Červen 2008

Vyřiď jim, že jsem umřel. Hlady.

Ross Hedvíček

Objevil jsem mezi starými papíry kopii dopisu, který jsem napsal a odeslal mému spolužáků ing. Ivo Hubíkovi z Přerova jako odpověď na jeho vystrašený a odsuzující dopis, který mi napsal před dávnými lety do Rakouska, když se dověděl, že jsem emigroval. Tón jeho dopisu byl jasně diktován jeho obavou že ztráty zaměstnání v ONV Přerov. V době „sametové revoluce" se ing. Hubík stal vedoucím pobočky Občanského fóra v tomtéž ONV. Tento dopis byl napsán v Thalhamu, Attersee, Rakousko.

Země bídy a bezpráví. Flüchtlingslager Thalham, Salzkammergut, Österreich

Nazdar Ivo,

chtěl bych Ti vyjádřit výraz uznání, jak jsi jasnozřivě prohlédl celý ten švindl s emigranty. To by Ti mohl závidět i samotný Jiří Jambor, komentátor ČST - to je ten koktavej. Takže jsem se rozhodl, že upustím od zbytečného lhaní a napíši Ti jak to opravdu je. Vidím, že špinavým lžím a pomluvám prýštícím na Vaši socialistickou vlast z imperialisticko-diverzních center stejně nikdo nevěnuje sebemenší pozornost.

Opustit Vaši republiku jsem se rozhodl z náhlého popudu a přechodného pomatení smyslu, byv oblouzněn prodejním katalogem obchodního domu Universal. Ale „jaké bylo naše zklamání" - jak se pravilo v pořadu ČST „Krok do neznáma", který jsem nebral vážně a dnes toho velice lituji, když nás hned po překročení hranic nezavalili zlatem a diamanty, ale zavřeli nás do tábora, lépe zní „lágr" (slovo tábor příliš připomíná „socialistický tábor" - to kvůli nemístným asociacím). Tedy zavřeli nás do lágru jménem Traiskirchen, který vypadá jako Gottwaldova čtvrt v Přerově, kde nám nedali jist, hrubě s námi zacházeli, strkali do nás, křičeli a od 9 ráno do 5 odpoledne nás surové tloukli agenti CIA. Později už ne - to jim končila pracovní doba.

Pokud bys chtěl detaily, nahlédni do Hálo soboty z Rudého Práva z toho týdne. Je tam všechno popsáno. Ale vzhledem k tomu, že stejných blouznivců jako já bylo několik tisíc (v současnosti by z větší části osídlili Přerov), museli nás agenti CIA rozházet po lágrech po různých zastrčených a nehezkých koutech Rakouska. Nás deportovali k jezeru Attersee. Trávívá tady dovolenou i rakouský prezident, asi za trest, jinak by radši jel na Krym, ne? Ti ostatní nešťastníci, kteří si buď rvou vlasy a nebo jsou teď už úplně plešatí, jsou umístění v obdobně nehostinných a nepříjemných místech, takže jen nostalgicky vzpomínají, jak se v jejich krásných slunných bytech v panelácích v ČSSR zabydlují sovětští důstojníci. Bude pro ně bytů dost.

Jak jsi vtipně konstatoval, jistě jsem neudělal dobře, nikoho tu neznám, nic neumím a nevím u koho tu budu pracovat. Ta protekce tady zoufale chybí. Není tu nikoho, kdo by mi tu vyběhal místo v Hauptmannbezirku nebo v Ředitelství teploty vody jezera Attersee či jiné nomenklaturní organizací. Takže si jen zoufám a brečím a když už si zoufám, tak doufám, že jestli se mi v budoucnu podaří uprchnout agentům CIA, kteří mne neustále sledují (máš představu, kolik musí být těch agentů na tolik emigrantů? To se potom nedivím, že se kapitalistické hospodářství hroutí, když se tolik lidí věnuje fízlování místo práce, že ano?), uniknu těm agentům CIA nejlépe při nákupu v obchodňáku (beru si vzor ze sovětského soudruha Jurčenka) a připlazím se před velvyslanectví ČSSR ve Vídni a soudruzi z StB mně jistě mou pomýlenost odpustí.

Co se týče těch poukázek na benzín, tak opravdu tady žádné nedostáváme a nemáme tedy za co jezdit po výletech. A abych přesto mohl, řeším to tím, že lžu svému embéčku do nádrže a ono jezdí. Už sice jen na dobrý slovo a je mi jasné, že musí každou chvíli definitivně chcípnout, ale zatím to jezdí! Vždycky mu přes zesilovač a nějaký reproduktor zařvu do nádrže: „Embéčko, ty jsi lepší než Porsche, víc vážíš, máš víc dveří a taky víc rámusíš, takže ty, embéčko, ho už vbrzku dohoníš a předjedeš. A ten chlap Porsche je bývalej hollywoodskej herec a úplnej idiot a soustavně se embéčkům posmívá a štve. Ať žije Škoda, Škoda, Škoda! LA LA LALALA!" A embéčko je z toho tak zblblé, že zase chvíli jede. Poršata nás sice předjíždějí dál, ale mně už to nevadí, hlavně když se vezu a embéčku jsem přelepil světla flastrem, aby to nevidělo.

Benzín tady sice zlevnili, ale jenom pro Rakušáky, nás se to netýká. My tu máme zvláštní obchody, něco jako TUZEX, kde kupujeme výhradně za Kčs zboží že socialistického tábora. Nevěřil bys, jak jsou rakouští veksláci dotěrní, když žebrají o pár korun, aby si mohli koupit na Vánoce stoličnuju vodku.

Kdysi dávno jsem měl kamaráda, který četl na střídačku Rudé právo a bibli, protože nevěděl, kam patří a neměl vlastní názor; byl z toho ovšem pak náležitě zblblej. Tak třeba recitoval z bible: „U všech nepřátel svých jsem v pohánění a nejvíc u sousedů svých, známým pak svým jsem strašidlem, kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. Vyšel jsem z paměti jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená, neboť slýchám utrhání mnohých. Strach jest vůkol, když se proti mně lstivě radí, přemýšlejíce, jak by odňali duši mou." Je to Žalm 31, verše 12-14.

Názor si udělej sám, a případně pořád, z dopisu je zřejmě, že tendenci k radění máš, je to asi nemoc z povolání z ONV. Abych si mohl koupit dopisní papír, obálku a známku, musel jsem jít žebrat. Chodím žebrat na letiště do Salcburku, když z letadla vystupují houfy sovětských turistů. Takže se nezlob, jestli je papír poněkud horší kvality.

Pokud by Vám v domácnosti zbyl nějaký starý suchý chleba, schovávej mi ho prosím Tě, a na Vánoce mi ho pošli, ať se alespoň děcka nají. Děkuji. A před našimi společnými známými se dnes natolik stydím, že až je uvidíš, tak jim prosím Tě vyřiď, že jsem umřel. Nejlépe hlady.

Ahoj.

Rosťa