Červenec 2008

Prostřední úroveň lsti a úskoku

Štěpán Húsek

Jednou z nejvyhraněnějších zkušeností chlapeckého věku je jistě zjištění, že ve světě vládne nespravedlivost. Dobré charakterové vlastnosti jako otevřenost, upřímnost, čestnost a „férovost" k dobrému svědomí přispívají, ale k úspěchu vedou málo. A svět zůstává takovým, když chlapec dospěje v muže.

Spojené státy americké zjistily v posledních dnech druhé světové války, že nacistické Německo a císařské Japonsko sice porazily, ale že trvalý mír nezískaly. Staly se nejsilnější hospodářskou a vojenskou mocí světa, pro studenou válku však byly vybaveny špatně. V oblasti špionáže a tajných akcí byli Američané amatéři.

V roce 1945 pracovala spíše mizerně než dobře Kancelář strategických služeb, založená W. J. Donovanem. Jeho lidé prováděli za liniemi front odvážné akce, ale zkušenosti si museli brát od Angličanů. Na evropském kontinentě naučila staletí válečných konfliktů vlády tomu, jak důležité jsou informace o nepříteli i o příteli. O tom neměli američtí stratégové ponětí. Prezident H. Truman si musel připadat jako bohatý slepec, když slyšel v Postupimi od Stalina, že jeho země pracuje na atomové pumě. Asi ho to také značně poděsilo. Rychlost Rusů při dohánění zpoždění ve vývoji vodíkové pumy a dokonce jejich krátkodobý předstih, zde ho musel vyděsit ještě víc. Sovětský svaz nepatřil ovšem k zemím vybudovaným na principech šlechetnosti. Bolševičtí revolucionáři dovedli při svých bojích s kontrarevolucí systém carské tajné policie k perfektnosti. Vábivé hlasy socialismu potom zajistily, že o povolné a ochotné krtky (spící špiony) nouze nebyla.

Taková byla výchozí situace, když se zakládala CIA. Měla být zpravodajskou službou, která dodává strategické a důležité informace prezidentovi USA. Ale staří mocipáni, kteří navzdory všemu znovu seděli ve vysokých pozicích, měli jiné úmysly. Protože toho mnoho nevěděli a především nevěděli, jak dostat špiony do vysokých postů u nepřítele, usmyslili si, že ovlivní běh světových událostí sami. Boj o jejich existenci je nutil zatajovat a krasořečit jakýkoliv neúspěch.

V prvních letech činnosti CIA se nejednalo o nic jiného, než o práci agentů nasazených za druhé světové války. Již nikdo nespočte všechny ty statečné muže, kteří ve službě zmizeli v severní Koreji, Číně nebo za železnou oponou. Dějiny této organizace jsou poznamenány jedním debaklem za druhým. Příkladů je víc než dost: Korea, Suez, východní Berlín, Maďarsko. Zdánlivé úspěchy vedoucí ke změnám režimů v Íránu a Guatemale měly katastrofální následky. Události na Kubě, ve Vietnamu a Kambodži potvrdily řadu malérů a nehod bez přerušení až do leteckých atentátů 9/11 přímo v USA a válce v Iráku. Tim Weiner líčí ve své knize celé dějiny inkompetence i psychopatické charaktery špiček CIA. Kniha má politické zabarvení , pojednává o komplotech tajné služby a jejím obelháváním vlády USA vedoucím k zahraničně-politickým neúspěchům. Jiné události přijdou poněkud zkrátka, ačkoliv ani zde se nezapře atmosféra naivity v řadách zpravodajců. Třeba u šéfa protišpionáže Angletona, alkoholika a paranoidního člověka přátelícího se s Philbym. Kim Philby, sovětský spící agent v britských zpravodajských službách, pečoval o stálou vědomost Moskvy.

Ve filmech a románech působí CIA jako mýtus a bašta studené války. To hlavně kvůli legendárnímu A. Dullesovi, mistru propagandy. Ve vedení zpravodajské služby byl však stejně málo schopný jako jeho kolegové. K výjimkám lze řadit pouze R. Helmse a B. Gatese, určujícím tón při rozpadu Sovětského svazu.

Budoucnost nevyhlíží nijak růžově. Jediná světová velmoc se zajímá málo, co se ve světě děje. Zpravodajská služba je dále nedostatečně organizována a vedena, jak si stěžuje sám R. Helms. Pravděpodobně, demokratická a otevřená společnost není vůbec schopná se osvědčit v oblasti lži, lsti a úskoku.