, když existují články třeba o postavách z televizních pořadů, které se objeví jen v jediném dílu. A navíc: i když se počet článků o Pokémonech zredukuje z 500 na 200, ochota psát hesla o polských odborových předácích nebude o nic větší. Ideální Wikipedie inkluzionistů by obsahovala tolik článků o tolika tématech, kolik by její přispěvatelé byli schopni vytvořit.

Delecionisté jsou přesvědčeni, že Wikipedie bude úspěšnější, pokud bude u svých hesel dbát na jistou laťku relevance a kvality. Jejich ideální Wikipedie by tedy obsahovala životopisy řekněme pětice nejvýznamnějších předáků Solidarity a pěti nejdůležitějších Pokémonů, ale cokoliv nadto už by kvalitu Wikipedie rozmělňovalo a ohrožovalo její dobré jméno. Při existenci tolika článků o banálních tématech se podle delecionistů snižuje pravděpodobnost, že bude Wikipedie brána vážně, a proto by se měla hesla pojednávající o nicotnostech vymazávat.

Pravidla hry

Rozhodovat v praxi o tom, co je nepodstatné a co je významné, není nikterak snadné. Jak stanovíte dělící čáru mezi článkem nazvaným „Seznam přezdívek používaných Georgem W. Bushem“ (verdikt: ponecháno) a článkem s názvem „Viceprezidenti, kteří použili střelnou zbraň proti jiné osobě“ (verdikt: smazáno)? Nebo co třeba „Nataša Děmkinová: ruská dívka, která o sobě tvrdí, že má rentgenové vidění“ (verdikt: ponecháno) a „Úloha klaunů v moderní společnosti“ (verdikt: smazáno)?

Aby se posoudilo, nakolik dané téma zasluhuje místo v encyklopedii (neboli je „encyklopedicky významné“), vznikla řada nejrůznějších pravidel. Článek v mezinárodním periodiku tak má větší váhu než zmínka v místních novinách, deset výsledků hledání na Googlu je lepší než jeden a podobně. Tato pravidla se uplatňují při tvorbě oficiálních předpisů pro konkrétní témata, jako je například encyklopedická významnost pornoherců (fotografie v Playboyi vám zmínku ve Wikipedii zajistí; role v nízkorozpočtovém filmu však ne) nebo diplomatů (stálí šéfové zastupitelských úřadů jsou encyklopedicky významní, leč jejich prozatímní zástupci nikoli).

Na ošemetná pravidla encyklopedické významnosti narazil i sám zakladatel Wikipedie Jimmy Wales. Loni v létě napsal stručné heslo o jedné restauraci v Jihoafrické republice, kde povečeřel. Článek byl okamžitě navržen ke smazání – Google toho totiž o dotyčné restauraci moc nenašel, a tudíž byla považovaná za encyklopedicky málo významnou. Po spoustě dohadů a mediální pozornosti (která – světe, div se – zvýšila encyklopedickou významnost podniku) byl článek ponechán, ale zůstaly také otázky, zda je stávající redakční proces vyhovující.

Rozhodnutí o ponechání nebo vymazání článků vznikají na základě diskusí nejhorlivějších wikipedistů a správců (zhruba tisícovka nejaktivnějších přispěvatelů). Výjimku mají některé vysoce kontroverzní články, kupříkladu o holocaustu, islámu, terorismu nebo prezidentu Bushovi. Aby se předešlo jejich upravování nebo mazání, mohou být „zamčeny“.

U těch ostatních se debaty o jejich významnosti táhnou často celé týdny, vysávají energii a zabírají mnohem více prostoru než hesla samotná. V takových diskusích se to jen hemží tajemnými interními zkratkami a odkazy na nesrozumitelná pravidla a doporučení jako například WP:APT („Vyhněte se superlativům“ – slovům, která pouze vychvalují dané téma, aniž přinášejí skutečnou informaci).

Tajná spolčení a intriky jsou na denním pořádku. Někdy se uživatelé uchýlí k praxi zvané „loutkový účet“. Spočívá v tom, že si jeden člověk vytvoří více účtů a předstírá, že se jedná o několik různých lidí, aby v debatě vytvořil iluzi, že pro určité stanovisko existuje širší podpora.

Výsledkem je, že se nováčci mohou v kafkovské byrokracii Wikipedie rychle ztratit. Snahu dát rozsáhlému projektu pevná pravidla můžeme vnímat jako projev jeho zralosti. Bývalý delecionista Andrew Lih, který se stal inkluzionistou a píše o Wikipedii knihu, však tvrdí, že bujení pravidel momentálně představuje nebezpečí. Chování samozvaných delecionistických strážců Wikipedie, kteří odstraní cokoli, co nedostojí jejich měřítkům, a své činy zaštiťují smrští zkratek, si vysloužilo termín „wiki-právničení“.

Zneuznaní a pohřešovaní

Andrew Lih a další inkluzionisté varují, že pohostinné prostředí raných dob Wikipedie vystřídala nevraživost a rozbroje. Počet encyklopedických hesel Wikipedie narůstá pomalejším tempem, měřeno podle průměrného počtu editací článků a podle počtu provedených editací za měsíc.

Chcete-li vytvořit na Wikipedii nové heslo a být si jisti, že přežije, musíte být schopni napsat je tak, aby obstálo u delecionistů, a mít na webu dostatečnou oporu (například výsledky vyhledávání na Googlu), abyste čím dál vybíravější wikipedisty přesvědčili o jeho důležitosti. Tím se psaní článků komplikuje natolik, že se této činnosti nakonec věnuje už jen velmi málo lidí. Mnozí nadšení přispěvatelé se časem ocitají na stránce „pohřešovaných wikipedistů“, což je seznam těch, kteří se rozhodli s přispíváním skoncovat. Slouží jako memento, že rozčarování z toho, že vám někdo maže vaši práci, přiměje mnoho lidí projekt opustit.

Google nedávno oznámil plán přispět v této oblasti svou troškou do mlýna v podobě encyklopedického projektu s názvem „Knol“. Ten má umožnit komukoliv vytvářet hesla na libovolná témata a nejlepší z nich pak budou vybírána pomocí hlasovacího systému. Je výmluvné, že tento přístup je založený na individualismu a nikoliv na spolupráci (Google se s autory podělí o příjmy z reklamy). Není pochyb, že přinese vlastní spory i nepředvídané důsledky. Ale i když se třeba nestane hrobníkem Wikipedie, jak si mnozí představují, může ji přimět k přehodnocení dosavadního redakčního přístupu.

Vědění všem, nesmysly také

„Nicholas Hilliard az angol miniatúrafestészet híres képviselője“ – tak začíná jubilejní desetimilionté heslo Wikipedie. Představuje zlatníka ze 16. století a vyšlo letos na konci března v maďarské verzi Wikipedie.

V objemu vědomostí předčil už projekt Wikipedie vážené papírové slovníky (anglická Wikipedie má dva miliony hesel, Encyclopaedia Britannica 300 tisíc), revoluční změna, kterou přinesla, tkví ale v něčem jiném. Do Wikipedie přispívají namísto expertů její uživatelé, kteří si práci také navzájem korigují. Problém je, že kolektivní kontrola už mnohokrát selhala. Jako ukázkový příklad bývá citováno město Erdosville, které podle Wikipedie leží v americkém státě Nebraska, ale ve skutečnosti vůbec neexistuje. Heslo vydrželo na síti déle než rok, než si někdo všiml, že to je vlastně nesmysl.

Vyskytují se také zásahy s cílem diskreditovat, ničit nebo neoprávněně vylepšovat některé články. Drobný příklad: íránskému prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi například přibylo v jeho profilu zvolání Wahhhhhhh! Když se pomocí programu Wikipedia Scanner zjistilo, že editor seděl za počítačem CIA, vzbudila tahle drobná úprava velké pozdvižení.

Cílené zkreslování není jediný problém, otevřená koncepce Wikipedie má nejrůznější díry. Její kouzlo „kolektivní moudrosti“ však trvá. O své vizi světa, kde „každý má přístup k veškerému vědění“ hovoří rád také spoluzakladatel Wikipedie Jimmy Wales. Jak praví internetová legenda, sám podle toho žije. Když se chtěl rozejít se svou přítelkyní, kanadskou novinářkou Rachel Mardsenovou, nejprve to uvedl ve svém životopise na Wikipedii.

(Respekt, www.respekt.cz)