Červenec 2008

Dědictví mafiána Mrázka

Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný

Začalo to jako spis proti králi podsvětí a skončilo jako sbírka materiálů na vydírání mocných. Skončilo?

Ten muž má strach. „Už mi nevolejte, prosím. Po schůzce s vámi jsem našel ve schránce zlomenou tužku.“ Bývalý policista Karel Tichý bere ten mafiánský vzkaz opravdu vážně. Šest let byl jedním z šéfů týmu, který monitoroval styky politiků s velkými byznysmeny a úspěšně podnikajícími gangstery. Na jeho stole se scházely odposlechy, zprávy sledovačky, udání práskačů i tajně nasazených policistů, informace o někdejších, ale i dnešních politických špičkách. Třeba o tom, jak policie před pěti lety v bordelu Libuše Barkové odposlouchávala schůzku Stanislava Grosse a Vlastimila Tlustého.

Stovky podobných informací podle znalců obsahuje policejní spis s názvem Krakatice, který Tichý a jeho muži vedli. Desítky, možná stovky tisíc stránek, jejichž obsah údajně rozdával politické a mocenské karty za vlád sociální demokracie a ovlivňuje i současnou vládu.

Osudový zlom

Restaurace hotelu Olšanka na pražském Žižkově je ve slunečném květnovém dni opravdu nepřívětivá. Slunce pálí přes obrovská okna do velké místnosti, ve které sedí jen pár hostů. Komunističtí architekti si nelámali hlavu ani s elegancí, ani s praktičností. Přesto si muž, který sedí proti nám, přál schůzku právě zde.

Jeho jméno si dnes pamatují jen zasvěcenci. Bez Evžena Šírka by však Krakatice neexistovala. „Já vám nic neřeknu, ale radím vám, dejte od toho případu ruce pryč. Přinese vám to jen problémy,“ říká současný šéf odboru rozvoje informatiky na ministerstvu vnitra, podle znalců funkci dostal jako trafiku za mlčení.

Před devíti lety byl Šírek úspěšným šéfem protikorupční policejní jednotky. V únoru 1999 připravovali jeho detektivové – na základě informací ze spisu Krakatice – razii v mnoha pobočkách České spořitelny. Pokud by tato akce byla úspěšná, mohla tehdy dostat za stamilionové úvěrové podvody do vězení lidi jako František Mrázek, Miroslav Provod, ale také možná bezpečnostního šéfa Národního bezpečnostního úřadu Martina Hejla a několik podnikatelů spojených s politickými špičkami sociální demokracie (třeba proslulého náměstka ministra financí Ladislava Zelinku nebo ministerského poradce Vojtěcha Slowika), kteří se na obchodech s Mrázkovými úvěry podíleli.

Jenže Šírek byl v předvečer razie zatčen, obviněn z úniku tajných informací a později postaven mimo službu. Spíše než policejním spisem byla Krakatice studnou kompromitujících materiálů.Dnes už se dá s jistotou říci, že jeho tehdejší zadržení bylo zlomem. Chvílí, kdy tuzemská policie přestala vážně vyšetřovat korupci a protikorupční jednotka se postupně stala jakousi zneužívanou filiálkou na shánění kompromitujících materiálů k politickému vydírání či manipulaci. A také místem, kde se vyšetřování závažné korupce zametalo pod koberec. Evžen Šírek sice ještě rok a půl bojoval, tlaku svých šéfů, především policejního prezidenta Koláře, neodolal, a když mu byla za smyšlené provinění odňata bezpečnostní prověrka, byl z místa v létě 2000 odvolán.

V té době nebyl pád významného představitele bezpečnostní instituce nijak mimořádnou událostí. Podobnému útoku čelil tehdy třeba šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jan Kubice, jehož špičkoví detektivové museli po zmanipulovaných obviněních opustit policii (a samotného Kubiceho tehdy zachránil prezident Václav Havel, který mu udělil vyznamenání, takže pro manipulátory v policejních špičkách bylo nemožné odvolat vyznamenaného muže). Židle se třásly i pod představiteli tajných služeb. Už tehdy se tušilo, že za změnami v policii a tajných službách stojí různí mafiáni, gangsteři s vlivem na politiky, ale jasnější informace, jak to tehdy bylo, jsme získali až v poslední době.

Deník MF Dnes zveřejnil loni na podzim pár odposlechů z dosud neznámého spisu Krakatice a vyšla najevo překvapivá věc: šéf protikorupční jednotky Šírek dopředu věděl, že gangsteři typu Františka Mrázka připravují ve spolupráci s mocným šéfporadcem premiéra Zemana Miroslavem Šloufem a některými představiteli Národního bezpečnostního úřadu jeho odvolání.

Teď Respekt získal z neoficiálních zdrojů informace, že klíčovou osobou ve snaze o likvidaci Šírka byl tehdejší místopředseda sněmovny a zástupce předsedy sociální demokracie, pozdější premiér Stanislav Gross. Jako bezpečnostní expert strany navštívil několik Šírkových podřízených a snažil se od nich získat něco, čím by Šírkovi mohl podrazit nohy. „Ano, věděl jsem to, ti podřízení si návštěvy Grosse nahráli a předali mi je,“ potvrzuje Šírek. „Takže jsem tušil, že za náhlými veřejnými útoky předsedy vlády Zemana proti mně a mému týmu stojí Gross,“ dodává.

Sedm let pod pokličkou

Evžen Šírek měl jako šéf protikorupční policie už v roce 2000 – jak aspoň dnes tvrdí zasvěcenci – řadu výbušných informací, které mohly vést k obvinění významných podnikatelů, lobbistů nebo gangsterů. Hodně z nich shromažďovali jeho lidé ve spisu Krakatice, o jehož existenci vědělo kromě Šírka jen pár důvěryhodných policistů. „Kdyby na přelomu tisíciletí protikorupční policie dotáhla aspoň polovinu případů, které měli rozdělané jejich operativci, asi bychom se vyhnuli několika pozdějším korupčním skandálům, jako byl třeba Unipetrol,“ tvrdí jeden z bývalých představitelů protikorupční policie. „Řada lidí, kteří byli v pozdějších skandálech namočeni, by totiž asi seděla ve vězení.“

Tak třeba Františku Mrázkovi nehrozilo jen obvinění z úvěrových podvodů ve spořitelně. Šírkovi muži měli podle našich informátorů k dispozici dokument o převodu desítek milionů korun na Mrázkovy účty z konta Baraka Alona, podnikatele, který za dodnes zcela nevyjasněných okolností připravil Komerční banku o osm miliard korun. Šírkovi muži zachytili také první signály o připravovaném vládním prodeji stamiliardového ruského dluhu, o zájmu Mrázka a Alona tento dluh koupit a monitorovali i schůzku, na které Mrázek o koupi jednal s tehdejším sociálnědemokratickým ministrem financí Ivem Svobodou a dalším významným členem strany Michalem Krausem.

Spis prý obsahoval i odposlechy dnešní právnické hvězdy a hlavního sociálnědemokratického lobbisty Miroslava Jansty, které tehdy prozrazovaly jeho roli v Mrázkově dvacetimilionové půjčce sociální demokracii a stopy k tomu, kdo zastřelil dalšího věřitele sociální demokracie Ivana Lhotského.

Jednou z dalších důležitých akcí detektivů bylo odposlouchávání šéfů Národního bezpečnostního úřadu kvůli podezření, že berou úplatky za machinace v udělování bezpečnostních prověrek firmám ucházejícím se o lukrativní obchody (takové neudělení prověrky vyřadilo konkurenta – a NBÚ své rozhodnutí vůbec nemusel vysvětlovat). „To už se Šírek vylekal. Šéf NBÚ Tomáš Kadlec byl podle jeho názoru příliš nebezpečné sousto. Obrátil se proto na ředitele civilní kontrarozvědky Jiřího Růžka a dohodli se, že BIS bude sledovat Kadlece a my jeho bezpečnostního náměstka Hejla,“ říká jeden z tehdejších členů protikorupční policie.

Pak ale přišlo odvolání Šírka. Jak je možné, že informovaný Šírek nedokázal útoku politiků na svůj tým zabránit nebo kolem něj udělat aspoň pořádný humbuk? Jak to, že všechny informace o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy zůstaly pod pokličkou dlouhých sedm let a pravděpodobně by tam byly dodnes, kdyby na některé informace neupozornil ve vzrušené předvolební atmosféře před dvěma lety tehdejší šéf Útvaru pro boj s organizovaným zločinem Jan Kubice ve své proslulé zprávě?

Jistou pochopitelnou odpověď na Šírkovo hluboké mlčení dává strach, který je ze slov někdejšího protikorupčního šéfa cítit i po osmi letech v restauraci Olšanka. Ale co udělali další odpovědní lidé? O existenci Krakatice, přesněji řečeno o vzrůstajícím vlivu zločinců na státní správu, věděl například šéf BIS Jiří Růžek, státní zástupci, policejní šéfové včetně prezidenta Jiřího Koláře, a podle Šírkových slov dokonce Jan Kubice. Co udělali poslanci bezpečnostního výboru, kteří také v roce 2000 dostali několik důležitých informací?

Dobrá schovka

Než začneme pátrat po těchto odpovědích, připomeňme si ještě jeden příběh. Evžen Šírek byl evidentně odvolán kvůli operacím prováděným nebo připravovaným na základě informací ze spisu Krakatice, protože se dotýkaly některých vlivných politiků sociální demokracie nebo jejich chráněnců. A vlastně se nemohl opřít ani o konkurenční ODS: jeho muži totiž vyšetřovali tajemné „švýcarské konto“ ODS – tedy podezření, že Klausova strana si ulila do zahraničí špinavé peníze z úplatků privatizace – a bezpečnostní experti ODS neřekli na obranu Šírka ani slovo.

Nicméně při vší té snaze protikorupčního policistu umlčet je na první pohled překvapivé, že lidé, kteří setnuli Šírkovu hlavu, nechali jeho tým pracovat dál. Skupina byla dokonce posílena a do Krakatice ještě dalších skoro pět let plynuly další a další peníze na techniku a na platy a oplátkou za to se v jejích registrech hromadily další a další choulostivé informace. Než byl spis konečně uzavřen a skryt do archivu, nabobtnal podle očitých svědectví do hory představující jeden velký trezor písemností.

Jeden rozdíl od Šírkových časů tu však byl. Zatímco pod ním vedly (přesně řečeno Šírek se o to před svým odvoláním aspoň pokusil) informace ke skutečným policejním raziím a obviněním, po jeho odchodu nebyl na základě infomací ze spisu nikdo obviněn ani nějak vyšetřován. Přitom se nedá říci – aspoň podle zpráv několika našich policejních zdrojů –, že by nové informace ve spisu ztrácely svou výbušnost.

Krakatice byla operativní spis. Dala se do něj tudíž schovat jakákoli informace – a vůbec nemusela souviset s nějakým konkrétním trestným činem – stačilo pouze podezření, že se nějaký zločin může stát. Spis vznikl v roce 1999 kvůli Františku Mrázkovi. Později se okruh „zájmových“ osob, jak je nazývají naše zdroje, rozšiřoval. Odposloucháváni a sledováni byli podnikatel a fotbalový boss Jan Gotvald, majitel Setuzy Tomáš Pitr, Radovan Krejčíř, František Starka a spousta dalších lidí z podsvětí.

Detektivové zjistili, že si často volají s různými lobbisty. Třeba Andrejem Surňakem, mužem, který měl významný vliv na Stanislava Grosse, anebo už zmíněným Miroslavem Janstou, ale podle detektivů byl v této branži hlavní postavou Miroslav Šlouf. Opakovaně byl nasazován odposlech na šéfa NBÚ a později ředitele strategického podniku Čepro Tomáše Kadlece. A s těmito lidmi si pochopitelně často volali politici.

O čem se spolu bavili? Informace, které má Respekt o těchto rozhovorech k dispozici, vyvolávají jednu pochybnost. A sice tu, zda Krakatice spíše než policejním spisem nebyla studnou kompromitujících materiálů využívaných sociálnědemokratickými bossy v boji o politickou i ekonomickou moc.

Sejdeme se v bufetu

Shánět kontakt na dlouholetého šéfa týmu Karla Tichého, který vedl spis Krakatice, je hodně složité. Nakonec se ale informace, že s ním chceme hovořit, k němu dostala přes jeho bývalé kolegy, s nimiž jsme už hovořili. Přes jednoho z nich se ozval.

Krátká schůzka v jedné z dejvických kaváren prozrazuje, že tento člověk žije pod velkým tlakem. Od policie odešel během zhruba rok staré „výměny kádrů“ nového ministra Ivana Langra. Co dělá, nechce prozradit a se špatně skrývanou nervozitou opakuje pořád dokola: „Buďte si jistý, že o této schůzce ví BIS.“ Čím naše setkání vzbuzuje zájem tajné služby, se nedozvíme a o Krakatici také nic. „Blázníte? Myslíte, že budu mluvit poté, co se mnou už jedenkrát zametli?“ říká bývalý policista Tichý s připomínkou, že je stále ještě vyšetřován policejní inspekcí kvůli podezření, že některé informace ze spisu Krakatice – například záznam Šloufova rozhovoru s Mrázkem – poskytl před časem deníku MF Dnes. Rozcházíme se s neurčitým příslibem druhé schůzky, tu však posléze zhatila ona zlomená tužka.

Nakonec na setkání místo šéfa Tichého kývl jiný bývalý člen protikorupční jednotky, který skoro celou dobu na Krakatici pracoval. I on se nechal dlouho přemlouvat k rozhovoru, ale nakonec kývl a stejně jako předtím bývalý ředitel Šírek si sám vybral místo srazu: poněkud nevábně vyhlížející bufet na pražském Masarykově nádraží. Konspirační strategie je jednoduchá: kdokoli vkročí do sálku plného bezdomovců a ztracených existencí po nás a bude vypadat „normálně“, schůzku zhatí: takový člověk totiž může být z policejní sledovačky, nepřipravený na bufeťáckou kulisu.

„Jsem přesvědčen, že minimálně první rok po pádu Šírka náš tým Kruh – tak se jmenovala skupina detektivů pracujících na Krakatici – fungoval hlavně proto, že nikdo nenašel odvahu jej zrušit,“ říká náš společník. Nadřízení prý však zametali zjištění profesionálů z Kruhu pod koberec, nový náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení Jaroslav Macháně nechával detektivy znovu a znovu dokládat a ověřovat informace ze spisu.

Počátkem roku 2002 se o práci týmu začal zajímat ministr vnitra Stanislav Gross. Proč? „Nevím,“ říká bývalý policista. Nechal si předložit ukázky dokumentů a rozhodl se tým podpořit nejen špičkovou technikou, auty, financemi na detektivní akce, ale postavil také další policejní tým Mlýn, který měl naši činnost podpořit. Vytušil snad ministr v Krakatici zajímavou databázi kompromitujících materiálů využitelných v politickém boji? „Na to, abych to mohl říci, nemám žádný důkaz,“ říká muž z bufetu. „I když jeden by se možná našel.“

Přesně si prý to datum nepamatuje, bylo to někdy koncem roku 2002. Gross se prý obrátil na policejního prezidenta, že má schůzku s Vlastimilem Tlustým a obává se, že mu může být učiněn nějaký korupční návrh. Oba politici se sešli v bordelu Escade Libuše Barkové, přítelkyně manželů Grossových, ministr vnitra byl vybaven nahrávacím zařízením. Podle našeho společníka se muži bavili o arbitráži mezi českým státem a firmou Nomura, u níž bylo podezření, že jí Vlastimil Tlustý jde na ruku.

Problém s touhle historkou je, že není jasné, jestli to bylo opravdu tak. „S panem Grossem jsem mluvil mnohokrát, ale nikdy ne v nevěstinci,“ říká Tlustý. „No víte, já ten dům pronajímala a nevím, kdo tam chodil,“ říká Libuše Barková. Gross nemluví vůbec, záznam neexistuje nebo je zamčený někde v trezorech. A stejné je to s dalšími „zaručenými materiály“ v Krakatici, o nichž jsme během půlhodiny v bufetu slyšeli. O telefonním odposlechu, na kterém si prý jeden ze současných ministrů domlouval s šéfem podniku Čepro Tomášem Kadlecem ropný kšeft, z něhož by prostřednictvím státního Čepra odtekly do stranické kasy zmíněného ministra miliony korun. O telefonátech jednoho z nejvýše postavených současných ústavních činitelů s člověkem sledovaným policií kvůli kontaktům se zahraničními mafiány. O tom, jak si významný představitel bezpečnostních složek po svém odchodu do civilu vymohl zásluhou kompromitujících informací z Krakatice zařazení na kandidátku do parlamentních voleb.

Dalo by se pokračovat dlouho a některé informace potvrdilo více zdrojů. Neměli jsme však možnost vidět jejich písemnou podobu, a navíc nešlo vyloučit, že sdělením zrovna těchto vybraných fakt sledují naši informátoři nějakou svoji neprůhlednou hru. Zda se třeba nesnaží zvýšit svou cenu na trhu s kompromitujícími materiály, kterých může být spis plný.

Žalobkyně říká „nevím“

Nevíme tedy, co všechno spis Krakatice obsahoval. Nevíme ani to, kolik informací ze spisu zmizelo. Některé byly podle našich zdrojů zničeny, aby mohly zakrýt fakt, že policie mohla pracovat na politickou zakázku a že jejím hlavním cílem bylo shánět kompromitující materiály na politické oponenty. Jiné si „někdo“ možná odnesl, aby je v budoucnu zneužil k vydírání. Ministerstvo vnitra už přiznalo, že se ze spisu ztratilo „někdy v minulosti“ šestnáct set stránek.

Ale je tu jedna velká záhada. Nežijeme v totalitní zemi a operativní policejní tým pracuje pod dohledem policejních šéfů i státních zástupců. Dokonce i důstojníci BIS, kteří s policejním týmem Kruh spolupracovali, podávali hlášení šéfům a některé informace z Krakatice týkající se Národního bezpečnostního úřadu se dostaly na pořad jednání poslaneckého výboru, který se na jejich podkladě zabýval možnou korupcí špiček NBÚ; jednání tehdy vedlo k rezignaci bezpečnostního šéfa úřadu Martina Hejla.

Co všichni tito odpovědní lidé vědí o práci týmu a o informacích, které získával? A pokud šlo o zneužívání policie při získávání vyděračských informací, jak to, že celou dobu nikdo nezasáhl?

Po celou dobu existence týmu Kruh byl policejním prezidentem Jiří Kolář. Od muže, který na počátku své kariéry pomohl likvidovat lidi, jako byl Evžen Šírek, a pod jehož vedením dostala policie přezdívku Grosstapo, se asi nedá čekat velká otevřenost a snaha přivést veřejnost k pochopení, proč existovala Krakatice. A opravdu, současný policejní přidělenec v Bratislavě – jak zní název Kolářovy současné trafiky – očekávání nezklame. „Ne, je to zbytečné sem jezdit,“ říká do telefonu Kolář. „O Krakatici ani o ničem jiném se s vámi bavit nebudu.“

I čas bývalé nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové ve funkci se téměř kryje s dobou bobtnání Krakatice. Dnešní stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD pracuje jako advokátka, její kancelář sídlí v pečlivě strážené budově firmy KKK miliardáře Karla Komárka, pro něhož dnes Benešová pracuje. Benešová byla známá – aspoň podle jejích slovních výroků – jako bojovnice proti korupci.

Bylo by logické, kdyby právě ona nebo speciální tým, který kvůli boji proti korupci zřídila na Nejvyšším státním zastupitelství, byly oporou týmu Kruh. Jít po korupci mocných? To by nás vláda rozpustila. (Růžek) Dali jí podřízení někdy zprávu o choulostivých informacích ze spisu? „Já jsem nevěděla ani o týmu Kruh, ani o Krakatici a určitě o tom nevěděli ani mí lidé v úřadu,“ říká Benešová. „Teď jsem o Krakatici četla a dost mě pobuřuje, že jsem o tom nevěděla. Sice nemám právo zasahovat do policejní práce, ale některé informace jsme mohli asi při naší práci využít,“ dodává. Jak je možné, že jí něco tak významného podřízení zatajili? „Nevím,“ říká Benešová a zní to dost bezradně. „Oni si to dělali všechno v Praze, tam to vedl Jarda Dolejší a on o tom nikdy nemluvil.“

Nutno říci, že nemluvnost pražskému státnímu zástupci Dolejšímu vydržela. „Nejsem zbaven mlčenlivosti,“ říká na otázku po Krakatici muž, kterého proslavil případ Radovana Krejčíře. Byl to právě Dolejší, který se účastnil domovní prohlídky, při které Krejčíř uprchl, a měl podíl i na dvou předchozích podivných propuštěních Krejčíře z vazby. Krejčíř dnes tvrdí, že jej Dolejší tehdy pustil ven, aby mu z tajného úkrytu donesl směnku na šedesát milionů, které tento kombinátor – jak alespoň od svého útěku vytrvale opakuje – půjčil v roce 2002 Stanislavu Grossovi výměnou za slib privatizace podniku Čepro. Uprchlý podfukář zatím své řeči nijak neprokázal, faktem ale je, že Jaroslav Dolejší vedl na vrchním státním zastupitelství obor dohlížející na vyšetřování všech závažných hospodářských kauz a na práci protikorupční jednotky, včetně Kruhu a Mlýnu – a jak víme, ani jeden z vyšetřovaných případů, vyjma Radovana Krejčíře, nikdy neskončil před soudem.

Žiletka pro kamaráda

Před slovem Krakatice uhýbají všichni oslovení. O spisu přitom věděli šéfové tajných služeb, vládní i stínoví ministři vnitra, ale i třeba premiér Vladimír Špidla. V roce 2003 se posledně jmenovaný podle jednoho z našich policejních zdrojů sešel ve svém úřadě s ministrem vnitra Grossem a řešili problém, co vlastně o „králi prověrek“ a klíčovém muži ČSSD v bezpečnostních složkách Kadlecovi ví spis Krakatice. Přítomen byl údajně i policejní prezident Kolář, náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně, Karel Tichý a další policisté. Po této schůzce Kadlec musel odejít z NBÚ a podobně dopadl i šéf BIS Jiří Růžek. Jejich šéfové odchod obou interpretovali, že prostě není možné, aby tak významní členové bezpečnostních institucí „byli ve válce“. Gross uhájil bezúhonnost Kadlece a vzápětí jej jmenoval šéfem podniku Čepro.

„Já o žádné Krakatici nikdy neslyšel,“ říká nad koblihou v pražské kavárně Imperial bez mrknutí oka Růžek, za jehož éry uzavřela tajná služba se Šírkem dohodu o spolupráci a jehož lidé spolupracovali s týmem Kruh celých šest let. „To byli asi mí podřízení a ke mně se nic nedoneslo,“ říká Růžek. Ale, jak dodává, i kdyby jeho služba narazila na spis plný těch nejprokazatelnějších informací o úplatkářství politiků, stejně by nic nepodnikla. „Tak si to představte – vyrazíme po korupci těch nejmocnějších. Co by se asi stalo? Do týdne by nás vláda rozpustila,“ říká Růžek. Ostatní účastníci údajné schůzky nechtějí mluvit a dostat Vladimíra Špidlu k telefonu v jeho bruselské komisařské pevnosti je vyloučená věc.

V Krakatici nešlo jen o korupci, podstatnou roli tam hrálo podsvětí a policie prý měla informace, které ji mohly přivést k vyšetření vražd, únosů nebo vydírání. Aspoň to tvrdí bývalý detektiv Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jeden z několika desítek detektivů, kteří ÚOOZ letos opustili zároveň se svým šéfem Janem Kubicem. Podobně jako z bývalého šéfa při letošním dobrovolném odchodu je z něj cítit skepse, že by současná policie byla schopna a ochotna vyšetřovat zločiny spojené s mocnými. „Doufal jsem, že se to změní s novou vládou, ale možná je to ještě horší. Mafiáni se radují,“ říká. „Nevěřím, že Langer má ambici policii opravdu změnit, anebo možná ano, ale bez nás, protože podle mne hájí zájmy některých lidí, které jsme prověřovali, třeba Andreje Babiše,“ říká bez bližšího vysvětlení.

„O Krakatici jsme věděli někdy od roku 2000,“ říká muž. „Když jsme začali vyšetřovat vraždu Františka Mrázka, s úžasem jsme od nějakých kontaktů v policii zjistili, co je Krakatice zač a že by nám mohla pomoci ve vyšetření nejen vraždy Mrázka, ale i dalších zločinů kolem něj. Jenže jsme z ní dostávali jen takové kusé zprávy, celou jsme nikdy ani nezahlédli, i když jsme o ni opakovaně žádali.“ Proč takové tajnosti? „To už bylo v době, kdy jsme vyšetřovali biolihovou aféru, do níž byli namočeni lidé kolem ČSSD, nikdo nevěděl, jak vysoko to půjde. Jsem si jist, že při spolupráci s týmem kolem Krakatice bychom to možná dokázali rozkrýt,“ říká detektiv. Proč spolupráci neprosadili? „To se zeptejte Brycha,“ zní odpověď.

Miroslav Brych v tu dobu šéfoval protikorupční jednotce a tudíž i týmu Kruh. „Určitě přijďte, médiím se nevyhýbám,“ říká do telefonu přátelsky. A v přátelský je i o pár hodin později, když se setkáváme na okraji travnatého hřiště fotbalového klubu Aritma Praha, kterému teď bývalý policejní boss dělá sekretáře.

Protikorupční jednotku musel Brych opustit před dvěma lety, poté co se jeho jméno objevilo v „Kubiceho zprávě“. Podle odposlechů nařízených Kubiceho lidmi informoval Brych šedou eminenci a důvěrníka bývalého premiéra Grosse, Pavla Přibyla, že jeden z vyšetřovacích spisů je už prázdný (neboli řečeno žargonem onoho telefonátu „je z něj žiletka“) a že se tudíž Přibyl už nemusí bát prozrazení. Kubiceho lidé se domnívali, že jde o Krakatici a že Brych byl mocenskými stratégy ČSSD poslán na protikorupční policii právě proto, aby tento spis před volbami „vyčistil“ od možných delikátních informací.

„Spolupráci s ÚOOZ jsem se nebránil,“ říká s úsměvem Brych. Tak proč nepředal Kubiceho útvaru spis důležitý pro další práci na biolihové korupci, podvodech v Čepru a vraždě Františka Mrázka? „Detaily si už nevybavuji. Vedle toho jsem spis dal svým lidem k analýze, museli ho mít u sebe,“ říká Brych. A jak analýza dopadla? „To nevím,“ říká fotbalový sekretář. „Skončila v době, kdy už jsem v čele protikorupční policie nebyl. Že bych spis čistil je samozřejmě nesmysl,“ říká Brych.

Pavučiny ze všech koutů

V roce 2005 – přesně nevíme na čí rozkaz – končí Krakatice v archivu. Tým Kruh, mezitím z důvodů nového utajení přejmenovaný na Olej, je rozpuštěn. Téměř nikdo z týmu dnes už nepracuje u policie. Tři členy týmu včetně šéfa Tichého vyšetřuje policie pro podezření, že vynášeli informace ze spisu do médií.

U policie už nepracuje ani skoro nikdo další z policejní úderky Mlýn. Před čtyřmi lety jí média věnovala velkou pozornost. Členové skupiny se zodpovídali jen ministru Grossovi, jejich práce byla utajená a dodnes nebylo zveřejněno, co skupina dělala a proč existovala. Podle informací některých našich zdrojů se Mlýn měl stát hlavním „kanálem“, kterým šly informace z Krakatice ke Grossovi. Kromě toho Mlýn souvisí s kdysi proslulým, dnes už pozapomenutým jménem Grosstapo. Na jaře roku 2004 s ním přišel šéf ODS Mirek Topolánek, když vyšlo najevo, že jej v rámci vyšetřování jedné údajné korupční kauzy odposlouchávali policisté – a šlo právě o lidi z týmů Kruh a Mlýn.

Byly tedy obě skupiny opravdu Grosstapem – služebnými policejními oddíly zneužívanými mocí k politickým kauzám? Topolánek je dnes premiérem vlády a jeden z jeho mužů ministrem vnitra; dalo by se čekat, že nechají své někdejší podezření – Krakatici, Kruh i Mlýn – důkladně prošetřit. „Ano, už jsem pověřil inspekci a protikorupční, ať vymetou pavučiny ve všech rozích a zjistí, co se před námi skrývalo. Nebo kdo a jak zneužíval svou pravomoc,“ říká k tomu ministr Ivan Langer.

Jak vymetání pavučin dopadlo? Inspekce zatím stále vyšetřuje, a o případu tudíž neposkytuje vůbec žádné informace. Šéf protikorupčního Jiří Novák je o něco otevřenější. „Moji lidé neobjevili ve spisech nic nového,“ říká. „Nic, co by nám umožnilo vymést věci na světlo a zahájit nějaké vyšetřování.“ Podle Nováka představuje Krakatice „neefektivní způsob práce“. „Bylo to sbírání informací do šířky, to snad může dělat tajná služba, ale policie se vždy musí soustředit na konkrétní trestný čin,“ říká Novák. Přeloženo to znamená, že policie místo pátrání po zločinech sbírala informace.

Takže stručně a k závěru řečeno. Ve sboru začala generační výměna a ta snad přinese lepší časy.Krakatice byla evidentně spisem, který se zabýval prorůstáním organizovaného zločinu do státní správy, ale skončil jako sbírka kompromitujících materiálů na politiky. Víc toho o ní zatím nevíme. Nevíme ani, zda si policisté kolem ní byli vědomi, jak může být – či jak je – jejich práce zneužívána. Nevíme, kdo byl motorem sbírání informací, co dělali policisté na vlastní zodpovědnost a co na pobídku – samozřejmě zprostředkovanou přes nějakého policejního šéfa – někoho z výkonné moci. Nevíme, jak výbušné materiály Krakatice obsahuje, nevíme, co obsahuje oněch ztracených 1600 spisových stran a koho z politiků se mohou týkat. I sám ministr vnitra Ivan Langer si v médiích o sobě přečetl, že v Krakatici je záznam o tom, jak se před osmi lety pokusil ovlivnit miliardový obchod ve prospěch lidí kolem Františka Mrázka. Za svou intervenci měl dostat deset milionů korun. Žádné důkazy neexistují a Langer jakoukoli korupci a známost s Mrázkem popřel. Zdá se, že ještě nějakou dobu na nás budou z médií vykukovat zprávy z Krakatice a samozřejmě se můžeme domnívat, že ty výbušnější a prokazatelnější, než je ta o Langrovi, mohou vážně – a pro oči veřejnosti i třeba nepozorovaně – zasahovat do chodu české politiky.

To je prostě odkaz Grossovy policie. Otázka ale je, zda můžeme vyloučit, že dnes nemá policie založenou nějakou novou „Krakatici“, zda opět někde pro někoho nehromadí kompromitující materiály na politické odpůrce, o nichž se budeme jednou dočítat jako teď o informacích z Krakatice. Pochybnosti tu jsou. Stačí připomenout, s jakou lehkostí nechal ministr Langer odejít Kubiceho a jeho lidi, což vážně rozložilo jedinou jednotku schopnou tady v bitvě proti prorůstání organizovaného zločinu do státní a policejní správy proměnit své informace v čin, akci a obvinění. Pochybnosti jsou tu i proto, s jakou lehkostí Kubiceho nástupci zastavují vyšetřování věcí, které jejich předchůdci rozjeli.

Zárukou, že se „Krakatice“ nebude opakovat, samozřejmě nemůže být ani současné státní zastupitelství s jeho nejvyšší reprezentantkou Renátou Veseckou, která čelí podezření, že šla na ruku vysokým představitelům vlády v případě zastavení korupčního případu vicepremiéra Jiřího Čunka.

Příliš velké očekávání nelze spojovat ani s novými policejními šéfy, kteří zatím na znepokojené otázky ohledně nekorumpovatelnosti a zneužitelnosti podřízených odpovídají vyhýbavě a ve frázích. Nicméně ve sboru začala generační výměna a ta snad přinese lepší časy.

JAK ZLIKVIDOVAT ŠÍRKA

Evženu Šírkovi začaly problémy hned poté, co se dostali k moci sociální demokraté podporovaní opoziční smlouvou s ODS. „Protikorupční služba nemá žádné výsledky, bude potřebovat změnu,“ nechal se hned na podzim po volbách slyšet čerstvě jmenovaný policejní prezident Jiří Kolář. Práci služby napadl ve veřejném projevu Miloš Zeman.

Místopředseda ČSSD Stanislav Gross dokonce podle našich neoficiálních zdrojů navštívil několik expozitur protikorupční jednotky a snažil se mezi Šírkovými podřízenými najít na šéfa služby nějaký kompromitující materiál. Ti si návštěvy Stanislava Grosse nahráli a nahrávky Šírkovi předali.

Za veškeré útoky mohla podle lidí z tehdejší jednotky práce na několika podezřelých – stamilionových – půjčkách, které dlužníci nevraceli bankám a které začali Šírkovi muži prověřovat. Ty skutečně důležité informace, které při tomto pátrání Šírkovi muži zjistili, byly v přísně tajném a střeženém spisu Krakatice. Jenže ani to nepomohlo, pár informací uniklo a dál už je ten příběh známý.

Šírka navštívil pár dnů před operací ve spořitelně Martin Hejl a žádal jej, aby vyšetřování zastavil. Šéf protikorupční jednotky ho neposlechl a v předvečer akce byl obviněn, že má svůj domácí počítač napojen na pracovní a ohrožuje přísně tajné informace své jednotky. Policejní prezident Kolář odňal Šírkovi bezpečnostní prověrku a odvážný policista jako šéf protikorupční služby prakticky skončil. O tři roky později rozhodl soud, že Šírek se ničeho protizákonného ani nepředpisového nedopustil a že jeho stíhání bylo zmanipulováno. V té době už byl Šírek řadovým referentem na ministerstvu vnitra.

OPERATIVNÍ SPIS

Když to zjednodušíme, existují dva druhy spisů. Ty, které policie vede v rámci trestního řízení, se zakládají v okamžiku, kdy je někdo obviněn z nějakého trestného činu. To jsou spisy, které případně můžeme znát z následujících soudních řízení. Asi nejznámějším současným spisem tohoto druhu je svazek o vyšetřování úplatku pro Jiřího Čunka. Důležité je, že tyto spisy jsou po ukončení soudního jednání veřejně přístupné.

Druhý typ vede operativa, což jsou policisté, kteří se snaží sehnat informace o zločinu průnikem do zločineckého prostředí. Pracují s agenty, patří mezi ně přestrojení policisté vydávající se za zločince. Nejčastěji používaným nástrojem operativy jsou odposlechy (samozřejmě povolené soudem), sledování, hovory s informátory, záznamy z kamer, ale třeba i otevřené zdroje, jako je tisk.

Samozřejmě, aby tato činnost nemohla být zneužita, vedou se o ní písemné záznamy, kontrolované nadřízenými a také státními zástupci. Krakatice je příkladem takových záznamů. Policisté mají právo používat všechny operativní prostředky v případě podezření na spáchání zločinu. Což je velmi široké vymezení a „operativně rozpracovat“ se dá řečeno s jistou nadsázkou kdekdo. Třeba autor této reportáže kvůli svým schůzkám s lidmi kolem Krakatice, protože hrozí jejich vyšetřování za únik informací. Spis není nikdy veřejný a po ukončení se ukládá na deset let do archivu.

(Respekt, www.respekt.cz)