Červen 2008

Ne, ne a ne

Ondřej Kundra

Český prezident se vymkl kontrole. Minulý týden totiž opět odmítl jmenovat soudcem nejznámějšího soudního čekatele v zemi Petra Langera, i když pro to v tuto chvíli neexistuje jediný veřejně známý důvod. Je tedy otázka, co může teď Langer tváří v tvář svéhlavému, soudní rozhodnutí nerespektujícímu prezidentovi pro získání vytouženého taláru udělat.

Jste naprosto hloupí

Petr Langer má z pohledu české veřejnosti jednu velkou přednost: a sice nejlepší předpoklady stát se kvalitním soudcem, což je zde – jak známo – nedostatkový „artikl“. Vystudoval s výbornými výsledky, justiční zkoušky ze tří set adeptů na soudcovskou práci složil nejlépe, má za sebou zahraniční stáže a umí několik jazyků. Ale hlavně prokázal, že se nebojí hájit právo vůči tak silnému protivníkovi, jako je prezident. A to i přesto, že ho to může stát kariéru, na kterou se roky tvrdě připravoval. (Pro připomenutí – Klaus jej nejdřív odmítl jmenovat soudcem kvůli nízkému věku, a Langer se proto rozhodl obrátit na soud.)

Langerův případ je zajímavý ještě z jednoho pohledu. Chce soudit v Ostravě, kde se dlouhodobě nedostává soudců. Na krajském soudu jich dnes chybí devět a není lehké tuhle mezeru zaplnit. Na rozdíl od Prahy nebo Brna se sem totiž soudcům vzhledem k odlehlosti regionu a nižšímu životnímu standardu nechce.

Zjistit, proč tedy Klaus nechce Langera mezi soudce pustit ani poté, kdy už věkovou podmínku splňuje, není vůbec snadné. „To je naprosto hloupá otázka. Prezident nemusí nic zdůvodňovat,“ řekl minulý týden redaktorce Hospodářských novin prezidentův mluvčí Petr Hájek na opakovanou otázku, proč Klaus v Langerově kauze nerespektuje rozhodnutí městského soudu, který prezidenta vyzval, aby soudního čekatele jmenoval, nebo uvedl relevantní důvody, jež mu v tom brání. Konkrétní důvody pak Hájek v obsáhlé e-mailové korespondenci nesdělil ani Respektu.

Nevím, co se dá dělat

Langerova situace je tedy taková, že ho jeho postoj bránit právo proti mocné politické autoritě zatím stojí kariéru. Jak se na případ dívají politici a špičky justice a co by Langerovi doporučovali?

Zeptat se na to většiny členů ústavněprávního výboru není možné. Minulý týden totiž byli na zahraniční cestě v USA a nebyli na svých telefonech k zastižení. Zkoušíme tedy oslovit další zákonodárce. „Nevnímám to tak, že se postavil moci. Jestli ho pan prezident nejmenoval a neřekl proč, asi k tomu měl své důvody a tenhle postoj měl pan Langer respektovat. Nevím, proč by mu měl prezident něco vysvětlovat, když nechce,“ říká místopředsedkyně poslanců ODS Zdeňka Horníková. A co by tedy Langerovi doporučovala? „Měl by pana prezidenta přesvědčit, že je hoden jmenování,“ říká poslankyně Horníková. „Jak? To je na něm. Začít mohl třeba tím, že se neměl soudit.“

V podobném duchu mluví i další Klausovi voliči. „Vím o tom jen to, že ho prezident nejmenoval,“ říká místopředseda ústavněprávního výboru Senátu Jaromír Volný (ODS). „Nijak zvlášť jsem se o to nezajímal, pro mě je to jen jeden z mnoha případů. Nevidím v něm něco zásadního.“

Právě tento nezájem je zřejmě jeden z klíčových důvodů, proč Langer stále není jmenován soudcem. Ani kompetentní politici nedokážou v jeho případě rozpoznat věc, o kterou by se měli zajímat, a v důsledku toho vyvíjet na prezidenta tlak, aby začal respektovat právo. A na podobné lodi jsou s nimi – paradoxně – i špičky zdejší justice.

„Pan Langer dokázal projevit zarputilost a to, že se nebojí mocných. U takového člověka roste šance, že bude mít vysoký cit pro hledání a prosazování práva,“ řekl před časem Respektu šéf profesního spolku soudců Jaromír Jirsa. Teď potvrzuje, že jde o „závažnou kauzu“ a Langerův postup je důležitý právě proto, že primárně nebojuje za sebe, ale především za hájení práva. Když ale dojde řeč na to, jak Soudcovská unie ČR může Langerovo úsilí podpořit, krčí Jirsa rameny. „Před časem jsem v té věci poslal prezidentovi dopis a nevím, co bych dál mohl dělat,“ říká.

Exekuce

Moc možností, co dál dělat, Langer nemá. Zbývá mu teď buď žádost o vydání exekuce na Kancelář prezidenta republiky, občanskoprávní spor s hrozbou finanční sankce nebo ústavní stížnost pro poškození jeho práv v důsledku prezidentovy nečinnosti. Ani v jednom případě by to ale prezidenta nemuselo přimět ve věci konat, když sám nebude chtít. „Každopádně ten zápas nechci vzdát,“ říká čekatel Langer. „Zvažuji, co dál. Osobně ale nikoho nabádat nebudu, aby se za mě postavil. Je to rozhodnutí každého a jak je vidět, nikoho to dneska moc nezajímá. Když jde o jednotlivce, tak to asi není tak do očí bijící.“

(Respekt, www.respekt.cz)