Červen 2008

O smyslu akcí aneb Blázním, blázníš, blázníme

Luděk Frýbort

Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty nebyl jemu podobný (Přísloví Šalomounova, 26:4)

Máme teď ty klimatické patálie, pročež se magistráty několika německých měst rozhodly k radikálnímu kroku: kázaly na pět minut vypnout osvětlení veřejných budov. To jsme ušetřili! To, panečku, zajásalo životní prostředí! Připomíná mi to, jak bylo před časem u nás v Hannoveru kdeco polepeno plakáty s nápisem Nedejme šanci AIDS! Představoval jsem si, jak jde kolem takový sexuální nezdrženlivec, koukne se na plakát a řekne si - to jsem ale byl trouba, že jsem dával šanci AIDS, fuj, hned toho nechám! Inu, měl slavný magistrát nějaké peníze na osvětu, AIDS byl zrovna ve všech hubách, a tak nechal vyhotovit ty plakáty. Pochopitelně si páni ouřadové nedomýšleli, že by za mák přispěli k vyřešení toho problému; ale vykázali činnost. Uspořádat akci, zařečnit, vylepit plakáty, toť osvědčený prostředek všech, kdo si rádi plní huby velkými cíli, k jejichž dosažení jim chybí síla i rozum.

Já, prosím, nejsem přívržencem názorů pana profesora Klause. Něco se mění v klimatickém režimu Země a je třeba na to reagovat. Ale silně mi vadí způsob, jakým se to děje: panikářsky, chaoticky, nesoustavně, s očima navrch hlavy, místo klidné analýzy poplašná fráze, místo promyšlených opatření uřícená akce. Třeba hned ta, co měla spasit světové klima pomocí biopaliv: zůstaly po ní dlouhé obličeje, chaos a bezuzdné zdražování. A kdyby aspoň k něčemu byla. Kdyby se dostavilo třeba drobounké zlepšení, kdyby se o chlup snížila závislost na ropných vyděračích. Ale všechno zůstalo jak bylo, jen se udělala akce, bez výsledku, beze smyslu, bez návaznosti, jen aby bylo vidět, že něco děláme.

Blázním, blázníš, blázníme. Už zase si hannoverští páni konšelé vymysleli akci: do městského centra budou smět jen auta opatřená zvláštní plaketou. Obdrží ji pouze vůz, jehož produkce pevných částic a exhalací nepřesahuje velmi přísně stanovenou mez. Nu dobře, nechci příliš bědovat. Moji starou škodovku ta ouřední přísnost sice potrefí, ale konec konců jezdím do města na kole teď, budu jezdit i potom, inšalláh. Že konšelstvu kvůli tomu nastanou zapeklitosti, blamáže a ostudy, že slavně započatá akce zase poběží šejdrem a nechtěně, že se povyhází okny pěkných pár milionů, inu, takový je čas. Ale kdyby to aspoň k něčemu bylo. Kdyby si chudáček životní prostředí aspoň o desetinku procenta ulevilo. Neuleví, spíš se mu přitíží těmi výfukovými smrady, oč jich přibude, až začnou venkovští řidiči město zeširoka objíždět a domácí jezdit za nákupy do předměstských, jak se po česku říká, hypermarketů.

Aby všechna ta snaha opravdu k něčemu vedla, k tomu není třeba akcí, ale promyšleného, cílevědomého, vzájemně propojeného, dlouhodobého postupu. Jeho zásadou nesmí být popření techniky, jak káže asketická móda, ale další rozvoj. K ještě čistším a tišším motorům, k novým, vyšším, lacinějším formám energie. Drahé hračky, větrníčky, slunečníčky, si přitom můžeme strčit za klobouk, nejsou víc než zase taková akce, jen aby bylo vidět, že něco děláme. Ne akcí, ale výsledků je třeba. V tom smyslu jsme při vší slávě, summitech a Nobelových cenách zatím pokročili pramaličko, spokojivše se místo výsledků s gesty, místo faktů s hesly, místo nezávislého zkoumání s dogmaty nového náboženství.

Přes všechno informační hromobití ještě pořád nevím, jak akutní je stav světového klimatu. A je-li akutní, jakou mírou se na jeho potížích účastní člověk. A účastní-li se, co z nich připadá na vrub západních zemí s jejich ad absurdum dovedeným pocitem vlastní zodpovědnosti, a co na země jiné, pocitu odpovědnosti zcela prosté; nachodil jsem se totiž po světě dost, než abych přijímal jako posvátné orákulum všechno, co se v tom ohledu předkládá k věření. Ne, nemyslím si, že může vést ke kladnému výsledku úsilí, z nějž jsou vyňaty dvě třetiny lidstva. A nic nebude platná všechna snaha, všechny vynaložené prostředky zůstanou bez účinku, postup klimatických změn se ani drobkem nezpomalí, bude-li i nadále metodou ekologického boje to, co jím je dosud, hysterická akce.