Červen 2008

Co způsobuje silná koruna

Dolar za 16, libra za 31 a euro za 25. Ještě před pár měsíci by tato čísla vypadala spíše jako parodie supermarketových výprodejů než jako korunové ceny ze stránek obchodníků s cizí měnou. Rekordní síla české měny motá hlavu ekonomům, novinářům a vzhledem k blížící se turistické sezoně i prázdninovým cestovatelům. Ne že by padesátník ušetřený na každém euru zlevnil dovolenou v Řecku natolik, aby vyšla stejně draho jako letní kempování u rybníka, ale na nějakou tu zmrzlinu pro děti a drink pro rodiče by to vyjít mohlo.

Euro za 25 provokuje více otázek než jen to, zda kapesné na dovolenou koupit už teď. Rychlé posílení koruny (před rokem stálo euro víc než 28 Kč) sice přinese rychlý pokles inflace ze současných „nečeských“ 7 %, zároveň ale posiluje pravděpodobnost zpomalení růstu ekonomiky, na který již tak doléhá nepříznivý vývoj ve světě.

Zkušení centrální bankéři říkají, že jen jedna věc je horší než příliš silný kurz. A tou je kurz příliš slabý. V současném rozkolísaném světě je ale „správný“ kurz – tedy ani silný, ani slabý – nedostatkovým zbožím. Nepadá jen dolar (což vede k hodně silnému euru). Oslabení libry snese srovnání jen s její krizí roku 1992 (cesty Čechů do Anglie jsou teď mnohem příjemnější zážitek než kdykoliv v minulosti), dvojcifernému propadu čelí rumunský lei, ohrožena je po delší době turecká lira a fluktuace kurzu ohrožují i bohatou ekonomiku Islandu.

Nejen tempo ekonomického růstu, ale i směnný kurz rozhodují o tom, jak si naše země stojí v porovnání s okolím. Z tohoto pohledu učinila naše ekonomika za poslední měsíce tygří skok kupředu. Loňské zhruba 10% zvýšení vytvořeného produktu v ČR v korunách (bez vlivu inflace) totiž díky posílení kurzu k euru vede k více než 20% zvětšení velikosti naší ekonomiky, měřeno v eurech.

U „starých“ zemí EU obdobný indikátor dosahuje hodnoty kolem 5 %, což znamená, že jsme doháněli bohatou Evropu dvojciferným tempem. Obdobně dramaticky roste i kupní síla. Méně patrně v tuzemských obchodech, jejichž ceny jen pomalu reagují na silnou korunu, ale zcela viditelně při návštěvě našich západních či jižních sousedů. Euro za 25 Kč spolu s 5–10% růstem mezd (platy v eurech jsou tak proti loňsku o 15–20 % výše) nás pozvolna dostávají z kategorie chudých příbuzných se svačinou ve staniolu. Navíc silný kurz zlevňuje i dovozy (třeba technologií), jejichž větší dostupnost přispívá k dalšímu posílení pozice naší země.

Následují již ne tak dobré zprávy. Nepříliš bolestné se jeví, že v obchodech stále ještě nevidíme adekvátní pokles ceny dováženého zboží. Obchodníci stejně jako v minulosti čekají, zda se výrazná změna kurzu ukáže jako trvalá. V mezidobí spíše než snižování cen volí různá dočasná opatření typu akčních slev. Pokud však kurz na 25 Kč za euro setrvá, ceny dováženého zboží dolů půjdou.

Skutečný problém však mají výrobci, nejvíce exportéři. To, čím procházejí již déle exportéři do dolarové oblasti, tedy propad tržeb vinou slábnoucího kurzu, postihne, i když v menším rozsahu, i ostatní vývozce. Vyvážíme přitom hlavně výrobky (elektroniku, auta, komponenty), u kterých je omezená možnost navyšovat rychle prodejní cenu v eurech. A v situaci, kdy evropská ekonomika čelí nepříznivým vyhlídkám, je tato šance ještě menší než jindy. Podniky tedy čeká nižší zisk, a to buď hned, nebo poté, co se vyčerpá určitý polštář zajišťovacích devizových operací, které propad příjmů zbrzdí.

Výsledkem je menší konkurenční schopnost našich firem a zároveň zvýhodnění zahraničního zboží na našem trhu (tlačící i na firmy, které nevyvážejí). Kdyby tento vývoj pokračoval, došlo by i bez zpomalení evropských ekonomik k poklesu tempa růstu naší ekonomiky, nárůstu nezaměstnanosti a v první fázi zřejmě i ke zhoršení platební bilance státu. Pochopitelně, menší prosperita země nepotěší ani správce státní pokladny, neboť sníží příjmy a zvýší výdaje.

Tento krátkodobě nepříznivý vývoj mohou i ty nejvhodněji volené reakce makropolitik, jako v případě „státních politik“ podpora flexibility ekonomiky a zapojení takzvaných automatických stabilizátorů (akceptování navýšení schodku veřejných financí) a v případě měnové politiky zase udržování nízkých úrokových sazeb, jen mírnit, nikoliv však zvrátit.

Dva scénáře

Ekonomická teorie říká, že na popsaný vývoj bude směnný kurz reagovat oslabením, a díky tomu se postupně obnoví ekonomický růst. Obdobná je zkušenost z roku 2002 – kurz se z úrovně kolem 34 podíval na 29 a pak se vrátil k 32 korunám. I tak ekonomové odhadují, že tato epizoda nás připravila o 1–2 procentní body ekonomického růstu.

Co když tentokrát ke korekci nedojde a koruna zůstane silná? Je tento scénář vyloučený? Není. Zaprvé, směnný kurz již dávno neovlivňuje jen ekonomická teorie, ale také přesuny kapitálu a očekávání investorů. Korekce makroekonomicky „nelogických“ jevů mohou trvat dlouho, či dokonce se nedostavují vůbec.

Navíc si naše ekonomika v posledních letech vybudovala velmi dobrou konkurenční pozici. Za mzdy výrazně nižší než u našich západních sousedů produkujeme srovnatelné zboží a služby. S nízkými náklady zvládáme logistiku od zajištění nutné pracovní síly přes komunikaci a IT až po fyzické přesuny zboží. Příznivá očekávání ohledně kurzu koruny tedy mají do určité míry opodstatnění.

Určitě existují výroby, které při euru za 25 postupně zaniknou. Netýká se to však velké části ekonomiky. Navíc uvolněná pracovní síla ze zrušených výrob spolu s dělníky, jejichž stále dražší práci postupně nahradí (díky kurzu) stále levnější technologie, může být použita efektivněji jinde, k prospěchu ekonomiky a obvykle i dotčených lidí.

Nepřizpůsobí-li se (tedy neoslabí-li) výrazně směnný kurz, bude se muset přizpůsobit ekonomika. Dojde ke zpomalení zvyšování cen a změně struktury ekonomiky. Ta přinese dočasně viditelné zpomalení ekonomického růstu a zvýšení nezaměstnanosti.

V praxi pravděpodobně dojde ke kombinaci obou scénářů, tedy k určitému oslabení kurzu, ale díky poměrně silné pozici naší ekonomiky ne na úroveň, na kterou jsme byli zvyklí.

(Respekt, www.respekt.cz)