Červen 2008

Etymologicky výlet do zásluh

Ross Hedvíček

V souvislosti s ostudami, kterými se dnes po kolena brodí česká KPV (Konfederace polepšených vězňů) mi byla předložena otázka, které se normální čeští psavci bojí. O mně je naopak známo, že je mi to fuk a pokud to, do čeho vrtnu, začne navíc ještě i moc smrdět, pak tím líp.

Otázka zněla „Je být bývalým politickým vězněm v Česku zásluhou?". Domnívám se, že být bývalým politickým vězněm v dnešním Češku je naprosto nezáslužné, ale přesto většina těchto bývalých politických vězňů si zaslouží přinejmenším RESPEKT za utrpení, které na ně bylo uvaleno jejich bližními a jejich režimem - být mnohdy ani oni sami, oni političtí vězni, v tom vůbec nemají jasno.

Možná bude užitečné, abyste si před dalším čtením dali štamprli slivovice nebo vzali aspirin (dle vaší chuti). Navzdory tomu, čemu věří v Česku, etymologie není věda o broucích, ale věda vysvětlující původ a smysl slov. V Česku slova už ztrácejí smysl - obzvlášť posledních šedesát let.

V lidské historii a historii vojenských konfliktů nikdy nebylo zásluhou padnout do zajetí nepříteli. A pokud nejste úplně na hlavu padlí, pak musíte přijmout za premisu, že komunisté a jejich režim (ať už v jakékoliv formě) jsou nepřáteli. Zajatým se nedostávalo ani nějakého respektu, to je až vynález Američanů z poslední doby (a tak zachází se zajatými Araby lépe, než by se stalo americkým zajatcům v arabských rukou).

Příkladem, který mi byl opakovaně podsouván, byla známá česká nenávist (nyní ovlivňující přinejmenším některé bývalé politické vězně, to byste žasli, jaké emaily dostávám!) vůči emigrantům. Ano, prosím - jen se v tom povrtejme - asi to nebude příliš vonět, ale tomu se někdy nedá vyhnout. Jistě jsou vám známy vztahy mezi akcí a reakcí, pasivitou a aktivitou, příčinou a důsledkem. Berte to v úvahu při čtení následujícího.

Má vlastní znalost okolností uvěznění bývalých politických vězňů obzvlášť z padesátých let mi říká, že naprostá většina z nich byla uvězněna nevinně, za činy buďto v civilizovaném světě nepostihnutelné, anebo vůbec žádné (čest a sláva výjimkám). Tedy totální pasivita z jejich strany - naprosto za to nemohli, nebyla to jejich vina. Jako druhotný efekt se ale ZASLOUŽILI, že kvůli jejich uvěznění byly zároveň nenávratně zničeny i životy jejich manželek a děti, o jejich vlastním životě ani nemluvě.

Českým vlasteneckým lidem tolik nenávidění emigranti nebyli pasivní, ale aktivní. Nedali se zavřít, ale emigrovali, dacani jedni! Jako druhotný efekt se ZASLOUŽILI, že životy jejich manželek a děti, byly prožity civilizovaným způsobem, o jejich vlastním životě ani nemluvě.

Hlavními jmenovateli jsou tady pasivita a vlastenectví na straně politických vězňů a aktivita a nedostatek vlastenectví na straně emigrantů. I když i tam jsou výjimky potvrzující pravidlo. Extrémními příklady aktivity a vlastenectví jsou pochopitelně bratři Mašínove a jejich druhové, hned za nimi stojí generace Josefa Kučery, Karla Hodka, Jiřího Horáka a Josefa Kalvody (a dalších) z generace osmačtyřicátníku, a později i generace Škvoreckého, Ulče, Reiniše a dalších (byť tahle generace později pošpinila své vlastní zásluhy přijímáním vyznamenání, učením na českých univerzitách a jinou kolaboraci s nepřítelem).

U v Česku zůstávajících bývalých politických vězňů je dnes stále šokující vnitřní zlomenost – POLEPŠENOST. Ochota být součástí KPV - Konfederace polepšených vězňů - organizace vedené pochybnými existencemi jako Naděžda Kavalírová a spolupracovníky StB (jako všude jinde v Česku), organizace, která pozastavila členství Vladimíru Hučínovi (jedné z mála světlých výjimek) - stále ono „pozastavení" platí?

A přitom členy KPV jsou údajně i bývalí komunisté (ano, byli věznění)! To vám není opravdu blbé? Ztratili jste soudnost? (Kde by ji v Češku vzali, že?) KPV má stejnou kvalifikaci pro existenci, jako kdyby vězni z vlastní iniciativy založili v uranových dolech v Příbrami Vězeňskou organizací ČSM a zavázali se překročit plán! Bez ohledu na minulou pasivitu a nedostatek zásluh dnešní KPV nereprezentuje zájmy bývalých politických vězňů, ale naopak z nich dělá úplně blázny tím, že je sdružuje v organizaci, která přímo kolaboruje s jejich bývalými tyrany a mučiteli.

Mají tedy političtí vězni nějaké „zásluhy"? Ne. Být zajatcem není zásluha.

Zaslouží si být odškodněni (jde-li to vůbec) a zavaleni penězi za své utrpení? Ano.

Zaslouží si RESPEKT? Ano.

Autor těchto řádku, osoba skromná, být aktivní, je v současné době v první desítce v Česku nejvíce nenáviděných emigrantů (bez toho, že by na něco takového kandidoval). Ano, emigroval ještě, když se to nesmělo, byl řádně odsouzen v nepřítomnosti soudci, co byli ještě do nedávna v „demokratických" funkcích. A zasloužil se o život svých děti a rodiny. Co měl asi dělat? Nechat se zavřít? Sebe i manželku? A děti by byly dány na převýchovu do dětského domova? A dneska bych mohl sedět na schůzích KPV a psím pohledem hledět na tribunu na Naděždu Kavalírovou s její velmi pochybnou minulostí a ostatní polepšené a kolaborující bývalé politické vězně. Měl bych nějaké zásluhy? Děkuji, nechci.