Srpen 2008

Otravná tahanice o název Makedonie

Luděk Frýbort

Myslím, že asi nejsem sám, komu přichází k smíchu, že jeden stát na hlubokém Balkáně je v mezinárodním provozu nucen používat krkolomného názvu FYROM (The Former Yougoslav Republic of Macedonia = Dřívější jugoslávská republika Makedonie). Kdyby nepoužíval, naštvalo by se sousední Řecko a všelijak mu ztěžovalo život, mimo jiné blokováním přístupu k NATO a Evropské unii. Ne že bych toho přístupu byl tak lačen, ale připadá mi to, jako by jistému státu kus dál na severozápad bylo nařizováno, aby si dal říkat Dřívější rakousko-uherská ... ale k věci.

Přinesl už před několika týdny list Dnes článek pana Kostase Samarase, vysvětlující, jak a proč je na tu makedonskou patálii nahlíženo z řecké strany. Také jeho rodné Řecko, dovozuje, má provincii zvanou Makedonie; v ní se narodil nejslavnější z jeho reků, sám Alexandr Veliký, vojevůdce a dobyvatel; samo její jméno je pravděpodobně odvozeno z řečtiny, kdežto ten jakýsi FYROM je osídlen Slovany, kteří ještě nepříliš dávno ani nevěděli, že nějaký národ jsou, spíš tak něco mezi Srby a Bulhary; a takových důvodů více. Ke cti panu Samarasovi budiž přičteno, že neopakuje notně praštěný argument, který v té při také bývá slýchán: že kdyby bylo Makedonii dovoleno se nazývat prostě a nekomplikovaně Makedonií, mohla by si dělat nárok na třetinu Řecka až někam k Soluni. Ach jo. Kdyby to chtělo být v tom balkánském blázinci tak snadné: změňme jméno, a je po problémech.

Pan Samaras sám uznává, že tento spor může být pro českou veřejnost nečitelný. A kdyby jen to, dodávám já. Může se jevit i nepodstatný, hnidopišský, za uši přitažený, křečovitý v pravé balkánské nedůtklivosti. Kdyby mělo být stanoveno pravidlem, že žádný stát se nesmí nazývat jménem některého kousku státu sousedova, museli bychom si hned přemazat na mapě takové Lucembursko, jelikož i sousední Belgie obsahuje stejnojmennou provincii, k tomu třikrát větší než veškeré Velkovévodství lucemburské. Tamhle v Africe je zase Demokratická republika Kongo, a hned za řekou taky Republika Kongo, jenže sedmkrát menší a ne Demokratická (ta upřímnost). A naše FAUCBAM (Former Austrian-Ungarian Countries Bohemia and Moravia = Dřívější rakousko-uherské země Čechy a Morava) ... dobře, zatím se nikdo neosmělil pojmenovat se dejme tomu Republika Slovácko, i když by mezi moravskými a slovenskými Slováky nějaký rozbroj vypuknout mohl. Ale tihle Poláci říkají kusu svého území Slezsko; nevědí, že tento název od věků přináleží pouze jedné ze zemí Království českého? Jistě se na tom kousku mezi Opavou a Jablunkovem také někdo významný narodil, kdyby se dobře hledalo; neměli bychom pro tu opovážlivost ... no, vyhlásit Polákům válku zrovna ne, to bychom nejspíš dostali nařezáno, ale aspoň skrze to Slezsko podat ostrý protest v Bruselu nebo tak někde?

Ale nechám už šprťouchlat, třebaže k nim řecká netýkavost svádí. Balkán je nepříjemná, nepokojná končina, jejíchž svárů a tahanic má Evropa už pomalu plné zuby. Chybí jí to, nač si západnější národy dávno zvykly, byť i některé nerady: podívat se občas, nejen jak krásní se jevíme sobě, nýbrž i jiným. V této disciplině Řecko zatím zaostává, jak dokumentuje jeho žertovný spor s Makedonií. Dokazuje, že třebaže se stalo členem NATO a Evropské unie, s Evropou ještě tak zcela nesrostlo; naježenost, malichernost, sousedská nedůtklivost, nafrněné stání na svém, dupání nožičkou, to věru nejsou vlastnosti, jež by mu zjednávaly úctu. Mám Řecko jinak rád; mám rád jeho přátelské, pohostinné lidi; ale kousek velkomyslnosti by mu neškodil. Nehádat se o slovíčko, nedělat zlou krev, rozeznat podstatné a nad nepodstatným umět mávnout rukou. Aby ta sympatická země přestala být poněkud obtížným přívěskem Evropy, ale jejím pochyb nevzbuzujícím členem. Nějaké pochyby se totiž tak mezi řečí sem tam vyskytnou, i když, to se ví, na diplomatických parketech se neventilují.