Červenec 2008

Zastavit! křičel Heydrich

Jan Gazdík

„Pozor! Atentátníci!" vykřikl 27. května 1942 řidič třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha, když si na chodníku všiml parašutisty Josefa Gabčíka se samopalem. Heydrichova reakce byla překvapivá. Místo aby přikázal šlápnout na plyn a zmizet z dosahu parašutistů, zařval: „Okamžitě zastavit!"

Gabčík s Heydrichem si v tom okamžiku hleděli do očí. Z pouhého metru a půl. Špičkově vycvičený voják, jemuž selhal samopal, a jeho oběť, generál SS.

Poprvé po šestašedesáti letech se dozvídáme detaily o jedné z nejvýznamnějších protinacistických akcí Čechoslováků ze zprávy šéfa vyšetřovací komise SS-Hauptsturmführera Heinze Pannwitze. Dokument vlastní v Česku pouze dva muži: Vojtěch Šustek z pražského archivu a badatel Jaroslav Čvančara, kteří jej poskytli i MF DNES. Pannwitzovu zprávu našel v newyorském archivu australský novinář Stanislav Berton a předal ji Čvančarovi. Vše nasvědčuje tomu, že Pannwitz ji psal pro Adolfa Hitlera. Nacistické archivy si Američané odvezli jako válečnou kořist.

„Pro Heydricha i Gabčíka muselo být ,setkání´ velmi stresující. Jen stresem lze vysvětlit, že Heydrich rozkázal zastavit," míní šéf protiteroristického policejního komanda Libor Lochman. A krajně vypjatá situace limitovala podle něho i Gabčíka. „Vždyť si to představte: přihlásíte se k riskantnímu výsadku, měsíce se připravujete k likvidaci pohlavára Třetí říše, skrýváte se... a v té nejdůležitější chvíli držíte místo samopalu jen kus železa a musíte se rozhodovat ve zlomcích sekund," říká Lochman. Gabčík se vzpamatoval první: praštil se zbraní a sprintoval pryč. V tu chvíli přiskočil podle Pannwitze druhý muž, jehož neviděl ani řidič Klein, a vrhl po vozidle bombu.

„Výbuch Kubišovy bomby roztrhl pravý zadní bok mercedesu. Střepina, která jako jediná prorazila pravé přední sedadlo, poranila těžce SS-Obergruppenführera, který tam seděl," popisuje Pannwitz detaily z akce parašutistů Gabčíka a Kubiše.

Oči zastupujícího říšského protektora Heydricha se s pohledy parašutistů střetly již dříve, a Heydrich jim dokonce několikrát přátelsky pokynul. To je jedna z dalších překvapivých informací v Česku dosud nikdy nezveřejněné Závěrečné zprávy šéfa zvláštní vyšetřovací komise SS-Hauptsturmführera Heinze Pannwitze.

V dokumentu je celá pasáž nazvaná Setkání atentátníků s SS-Obergruppenführerem Heydrichem. „Gabčík s Kubišem průběžně jezdívali po trase do Panenských Břežan (Heydrich tam bydlel – pozn. red.), aby se důvěrně obeznámili s tamějšími zvyky a možnostmi provést akci," píše Pannwitz. Gestapák zjistil, že oba parašutisté přitom často sedávali v silničním příkopu, a když Heydrich projížděl, „zdravívali ho hlubokou poklonou českého devótního stylu, načež jim SS-Obergruppenführer přátelsky děkoval". Na tyto jízdy si dvojice parašutistů brala podle gestapa samopaly i bomby. Což potvrdilo několik zajatých a vyslýchaných svědků.

Od akce v Panenských Břežanech však parašutisté nakonec ustoupili, protože nacisté z obav o Heydrichův život výrazně ze dne na den posílili ochranu zámečku, v němž generál bydlel. „Břežany se změnily v malou pevnost, a to zásadně změnilo plány dvoučlenné skupiny Anthropoid," dodává Jaroslav Čvančara. Od té chvíle se parašutisté zaměřili už jen na prudkou zatáčku v Praze-Holešovičkách, kde musel řidič přibrzdit až na minimální rychlost. Pražany, kteří se 27. května v 10:36 ocitli v blízkosti atentátu na Heydricha, moc nešlechtí, že krátce po výbuchu bomby uspořádali na výsadkáře malý hon.

Když se totiž otřesení Heydrich s Kleinem vypotáceli z mercedesu, pustili se do pronásledování Gabčíka s Kubišem. Ti si na zlomek vteřiny museli myslet, že generála SS zlikvidovali. Ale když Gabčík viděl potácejícího se Heydricha, začal po něm střílet z pistolí Colt 7,65, aniž však kvůli vyděšené skrumáži lidí trefil. Právě v tu chvíli zraněný Heydrich zkolaboval bolestí. Jak stojí v Pannwitzově zprávě: „Po několika málo krocích se vrátil do svého vozu, aby byl s pomocí ochotných Čechů, kteří zastavili nákladní auto, dopraven do nemocnice Bulovka."

Gabčík s Kubišem zatím stále bojovali o život. Za prvním parašutistou se pustil Heydrichův řidič Johannes Klein, tomu druhému hodila jakási žena pod nohy konev, když se snažil dostat ke svému velocipedu. Do cesty se Kubišovi postavil i český policista, aby ho zadržel. Ale to už Kubišovi došla trpělivost a vykřikl: „Uhni, dědku, nebo tě střelím!" A na důkaz, že to myslí vážně, vypálil z pistole varovný výstřel těsně kolem policistovy hlavy. Cestu měl okamžitě volnou.

„To už se sbíhali odevšad lidé a oba parašutisté měli co dělat, aby vyvázli," objasňuje archivář Vojtěch Šustek. Kubiš ujížděl pryč na kole a Gabčík se dlouho nemohl zbavit Heydrichova řidiče. Kleinovi však podle Pannwitze také selhala pistole, takže za ozbrojeným parašutistou utíkal prakticky s holýma rukama. Honičku ukončily až dva Gabčíkovy přesné zásahy do nacistovy nohy. „Nechtěl ho podle všeho zlikvidovat. Cílem jejich útoku byl výlučně Heydrich," míní archivář Šustek.

Pannwitz překvapivě naznačuje, že Heydrich byl zraněn střepinou bomby vlastně náhodou, protože se v Kubišově tašce našla ještě jedna bomba, ale bez roznětky, kterou tam prý „atentátníci zapomněli dát". Tuto verzi historici odmítají. „Parašutisté plnili rozkaz Londýna: na místě akce zanechat britskou stopu – samopal i plastickou bombu. Měla se tak zmírnit odveta nacistů proti domácímu odboji," míní Čvančara.

Jednu věc Pannwitz jistě neplánoval: Čechy totiž nechtěně popsal jako hrdiny. Při krutých výsleších se podle něho „ukázala veliká tvrdost a fanatičnost Čechů, kteří parašutistům pomáhali. Ani hrozba popravy je nedohnala ke spolupráci. Před záchranou života upřednostňovali raději smrt. A vynikaly v tom zejména ženy."

(MFDNES)