Červenec 2008

Auta nebrat!

Aleš Vébr

Aféra okolo "premiérského" volva je postavena především na spekulacích o možné korupci na lince Dalík - Gabriela (ta s drahými kabelkami) - Talmanová - Topolánek. Možná byla tahle transakce grossovsky "křišťálově" či jinak čistá. Ale na tomto místě nebudeme řešit vztahy zmíněných - ať se jim věnují jiní a předseda vlády nechť se hájí ad libitum; třeba nadáváním novinářům. Věc je ovšem podnětem k zamyšlení nad úlohou motorových vozidel v každodenní korupční praxi ČR.

Už dávno jsem chtěl využít na mém webu (anti)korupčních zkušeností k zavedení jakési poradny či učebnice pro začínající zločince i jejich oběti. Náhoda nám předhodila na úvod auto. Proč se jím tedy v korupční praxi vůbec nezaobírat?

Každé motorové vozidlo podléhá v ČR (i v každé zemi EU) důkladné byrokratické proceduře. Číslo motoru, karosérie, technický průkaz, technické prohlídky - pravidelné ale i ty spojené s jakýmkoli převodem. A všechno to sebou nese opakované zápisy a ověřování i osobních údajů všech zainteresovaných. Zanechává to za sebou prostě příliš jasnou stopu, a to jako korupčník/zločinec nepotřebujete.

Na úplatek v podobě přímého převodu auta mezi účastníky nekalého vztahu tedy zapomeňte - to si můžete jít rovnou předat igelitku s bankovkami na policejní služebnu (monitorovanou pro jistotu kamerou).

Nabízí se tedy ještě několik fikanějších alternací: převod auta přes bazar (nebo prostředníka) a zapůjčení vozu. Zainteresování autobazaru se nabízí ke krytí základního z výše uvedených rizik - dokladu o přímém kontaktu mezi vámi a druhým korupčním partnerem. Ale je to jen z nouze cnost. Údaje ve velkém TP obchodník s ojetinami smaže jen těžko (o manipulaci s daty v centrálním registru vozidel nemluvě). Uznávám ovšem, že pro menší či nedůvtipné zločinecké ryby nebo pro případ, že korumpujete jednorázově a s člověkem z jiného koutu republiky a nemohou vám prokázat jinou přímou vazbu, tak snad v nouzi... dejme tomu. Na vaše riziko! A s vědomím vícenákladů (provize pro prostředníka), což při rozšířeném kolenovrtství většiny mamonářů může být třeba další potíž.

Velký problém, na kterém zkolabuje většina kumpánů používajících v nestandardních obchodních vztazích motorová vozidla, je pak jejich deklarovaná cena. Tam se skutečně odkope asi každý. Tak, jak to uděláme třeba s tím volvem? Reálně v dieslu a plný palbě by šlo klidně třeba za 800 tisíc... Ale "mezi námi"?! A nastanou osobní spory, účetní problémy, další stopy. Zase špatně.

A tak jsme u případu půjčování auta. Tvrdým životem důkladně ošlehaný člověk vám potvrdí, jak je nerozumné auto půjčovat. I kdyby šlo o sebevětšího kámoše. To mu raději na tu tajnou cestu za milenkou poskytněte dva tři tisíce a ať si vezme vůz z k tomu účelu zřízené půjčovny. Proč?

Chcete, aby před domem té dámy vyfotili zrovna vaše auto? Jak to budete vysvětlovat? Kámoše podržíte při půjčení, ale podrazíte ho svým pravdivým vysvětlením o zapůjčení, až se taková fotka objeví? Mimochodem - přeji hodně štěstí při několikadenním/několikatýdenním měsíčním žehlení rodinných vztahů. A kdoví na kolik vás nakonec přijdou ty pugéty, usmiřovací (či držhubné) dovolené, dárečky apod.

Ale zpátky k relevantním okolnostem - každý účastník vážnější dopravní nehody ví, jak to je z hlediska takzvané zodpovědnosti. A jak to je s řízeními o náhradě škody při zavinění. Konkrétně řidičem - kamarádem, kterému jste vůz vypůjčil. Spoluzodpovědnosti se jako majitel vozu ani v případě chyby takového řidiče dle platného práva nevyhnete... Takže nám hrozí další vážná rizika. Kámoš se vyseká v opilosti a od vašeho auta uteče apod. Namísto pohodové konzumace zločinného spolčení máte zaděláno na velký malér. I osobní s kolegou.

Vrátit se pak musíme ke stopě, kterou za sebou jako slimák auto v provozu nechává, i když mu neteče olej. Každá kontrola policie, každý hraniční přechod, placení parkovného (ať už důchodci u okýnka nebo automatu s kamerou, již si v ten okamžik neuvědomujete), radary, policejní i civilní kamery atd. Všechno špatně! Kdovíkdy se to může obrátit proti vám.

Pomiňme přitom společensky zahanbující okolnost, že jako účastník aktivního korupčního života ČR jezdíte ve vypůjčené káře. Pro úplnost pak připomínám i daňová rizika takových výpůjček. Jasně, nikdo z machrů, kteří obírají nebo chtějí obírat stát o tisíce, milióny či miliardy takovou "kravinu" reálně neřeší. Ale je to prostě tak - i plnění ve formě zapůjčení více či méně luxusního vozu podléhá bernímu jhu. Ne nadarmo vám totiž jiný životem ošlehaný šíbr řekne, že není nad to jezdit ve vypůjčeném, luxusním, skvěle pojištěném a řádně ošetřovaném voze. I starosti a čas s jejich zajištěním související jsou peníze: povinné ručení, pojištění, dálniční známka, servisní prohlídky atd. A vy (nebo váš komplic) to máte zadara.

Používat v korupční praxi auta, motorky, traktory či jiná vozidla je prostě hloupost na úrovni tuneláře - začátečníka. Na zmapování tak primitivní akcičky nepotřebujete odposlechy, skryté kamery ani specializované policejní týmy. Ale to jistě i ví i pan Topolánek a jeho okolí a tak je snad všem jasné, že volvo-aféra je jen vypůjčena pro ilustraci.

(http://vebr.blog.idnes.cz)