Červenec 2008

Hrátky s čertem

Miroslav Václavek

První dějství druhé světové války začalo šestnáctého dubna 1922. Každá tragédie jakou bylo i tohle krveprolití a ukrutnosti s ním spojené má svoji předehru, děj i závěr. Rapallo je přímořské letovisko v severní Itálii. Místo jako stvořené k poklidnému vyjednávání, které nakonec ovlivní životy desítek milionů lidí.

Po první světové válce bylo Německo a sovětské Rusko pod vládou bolševiků státy stojícími na okraji mezinárodní společnosti. Německo coby uznaný původce první světové války a sovětské Rusko kvůli horám kostí a lebek jež měl na svědomí obludný bolševický režim. Dalším pojítkem mezi těmito vyděděnci byly astronomické dluhy. Ty Německé byly způsobeny konferencí ve Versailles, která Německo odsoudila k náhradě válečných reparací takovým způsobem, že byly pro německou ekonomiku likvidací. Sovětské Rusko zase dlužilo za náhrady spojené s krádeží majetku zahraničních investorů, kterou komunisté internacionálně nazývají znárodněním.

Německu vadila Versailleská smlouva ještě i z jiného aspektu. Zakazovala mu mít armádu větší než sto tisíc vojáků a zakazovala zbraně jimiž lze vést útočnou válku. Tím je letectvo, dělostřelectvo a tanky. Omezení se týkala rovněž i válečného námořnictva. Sovětské Rusko mělo na oplátku hlad po strojírenských výrobcích. Mimo jiné po takových, jimiž by se spojily navzájem všechny vyhlazovací lágry. Tím jsou lokomotivy. Plnicí pera se začaly plnit inkoustem ke slavnostnímu podpisu. K tomu došlo v již zmíněný den v Palazzo Imperiale v Rapallo kde sídlila delegace sovětského Ruska. Delegace vyslaná na neúspěšnou konferenci v Janově. Smlouva z Rapallo je jejím bastardem, který nikdy neměl přijít na svět a jehož rodiče se nakonec v roce 1939 z lásky vzali. Nejenže to byl způsob, kterým se bolševici a Němci dostali z mezinárodní ekonomicko politické izolace a mohli zahájit čilý obchod, ale jak už je u sovětsko-německých smluv té doby zvykem obsahovala i tajné dodatky. Výsledkem byla možnost obejití Versailleské smlouvy omezující německou armádu. A tak byla zřízena společná sovětsko-německé vojenské zařízení.

Tanková škola v Kazani, kde v letech 1932 až 1933 pobýval Heinz Guderian. Heinz tam pochopitelně nestudoval Blitzkrieg sám. Studovala tam celá elita Wehrmachtu. Polní maršálové a generalita: Hermann Hoth, Friedrich Paulus, Gotthard Heinrici, Hans Krebs nebo Erich von Manstein. Potom to bylo cvičiště pro součinnost dělostřeleckých a leteckých sil ve Voroněži. Nebo základna Tomka kde sovětsko-německá družba dosahovala pozoruhodných výsledků s yperitem a fosgenem. Nesmíme zapomenout ani na leteckou školu v Lipecku, kde studoval generál výsadkových vojsk Kurt Student. Blitzkrieg se zrodil právě na širých ruských pláních. Kde jinde Heinz a jiní němečtí generálové načerpali inspiraci pro součinnost mohutných tankových svazků s podporou Luftwaffe než tam. Však v červnu 1941 poté, co se bývalí přátelé na život a na smrt servali o kost světovlády, byly tyto znalosti hluboce zúročeny. Vzájemný obchod a nákup moderního strojního zařízení na základě smlouvy z Rapalla umožnil bolševikům získat moderní technologie. Dalším rozvíjením přátelství a ekonomické spolupráce byla smlouva o přátelství a neutralitě mezi Německem a sovětským Ruskem z roku 1926, která rovněž znamenala stamilionové úvěry v říšských markách, jimiž bolševici financovali své zakázky v Německu.

Co se stane, když se takové rudé sběři dostanou tyto prostředky do rukou, je zřejmé. Je to válka a hromadné vyhlazování na základě segregace. Rasové nebo třídní. Je to společný útok na Polsko a začátek druhé světové války. S kým podepíšeme smlouvu o neutralitě a přátelství my? S Íránem? Docela to k tomu spěje. Místní populace už mluví o míru ve stejném rozsahu, jako o něm mluvil Adolf Hitler. Konec konců, Winston Spencer Churchill byl svého času dle komunistů, nacistů a nenásilných ještě větší válečný štváč než je nyní G. W. Bush.