Červenec 2008

Maďaři proti celé Evropě?

Emanuel Mandler

Začalo to mírovým uspořádáním Evropy po první světové válce. Odtržením od Rakouska přestalo být Maďarsko velmocí, ztratilo velkou část svého území a – což bylo a je nejhorší – dobrá třetina Maďarů zůstala v cizích státech. To vše mělo svou logiku (protože Maďarsko patřilo mezi poražené státy), jenže vítězná koalice tuto logiku silně přehnala. Na Německu a jeho dalším vývoji (například přemrštěné reparace) jsou tyto negativní vlivy nového evropského uspořádání dobře vidět.

Další vývoj vycházel z uvedených předpokladů. Ponížené Maďarsko, neuspokojené ve svých požadavcích, se spojilo proti Evropě s hitlerovským Německem. Jak to dopadlo, je známo, i když neúplně. Zapomíná se na to, že nacionálně perzekuční z Benešových dekretů byly rovnou měrou zaměřeny jak proti Němcům, tak proti Maďarům. Takže Slováci stejně jako bratři Češi vzali Němcům nejen nemovitý majetek, vzali Maďarům také všechno. Tento postup vycházel z předpokladu, že Maďaři budou vyhnáni z Československa obdobně jako Němci. Ale to se pro nesouhlas velmocí nestalo, a tak Maďaři zůstali na Slovensku, a to jako ne zcela právní občané. Odsud, z Česka, se zdá, že většina Slováků by stále ještě nejraději viděla, kdyby byli Maďaři z území slovenského státu „odsunuti“.

Že za takových předpokladů bude soužití maďarské menšiny se Slováky v budoucnu vyvolávat stále větší konflikty, je takřka nesporné. K tomu je třeba přičíst, že situace v Evropské unii Maďarům nepřeje. Závěr postupimské konference o odsunu Němců má dnes stále ještě mocnou sílu. V Postupimi sice velmoci schválily pouze odsun Němců, ale rozšířit tento závěr i na Maďary na Slovensku se zdá samozřejmé. Benešovy dekrety, které Evropská unie nepřímo schválila a které tvoří legislativu poválečné revoluce, hovoří důsledně, jedním dechem, o Němcích a Maďarech.

Nejen v Česku a na Slovensku, ale i v Polsku a v Německu vytváří trvání na perzekučních Benešových dekretech podhoubí, na kterém neustále roste poválečná nenávist a trvání na oprávněnosti křivd, které se Němcům a Maďarům po válce staly. Evropská unie, jejíž ideové existence se to náramně dotýká, se tváří, jako že vše je v pořádku. Tímto způsobem Benešovy dekrety spolupůsobí na pozoruhodný pacifismus Evropy, kterou zajímá porušování lidských práv v Tibetu, ale ne na vlastním území. Je to možné hlavně proto, že „domovské státy“ (Německo, Maďarsko) se o své krajany v cizině nestarají a křivdy, které je postihly, dostatečně neodsuzují. V Evropě je klid.

Nebude navždy. Nyní nastal zvláštní okamžik: maďarské instituce vydaly výzvu, v níž žádají zrušení Benešových dekretů. Je to krok, který z jejich hlediska směřuje správným směrem, ale cesta k dosažení cíle, který si vytkl, nebude snadná. Postupimskou dohodu podepsaly západní mocnosti spolu s tehdejším Sovětským svazem (nyní Rusko) a změnit článek o vyhnání Němců (a Maďarů) bez Ruska nelze. To je Achillova pata snažení o nápravu národnostních křivd ve střední Evropě.

Jenomže čas kráčí neúprosně dál. Kdo ví, co bude za deset let?