Červenec 2008

Přibývající komplikace

Ota Ulč

Ústava USA u kandidátů na nejvyšší úřad v zemi vyžaduje jejich bezúhonnost, příčetnost, dosažený věk a narození na americkém území. Takže pokud nedojde k ústavní změně, nynější kalifornský guvernér, v Rakousku narozený svalovec Arnold Schwarzenegger, nemá šanci, jakož i nemá v české zemi narozená Madléna Albrightová, za svobodna Korbelová.

Puristé by též mohli vznést námitky proti kandidatuře Johna McCaina, který se narodil v nyní již delší dobu neexistujícím pásmu Panama Zone, kde sloužil jeho otec, námořní důstojník. Ono území sporné právní povahy nikdy Americe nepatřilo, jeho součástí nebylo, na rozdíl od padesáti států od Alabamy po Wyoming. McCainova rodina vedla nomádský život, stěhovala se s otcem admirálem a nepříjemný osud zavinil, že syn nejdéle vlastně pobýval v Hanoji, šest let ve vietnamském zajetí. Jeho bází na americkém území se stala Arizona, adresa jeho manželky.

Takovým handicapem netrpí v Illinois narozená Hillary Rodham Clintonová. Ultrafeministky kalibru Glorii Steinemové si ale stěžují, že nyní tak důkladně povadlé naděje senátorky Hillary na nominaci Demokratickou stranou jsou důkazem neutuchajícího sexismu v zemi. Sexismu v podobě obamamánie – rasismu na ruby.

Barack Hussein Obama, u přemnohých předpokládaný spasitel Ameriky a třeba i celé planety. Vyslovil dokonce svou ochotu setkat se a podiskutovat s íránským prezidentem Ahmadínežádem, jehož eminentní touhou je zničení státu Izraele. Náš dosluhující prezident, globální zloduch George W. Bush, na své návštěvě Izraele se v proslovu v Knessetu před pár dny o takových iniciativách zmínil, s poukazem na někdejšího amerického senátora, který v roce 1939 prohlásil, že k válce, přepadení Polska, nemuselo dojít, kdyby on si byl mohl s Hitlerem popovídat a agresivní zálusk mu rozmluvit.

Jak věru slovy přimět fanatika typu Ahmadínežáda, aby svých krvelačných záměrů zanechal? Bush Obamu nejmenoval, do chamberlainovského šatu neoblékal, nicméně způsobil obrovskou nejen mediální bouři nevole. I tak uvážlivý, rozumný senátor Joe Biden, předseda zahraničního výboru, tuze se rozběsnil.

Předpoklad spasitelské obamamánie mě ponoukl k napsání tohoto textu. Zejména mě inspiroval článek s názvem President Apostate? (apostate – odpadlík) ve velevlivných liberálních The New York Times (12. května 2008), jehož autorem je Edward N. Luttwak z Centra pro strategická a mezinárodní studia, autor knihy Strategy: The Logic of War and Peace. Tento významný myslitel připouští, že hodně pošramocená pověst Ameriky by se vylepšila v některých částech Afriky, určitě v Keni, rodišti Obamova otce, a to zejména u lidu kmene Luo, nikoliv však u konkurenčního kmene Kikuyu – připomeňme si hodně krvavé bitky před několika týdny v reakci na tamější prezidentské volby s nepoctivě spočítaným výsledkem.

Obamova popularita v Africe a v muslimském světě jsou ale dvě rozlišné – značně rozlišné – záležitosti. Obama měl sice afrického zploditele, teď se prezentuje jako stoprocentní Afro-Američan, jenže ve světě islámu něco jako poloviční muslim neexistuje. Obamův otec byl muslim, podle muslimského práva se jeho syn automaticky stal stoupencem téže víry a vůbec pak nezáleží, že otec na náboženství nedbal a matka běloška byla hodně přesvědčená ateistka.

Prezidentský kandidát své muslimské jméno Hussein neinzeruje a většina americké veřejnosti ho za muslima nepokládá. Věří jeho ujišťování, že přijal křesťanství a tato víra pro něho hodně znamená. (Tomuto ujišťování věřit se snad dá, na rozdíl od jeho absurdního tvrzení, že o nenávistných, antiantiamerických, antibělošských názorech reverenda Jeremiáše Wrighta, svého duchovního rádce a intimního přítele po dobu dvaceti roků, neměl tušení.)

Nyní však k předpokládanému příznivému dopadu Obamova zvolení na islámský svět: V očích muslimů ona conversion – opuštění víry je nejhroznější zločin, horší než vražda. V učení jak sunnitů, tak šíitů se doporučuje stětí, useknout hlavu, pokud možno duchovním, velebným pánem. V posledních letech však leckde dochází k modifikaci – totiž ke smrti ukamenováním či oběšením. Trestní zákoníky ve většině muslimských zemí takové řešení sice nenařizují, ale právě v této době parlament v Íránu a ve dvou státech malajské federace takovou změnu projednává. V roce 2006 v Afghánistánu jeden takový konvertita unikl popravě prohlášením za nepříčetného (a posléze upláchl do Itálie).

Představme si situaci, že v roce 2009 prezident Barack Hussein Obama by přijel do Teheránu na usmiřující popovídání s Ahmadínežádem. Ačkoliv pouze v Íránu a Saúdské Arábii islámské náboženské soudy výslovně dominují nad světským zákonodárstvím, i jinde ale platí ustanovení, že kterýkoliv muslim může odpadlíka od víry beztrestně zabít a stát mu v tom nebude bránit. Plánování takové státnické návštěvy na nejvyšší úrovni aby pak byla ošidnost sama. Naděje, že Obamovo zvolení vylepší vztahy s islámskými zeměmi, se nezdají být příliš realistické.. Spíš naopak. Inu, nechme se překvapit.