Červen 2008

Zdravím, koupil jsem mobil!

Markéta Pilátová

Fronty patří k „ostrovu svobody“ stejně jako blankytné moře. V tyhle dny se do nich však stovky zámožnějších Kubánců řadí radostněji. Čekají na domácí spotřebiče, počítače a mobilní telefony – zboží, které si během pěti dekád kubánské diktatury nemohli koupit, jenom o něm snít.

Raúl Castro, Fidelův mladší bratr, který dnes na Kubě vládne, vyzval letos v únoru Kubánce, ať debatují o „nesmyslných omezeních“ a o tom, která z nich by chtěli nejvíce zrušit. Není to úplné stejné jako v Číně, kde před lety oznámili, že je jedno, jestli je kočka bílá, nebo černá, hlavně když chytá myši, a rozešli se nadobro se socialistickým hospodářstvím. Reformy v oblasti ekonomiky však potvrdil i oficiální deník Granma a popsal kroky současné vlády jako „trampolínu připravenou na skok k dalším změnám“.

Je to drahé, ale je to

Státní podnik ETECSA (Espresa de Telecomunicaciones de Cuba) hodlá prodat stovky tisíc smluv na tarif do mobilního telefonu. Zatím si mobil denně kupuje až 60 Kubánců na čtyřech otevřených prodejních místech v Havaně. Raúl Castro neprovedl vlastně žádnou převratnou změnu, pouze zlegalizoval situaci na černém trhu, kde si Kubánci kupovali SIM karty od cizinců. Odhadem vlastnilo již před zavedením oficiálního prodeje mobilní telefon asi 200 000 obyvatel ostrova.

Smlouva na mobil stojí 130 dolarů v zemi, kde je průměrný příjem 20 dolarů měsíčně. „Je to drahé, ale důležité je, že je to možné,“ řekl britské rozhlasové stanici BBC mladý Kubánec Yankiel Hernández. Nicméně stovky lidí, jež se hned v prvních dnech nahrnuly do kanceláří firmy ETECSA, dokazují, že příjmy na ostrově jsou díky šedé ekonomice zřejmě o něco vyšší. „Pracuju teď jako taxikář, telefon mi pomůže,“ tvrdí pro BBC například Víctor Morales. Kupní síla Kubánců překvapila nejen firmu ETECSA, ale také některé evropské levicové intelektuály, kteří společně s Fidelem Castrem Kubánce varují před konzumním způsobem života. Zdá se ovšem, že je šťastní majitelé nových mobilů a počítačů přeslechli.

Další novinkou na ostrově je také to, že od dubna se mohou Kubánci ubytovat v luxusních hotelích turistického střediska Varadero. I tady zájem překvapil, jen na srpen si nocleh v hotelích vyhrazených dosud výhradně pro zahraniční turisty rezervovalo 10 000 místních. Cena jedné noci se přitom pohybuje od 40 do 200 eur.

Už deset let na Kubě také platí zákon, který umožňuje převod nemovitosti na Kubánce, který si ji od státu pronajímá alespoň dvacet let. V praxi se ale toto opatření kvůli neprůstřelné byrokratické houštině dalo uplatnit jen s velkými obtížemi. Úřednické pasti by teď měly díky nástupu nových zaměstnanců zmizet a noví majitelé by navíc mohli počítat i s dědickým právem pro své děti. Pro některé skupiny státních úředníků toto opatření platí již po pěti letech pronájmu. Na Kubě chybí odhadem milion bytů a vláda zřejmě chce převodem do soukromého vlastnictví částečně řešit krizi zdevastovaného bytového fondu.

Podle Omara Everlenyho z havanského Centra kubánských ekonomických studií, které připravuje pro vládu podklady, se kubánští vládní ekonomové inspirovali například Vietnamem, jenž je ve svých reformách věrným žákem Číny. Vláda prý chce podpořit zejména zemědělce. Ti si dnes mohou oficiálně koupit hnojiva, nástroje, ale také pět hektarů půdy ležící dosud ladem. Podpora soukromé iniciativy má zajistit snížení cen potravin. Omar Everleny potvrzuje, že vláda touží po samostatně podnikajících lidech také v oblasti služeb – opět se ovšem jedná o legalizaci daného stavu, kdy tisíce Kubánců podnikají načerno jako taxikáři, drobní prodejci či menší hoteliéři.

Dámy, které neměly úspěch

Oficiální deník Granma však Kubánce neinformuje pouze o změnách. Minulý týden přinesl zprávu z oblasti, o níž se až donedávna příliš nerozepisoval. „Protirevoluční provokace neměla úspěch,“ napsal Granma o poslední demonstraci žen uvězněných kubánských disidentů, jimž se podle jejich bílého oděvu říká Dámy v bílém. Policie jejich protest, při němž jako každý týden upozorňovaly na pokračování věznění svých manželů a příbuzných, brutálně rozehnala a některé z demonstrujících žen odvezla neznámo kam. Postup policie ostře kontrastuje s tzv. „uvolňováním poměrů“ v ekonomické sféře – dříve policie vůči Dámám v bílém s takovou razancí nepostupovala.

Cíl změn na Kubě, o nichž se už nedá říci, že jsou pouze kosmetické, je celkem jasný. Stávající vládní garnitura, poučená z porážky komunistických vlád ve střední a východní Evropě, rozhodně nehodlá předat moc opozičním disidentům. Proto si pečlivě prostudovala „asijský model“ a zkouší, zda lidé s telefonem v ruce a s možností nakupovat, podnikat a trávit dovolenou u moře přece jenom nezapomenou na svobodné volby nebo lidská práva.

(Respekt, www.respekt.cz)