Červenec 2008

Co je pravé a co je levé ?

Bohumil Řeřicha

17. 5. - 18. 5. 2008 proběhl sjezd KSČM v Hradci Králové. Při příležitosti svého znovuzvolení, prohlásil předseda Vojtěch Filip, že oni jsou „autentická levice“ a vymezil se vůči ČSSD. Co je vlastně levice a co je pravice? Pokud chápu význam slova „pravé“, pak je to, co obnáší pravdu, u čeho byla ověřena platnost, co bylo uznáno za správné, a to bez ohledu na to, zda jde o starou, tradiční, zděděnou záležitost nebo o takovou, která je současná či která se plánuje do budoucna. Je možné mluvit o setrvalých záležitostech, které mohou tvořit ideje, obyčeje, zvyky, zákony, pokud byla ověřena jejich skutečná platnost co chce „pravicově orientovaný člověk“ uchovat a chránit. Výraz „pravicové“ vyjadřuje prvek nadčasovosti, zatímco výraz „konzervativní“ obsahuje prvek spočinutí. Přirovnávání KDU-ČSL a ODS, že jsou skutečně pravicové strany, je zavádějící, stejně je tak naprosto chybné známkovat české nacionalisty jakéhokoliv druhu, neřku-li české nacisty slovem „pravicoví“.

Podle význačného středoevropského filosofa Ericha von Kuenhelt-Leddihna, ketrý by se dožil v roce 2009 sta let „pravicově orientovaný člověk“ se hlásí k „setrvalým záležitostem“, to je k přiměřené svobodě, transcendentálním hodnotám, osobní odpovědnosti, proměnlivosti sociálního vertikálního uspořádání. „Levicově orientovaný člověk“ má opačné představy, nad osobní zodpovědnost staví kolektivní vědomí, hlásí se k uniformní identitě a rovnosti, horizontálnímu uspořádání, projevům přihlašujícím se k etnickému původu, rasismu a materialismu. I když v podstatě od roku 1989 levicový přístup upustil od prosazování státního kapitalismu nebo pro někoho socialismu a začal se chovat shovívavě k soukromému podnikání, urychlil však svůj postup k vypuknutí Gomory. Jak internacionální socialismus tak nacionální socialismus jsou hnutí levicové povahy. Ještě v roce 1926 Goebbels prohlašoval, že je „německým komunistou“, později se vyjadřoval, že nacionální socialismus je německou verzí Francouzské revoluce. Dokonce stál v roce 1932 společně s komunistou Waltrem Ulbrichtem na jedné tribuně, než pak Hitler po převzetí moci v roce 1933 začal komunisty a soc. demokraty zavírat do koncentračních táborů. Součástí levicového myšlení je i centralizace moci a silná byrokracie.

V naší společnosti je až příliš levicového smýšlení okořeněného typickou českou vlastností, závistí. Potřebuje skutečně konzervativní stranu v tom pravém slova smyslu a stranu skutečně liberální, což je výraz pro svobodomyslnost,snášenlivost, shovívavost a smířlivost. Brzdou ke svobodnému rozvoji člověka a podnikatelského ducha, potlačení byrokracie, oslabení centrálních vlád a delegování moci na samosprávy a regiony, jsou na evropském kontinentu právě levicové strany, ať už si říkají socialistické, sociáldemokratické, nebo komunistické. V současné době je snad výjimkou Zapaterova Socialistická strana Španělska. Ale ta má za zády stabilizující faktor, monarchii.

Když jsem si přečetl několik bodů programu ČSSD na rok 2008, překvapil mne jeden, že soc. demokraté budou vést dialog s nekatolickými církvemi. Zase označování nepřítele. Co to je za stranu, jejíž členové i poslanci ve svých životopisech zatajují své bývalé členství v KSČ? Hostem zmíněného sjezdu KSČM byl předseda ČMKOS senátor Štěch, bývalý komunista, nyní soc.demokrat, což znamená, že naše největší odborová ústředna je naprosto levicová a ještě vedená bývalým komunistou! Zdá se, že minulý systém zplodil takovou změnu, takovou proměnu charakterů lidí, která trvala dvě generace a minimálně další dvě možná nebude stačit k jejich odstranění.

Podle oficiálních údajů devadesát devět Evropanů ze sta věří demokracii, jsou-li však podrobeni důkladnému křížovému výslechu, brzy vyjde najevo, že skutečně chtějí osobní svobodu, ale demokracii příliš nedůvěřují, a nevěří ani v zákon většiny či v rovnost, ani politickým stranám, a nejméně politikům. Vědí, že politika je špinavá hra, že politici nevynikají znalostmi, ani morálkou, že v Evropě se v parlamentech rozhodují přísně podle stranické linie a následkem toho hlasují proti svému nejlepšímu vědomí a svědomí. Jinými slovy, jsou považováni za pitomce a darebáky. V jedné z posledních anket v Die Welt on-line by hlasovalo 28% dotázaných pro ostatní strany než parlamentní, 23 % hlasovalo pro levé a standardní politické strany naprosto propadly. I v tak konzervativním Bavorsku vzrostl počet respondentů, kteří by volili nezávislé. Při dubnových doplňovacích volbách do osmi zastupitelstev v naší republice selhaly parlamentní strany a zastupitelstva ovládli též nezávislí, při velké zájmu voličů. Voliči nevěří současným parlamentním stranám, jejichž činnost není nástrojem k vykonávání politiky ale cílem, nejdříve získat populisticky voliče a potom moc a peníze. Politika podle mého názoru není špinavá věc, pouze jí dělají „špinaví“ lidé. Evropští politici by si měli uvědomit, jejich zodpovědnost vůči současnosti i budoucnosti, odhodit sobecké národní zájmy a společně budovat kontinent v duchu euroantlantické civilizace aby zachovali Evropu s jejími nenahraditelnými hodnotami nejen pro tuto ale i pro další generace.

Ve svých myšlenkách již zmíněný Erik von Kuehnelt-Leddihn m.j. uvádí „…musíme se vyrovnat s faktem, že pojem ,konzervativní´ vyvolává v čichovém orgánu moderního člověka, který touží po ,okamžitém nastolení ráje´, zatuchlý zápach. A ,konzervatismus´ nám mimo to nesděluje, co si přejeme zakonzervovat. Určitě netoužíme po zachování statu quo, daleko spíše však po zachování setrvalých záležitostí, které jsou těmi pravými záležitostmi. A pojem pravé, jak jsem již zmínil, má ve všech jazycích pozitivní význam, zatímco levé , negativní. Dokonce i v arabštině, hebrejštině, sanskrtu a japonštině. A má také hlubší psychologický a univerzální původ než pojem konzervativní. A to je důvod, proč tak často začínám nebo končím své přednášky na všech kontinentech jednoduchým výrokem: dámy a pánové, pravicový přístup je tím pravým, a levicový nikoli!“