Červen 2008

Euro, Slováci a my

Luděk Niedermayer

Bratislava se stává průkopníkem střední Evropy. Slovensko zřejmě podniklo rozhodující krok na cestě k zavedení eura. Evropská komise i Evropská centrální banka přes řadu výhrad konstatují splnění požadovaných kritérií a doporučují přijetí Slovenska do tohoto „elitního klubu“. K tomu, aby byla rozlučka se slovenskou korunou nevratná, zbývá projít několika – pro dealery bank spekulujícími na konečný konverzní kurz – velmi vzrušujícími týdny završenými souhlasem zástupců členských států.

Kdo by to čekal

Slovensko se tak prvního ledna příštího roku stane svým způsobem první transformující se ekonomikou, která přejde na euro (Malta a Kypr jsou spíše stabilizované a relativně bohaté země, podobně jako malé Slovinsko, jehož ekonomika je navíc nepříliš liberální). Je to nemalé překvapení, protože Slovensko nikdy nepůsobilo jako favorit. Jasnými kandidáty na tuto pozici byly pobaltské země, deklarativně o ni usilovalo i Maďarsko a koneckonců také Česko bylo – až do volební kampaně v roce 2006 – pro zavedení eura v letech 2009 či 2010.

I přes dnešní obavy řady slovenských politiků z eura (včetně těch opozičních, kteří cestu k němu nastartovali) je to, čeho Slováci dosáhli, velkým úspěchem. Především politická reprezentace, zřejmě z popudu centrální banky, přijala tento cíl za svůj a tvrdě na něm pracovala. Jen málo na tom změnily volby a příchod nové vlády, která si svou popularitu budovala na tvrdé kritice své reformní předchůdkyně. Dalším podstatným krokem byla intenzivní „práce“ ve Frankfurtu (sídle Evropské centrální banky) a Bruselu (Evropská komise), která přes nemalou skepsi ke slovenskému projektu vedla nakonec ke kývnutí na slovenské euro.

Kontrast třeba (a nejen) s českým termínem pro euro 2009–10 snad nemůže být větší. Jen pro připomenutí: naše minulá vláda toho příliš pro splnění tohoto termínu neudělala a v okamžiku, kdy měla před volbami volit mezi populistickým růstem deficitu a střídmostí ve jménu eura, neváhala ani chvíli.

Zdražování není nevyhnutelné

Nejbližší agendou pro slovenský eurotým je čekání na konečný konverzní kurz, což bude v případě plovoucí a sílící slovenské koruny zajímavý proces. Poté již půjde jen o technický problém přechodu na nové bankovky a mince, s čímž si Národní banka Slovenska jistě snadno poradí.

Možná již dříve než 1. ledna začne nepochybně poněkud bulvární show zvaná „kdo si dovoluje zdražovat“. Zdá se, že právě tento proces dělá starosti slovenským politikům i občanům, z nichž více než polovina se „bojí eura“. Od populistické vlády lze v tomto „boji proti zdražování“ očekávat i novátorské přístupy typu „občanských cenových hlídek“ či speciálně zavedených zákonných postihů.

Celé toto představení může „zkazit“ příliš silný kurz slovenské koruny, který má podporu slovenského premiéra. Současná centrální parita kurzového režimu ERM II – což je svým způsobem předstupeň konečného směnného poměru – je nad 35 Sk za euro, ale aktuální kurz je dnes pod 32. Nelze tedy vyloučit, že definitivní kurz (zřejmě blíže aktuálním 32 Sk) nakonec přinese snížení cen dováženého zboží v obchodech. To může inflaci ovlivnit více než obvyklé zaokrouhlování nahoru třeba v sektoru služeb.

Nicméně spolehlivou odpověď na otázku, zda přínosy přechodu na euro převýší rizika, přinesou až následující roky. K přínosům patří například omezení rizika pro podniky, snížení nákladů na transakce či celkové zprůhlednění trhů, k rizikům zase budoucí inflace, zřejmě o něco vyšší než „evropská“. Potrvá také jistý čas, než se ukáže, do jaké míry členství v eurozóně zvýšilo atraktivitu slovenské ekonomiky pro investory.

Faktem však zůstává, že slovenští činitelé budou již za pár měsíců sedat u stolů, „kde se rozhodují podstatné věci“. Cenou za to bude sice silnější tlak na odpovědnost makroekonomické politiky, ale dnešní Slovensko s tím nemá velké potíže a kromě toho jsou příklady, že nejeden stát eurozóny si z toho tlaku často moc těžkou hlavu nedělá.

Euročesko?

Má dění na Slovensku nějaký vliv na nás? Možná menší, než bychom čekali. Eurooptimisté poblahopřejí Slovákům k úspěchu, skeptici si brousí zuby na lednový růst cen či náznaky zakolísání ekonomiky, ať již budou s eurem souviset nebo ne. Důležité však je, že proces, kterým prošlo Slovensko, odstraňuje podstatnou nejistotu pro další země, včetně Česka. Během dvouleté přípravné lhůty totiž z Frankfurtu či Bruselu zaznívalo mnoho hlasů, které oprávněnost Slovenska vstoupit do euroklubu zpochybňovaly. Dnes se ale zdá být jisté, že země, která jasným způsobem splní oněch pět maastrichtských kritérií, nebude nakonec o zavedení eura ošizena.

Otázka pro naše politiky tedy zůstává: Preferujeme rychlé zavedení eura (v roce 2012), anebo si myslíme, že naše země si poradí lépe s naší – občas příliš silnou, jindy nestálou – korunou? Dosavadní vládní dokumenty o přijetí eura kladly důraz na problémy ve fiskální oblasti (loňský deficit kolem dvou procent však svědčí o tom, že vláda je schopna držet se dost hluboko pod maastrichtským limitem tří procent) a potřebu pružné ekonomiky, zejména v oblasti pracovního trhu. Máme však jednu z nejnižších nezaměstnaností v EU a naše ekonomika je dost otevřená, takže je obtížné tvrdit, že není alespoň průměrně „evropsky“ flexibilní. Navíc vysoký hospodářský růst spolu s vysokou inflací dávají vládě do rukou celkem bezbolestné nástroje, jak dále snižovat nezaměstnanost.

O možném přijetí eura v roce 2012 by se u nás mělo už teď diskutovat nejen kvůli „slovenskému úspěchu“, ale také proto, že letošní rok je pro případný termín 2012 rozhodující. Kromě toho odkládat úvahy o přijetí eura není žádné „neutrální“ rozhodnutí. Nejen přechod na euro má své klady a zápory, platí to stejně i pro případ, že zůstaneme u naší koruny. Diskuse je tedy na místě, protože snažit se vyřešit tuhle otázku tím, že se pokusíme letošním rokem „probruslit“ bez vážné úvahy o euru v Česku, je přece jen trochu nedůstojné.

(Respekt, www.respekt.cz)