Červen 2008

Špatné místo

Miroslav Václavek

Pana Tomáše Čermáka na policejní škole prý učili něco o zákonech. V tom spočívá celý problém. Ona ta škola nebyla škola policejní, ale škola SNB. Jestli tam frekventanty tehdejší komunistické bezpečnosti něco naučili, pak to byla pouze brutalita a zákony zločinu. Paní Jacques (podotýkám, že nejsem příznivcem SZ) po střetu s tímto produktem husákovského stalinismu nemohla dopadnout jinak. Šla totiž protestovat proti demonstraci neonacistického Národního odporu. A to se nesmí! I když by to měla být občanská povinnost.

Národní odpor je neonacistická organizace. Přímý pokračovatel pionýrské organizace, SSM, Mladých ochránců hranic a Lidových milicí. Když si dnes není možné jménem lidu do nikoho pořádně bouchnout nebo kopnout, mládí se prostě někde vyřádit musí. Neškodná zábava spočívající pouze v popírání holocaustu, antiamerikanismu, pouličním násilí, propagaci rasismu a nenávisti vůči svobodné demokratické společnosti. Taková filozofie je zajisté frekventantům škol SNB blízká až bratrsky. Proto také na loňské demonstraci této extremistické organizace pan Čermák promluvil coby perzekuovaná oběť o nynější světovému židovstvu sloužící proamerické loutkové vládě. Jak pikantní. Jak výstižné. Motiv brutálního zmlácení paní Jacques je na světě.

Ti, jež byli vycvičeni k užívání vulkanizovaného učitele marxismu leninismu (VUML) čili obušku z pozice absolutní moci a zvůle, asi špatně snášejí to, že najednou nesmějí naslouchat jeho tepu na hřbetech otroků tlučených na dlažbě až kosti praskají. Ale někdy to ujede. Kateřina Jacques byla ve špatnou dobu na špatném místě. Byla totiž v České republice. Vsadím se, že kdyby nesla transparent oslavující nějakou nacistickou nebo komunistickou svini, tak by se službu konající policisté s úsměvem uctivě rozestoupili, aniž by jí byl zkřiven vlas na hlavě nebo položeno stéblo přes cestu. Ovšem jít protestovat proti neonacistickému Národnímu odporu si zaslouží zákrok. Člověk v případě napadení reaguje podvědomě. Pokud do vás někdo strčí, s největší pravděpodobností se ohradíte. Buď verbálně nebo i fyzicky. A NEUPOSLECHNUTÍ je na světě. Tak se na to musí. Právně. Poté se zkroutí ruce za záda, člověk se povalí na zem a dostane ránu obuškem. Ukápne slina rozkoše - jako tenkrát za Palachova týdne. Nasadí se nějaký velmi bolestivý hmat aby se dostalo sexuálního stimulu i centru sadismu v mozku příslušníka. Mlácení obuškem do rozkroku a poté do nohou, aby se oběť sehnula a mohla být vražena do policejního vozu s rukama spoutanýma za zády za skandování židi do plynu kolemjdoucích mládežníků z Národního odporu, je rajskou hudbou a vyvrcholením celého zásahu. Právu bylo učiněno zadost. Narušitel byl zadržen. Hoši dohola prošli. Pořádek nebyl narušen. Až na jednu, které to vytmavil příslušník. Kolika zakomplexovaným, doma pod pantoflem drženým českým malým zbabělým mužům to udělalo dobře. Když si představili, že to není Jacques ta na zemi, ale ta tlustá škaredá protivná ženská, které se bojí a kterou si kdysi vzali.

Pokud by paní Jacques nebyla veřejně činná osoba, nikdy by tento případ nespatřil světlo boží. Ale protože paní Jacques činná a známá je bylo s oním příslušníkem zavedeno vyšetřování. Nevídané! Dokonce byl zproštěn služby. Jsme ještě vůbec pořád v ČR? Došlo k soudu. Že by pukaly ledy?

Ale kdepak. ČR jsme neopustili ani náhodou. Vše je dle soudu v pořádku. Zákrok byl přiměřený. Vyšetřování skončilo. Zapomeňte. A v přítomnosti nacistů nebo komunistů uctivě držte hubu. To přece dobře umíte. A nahrbit hřbet, aby to pěkně sedlo. O to tady přece jde.