Červen 2008

Sudetští Němci a mlha nad Černínem

Bohumil Doležal

V souvislosti s udělením Karlovy ceny na letošních Sudetoněmeckých dnech řekl Petr Uhl mimo jiné, že o „sudetoněmeckém problému“ dnes zavládlo mlčení. Český tisk z posledních dní jako by to chtěl názorně předvést. V „papírových“ celostátních novinách minimum informací (pokud jde o Právo, je minimalizace Kovaříkova zpravodajství jev pozitivní, je však způsobena nejspíš tím, že oceněný je redaktorem listu), něco se člověk dozví v internetových verzích novin, tam se to smí, mají pořád ještě méně čtenářů. „Putinizace“, respektive „ficoizace“ českých médií (přesun svobody slova na internet) je na postupu.

Nejde o zákazy nebo příkazy: čtenáři to nechtějí číst (aby si nemuseli kazit své dobré svědomí a korigovat základní dějinnou poučku, že za všechno mohou Němci) a novináři psát, aby jim čtenáři nenadávali a jejich kolegové se s nimi nehádali.

Jediný, kdo se ozval, je ministerstvo zahraničí. Jeho mluvčí Opletalová se ohradila hned dvakrát. Za prvé vůči Posseltovu tvrzení o údajné větší vstřícnosti, s jakou o věci hovoří ministr Schwarzenberg. „My svůj postoj neměníme, ten je konzistentní. Pokud se to tak sudetoněmecké straně jeví, tak to spíše souvisí se změnou jejich postoje vůči České republice.“ Pokud jde o první větu, má paní Opletalová samozřejmě pravdu. Česká státní doktrína v této věci je nezměněna: za prvé, „odsun“ byl v pořádku, protože tenkrát se to smělo (dnes se to už nesmí). A za druhé, „odsun“ měl svou příčinu, totiž německý teror, a byl jen jeho důsledkem, stejně jako důsledkem zvýšení teploty nad bod mrazu je, že led taje. Čili: jsme v tom úplně nevinně. Fuj.

Paní Opletalová se zároveň ohradila i proti tomu, že by se snad dnes o věci mlčelo. „Pro nás to nikdy tabu nebylo, rozhovory o odsunu se vedly už v minulosti, a vedou se i nyní na různých úrovních. Tyto rozhovory ale nelze vydávat za vyjednávání.“ Naráží zjevně na tzv. Česko-německé diskusní fórum“, potěmkinskou instituci, v níž se čeští šovinisté (skutečných českých kritiků vyhnání tam bylo od počátku minimum) s německými masochisty baví nad kostlivci uklizenými ve sklepě o společné evropské budoucnosti.

Chápu, že ministerstvo zahraničí to má těžké, Paroubkovi a Filipovi vlčáci by jakékoli jeho vstřícnosti v této věci s chutí zneužili a lid by je v tom podpořil. Nechápu jen, proč ministerská mluvčí nevyužila příležitosti a raději nemlčela, protože zrovna tady by se to dalo odpustit daleko spíš než zbytečné a nedůstojné řeči.

(www.bohumildolezal.cz)