Červenec 2008

Jak na Ficovy dekrety

Luděk Frýbort

Nad Tatrou sa blýska, a to hned ve dvojím ohledu. Jak vše vypadá, nepotrvá dlouho a slovenská veřejnost bude platit eurem; i čekám jen, kdy si zavedou euro také Poláci a jen hrdí Čechové se v tomto středoevropském prostoru budou držet měny s platností končící na hranicích vlasti. To zaplesá suverenita! Zadruhé pak, jak také vše vypadá, přestanou na Slovensku vycházet noviny. Nebo vycházet nepřestanou, ale nebude je nikdo kupovat ani číst, protože kdo by byl takový blázen, aby se prokousával nudnými litaniemi vysvětlení a omluv, jak tomu chce nový tiskový zákon podtatranského vládce Fica Velikého. Mohl bych teď rozvinout úvahu o tom, jak podivně se obojí rýmuje, evropské euro a silně neevropské zacházení s tiskem, chci však zahovořit o něčem jiném.

Jestli teď velkomožný vládce ještě vydá dekret o povinnosti vysvětlovat a omlouvat se za každý pšouk i v rozhlase a v televizi - což, nevylučoval bych nic - bude to hotové. Pak už jen zbývá, aby Mezinárodní olympijský výbor umístil příští zápolení světového mládí a krásy do Prešpurku. Informovanost slovenského lidu bude však přibližně taková, jaká bývala za knížete Pribiny, což by nám ve vlastním zájmu nemělo být jedno. Co ale dělat? Protestovat, rezoluce posílat, k jedlím na Kriváni se řetězy připoutávat - houbeles platné, toho proroctví se mohu dopustit a neprohádám. Ale co takhle ... mám takovou vidinu. Jeví se mi tiskárna někde blízko hranic, ve Starém Hrozenkově například, produkující noviny ve slovenském jazyce, všech povinných replik a jiných cenzurních zásahů prosté. Nalézá se jmenovaná obec na území Republiky české, kde žádné Ficovy dekrety neplatí, takže by se tím pádem jednalo o zcela legální záležitost.

A již vidím, jak se temnou nocí cez Javorinu ubírají ostražití chodci s ranci na zádech, jeden nese třeba Hospodárske noviny, druhý SME, třetí Új Szó - ale to by se mohlo transportovat přes Dunaj po lodičce z Komárom. A až by dejme tomu ve Staré Turé svůj náklad složili, ó té radosti, toho čtenářstva vděčného a dychtivého! Od dob Komenského nikdo nic podobného nezažil. Je ovšem možné, že by otec slovenské vlasti na hranici hajduky postavit dal, tiskové pašeráky naháňat kázal; to by pak svobodné noviny na Slovači za funt tabáku platily, a možná i za dva. K tomu by celá věc získala punc dobrodružství, takže by se z celého světa sbíhali odvážlivci, aby si toho adrenalinového sportu užili. Za jednu noční cestu by se vybíralo - řekněme tisíc kaček českých? Za polapení hajdukem - to by se už nějak zařídilo, aby hajduk chytil a zase pustil - pět tisícovek navíc? To by turistický ruch vzkvétal! Leda by se na nějaké dekrety rozpomněl i pan Paroubek, až se stane premiérem, však už o zkrocení neužilého tisku také nejednou zamudroval. No co. Pak by se svobodné české noviny mohly tisknout v Pirně nebo v Ochranově. Je to osvědčená metoda, už po Bílé hoře čeští bratří v Sasích zakázané knihy tiskli a do vlasti tajně nosili.

Asi mi řeknete, že je to dost praštěná představa, no, neprotivím se tomu úsudku tak zcela. Ale jak tedy na velmože reálného postkomunismu s jejich dekrety? Leda si je předvolat na bruselský kobereček, tak, pánové, račte vrátit klíčky od evropského domečku, jelikož jste se v něm projevili jako nájemníci nespolehliví, naschválničtí, hádaví, každému protivní. Můžete o ně zase zažádat, až vaše země překoná, dejme tomu, patery volby, aniž dojde k nějakým tiskovým dekretům nebo k jiným, východními móresy čpícím trikům. Už si ale třikrát rozmyslíme, než vám je znovu vydáme.

No já vím, nemusíte mi nic říkat, to se mi to mluví, když sám za hraničními vrchy bydlím. Ale co jiného? Lidé, bděte, jak pravil ten ... kdopak to honem byl, už nevím. Bděte dobře, než vhodíte do volební škatule lístek se jménem někoho, kvůli komu pak budete čekat, až vám posel za temné noci na dveře zaťuká, na hřbetě ranec zpráv ze svobodného světa. Nebo taky nezaťuká. Vždyť už to tady bylo. Vždyť už to tady, prokristapána, jednou bylo. Nepoučíme se?