Srpen 2008

Neptej se a plať

Tomáš Přibyl

Ruská kosmická loď Sojuz nedávno přistála způsobem, při němž visel život posádky na vlásku. A nebylo to poprvé. Rusové navíc o problémech neinformují americké partnery a ti jim přestávají důvěřovat.

„Dobře mě poslouchejte,“ vzpomínal nedávno na setkání s novináři v německém Neubrandenburgu Boris Volynov, jeden z prvních sovětských kosmonautů a velitel čtvrté pilotované lodi Sojuz, která letěla do vesmíru v roce 1969. „Ostatní, kteří se dostali do stejné situace jako já, už o tom nikdy nikomu neřekli.“ Měl na mysli především posádku raketoplánu Columbia, pro kterou se návrat z oběžné dráhy stal osudným. Když Volynov přistával, selhaly pyrotechnické patrony mající za úkol oddělit servisní a návratový modul Sojuzu (zatímco servisní modul shoří v atmosféře, návratový modul i s posádkou přistává). Oddělení obou částí Sojuzu je velmi důležité. Návratový modul se díky němu na začátku přistávacího manévru může natočit tepelným štítem ve směru letu. Tepelný štít jej pak chrání před zánikem v žáru při průletu ovzduším. Protože se obě součásti kosmické lodi oddělit nepodařilo, začal se návratový modul s Volynovem na palubě nořit do atmosféry přední částí, kterou tepelný štít nechrání. Kosmonaut doslova „visel“ v popruzích nad vstupním průlezem, jehož těsnicí guma se začala pálit. Kdyby průlez nevydržel, plameny o teplotě několika tisíc stupňů Celsia by pronikly do kabiny. Naštěstí tepelné namáhání obě části lodi nakonec rozdělilo a návratový modul se pak během několika sekund samovolně (díky umístění těžiště) otočil do správné polohy. Stalo se to dříve, než žár stačil poškodit mechanismus uvolňující hlavní a záložní padák. Kdyby později vystřelení padáků selhalo, nastal by neodvratný konec.

Boris Volynov svůj dramatický návrat z oběžné dráhy přežil. Znepokojivé je, že od loňského října se stejná, velmi nebezpečná situace opakovala dvakrát a v obou případech byli na palubě Sojuzu lidé. I oni se nakonec šťastně vrátili na zemský povrch. Nelze se však spoléhat, že štěstěna bude kosmonautům přát věčně.

Tady Sojuz, přežili jsme

Kosmická loď Sojuz využívá dva režimy návratu z oběžné dráhy: vztlakem řízený sestup (kromě aerodynamického odporu působí na kabinu i vztlak) a sestup balistický (vztlak je zanedbatelný, převládá aerodynamický odpor). Vztlakem řízený sestup umožňuje přesnější přistání a je šetrnější vůči technice i posádce. Brzdění není při tomto „klouzavém“ letu atmosférou tak intenzivní: probíhá delší dobu a jeho průběh je mírnější. Loď Sojuz obvykle využívá „šetrnějšího“ vztlakem řízeného sestupu, ovšem pokud její automatika odhalí jakoukoliv nesrovnalost, zvolí přechod na ostřejší „balistickou“ variantu. Prostě: něco není v pořádku, není čas zkoumat co a proč, a tak se „šlápne na brzdu“.

Došlo k tomu i letos v polovině dubna v okamžiku, kdy přistávací manévr zahajovala loď Sojuz TMA-11, na jejíž palubě letěli Rus Jurij Malenčenko, Američanka Peggy Whitsonová a Jihokorejka Ji So-jeon. Není to zase tak neobvyklé, již dříve několik lodí Sojuz přistálo „balisticky“. Jenomže tentokrát nešlo o žádnou banální situaci: stejně jako při přistání Borise Volynova se včas neoddělil návratový modul od servisního.

Vzápětí se začalo odvíjet drama. Žár zničil antény umístěné v přední části návratového modulu – shořely tak rychle a nečekaně, že kosmonauti ani nestačili vyslat zprávu o přechodu do balistického režimu. Řídicí středisko se náhle ocitlo bez jakýchkoliv informací o osudu posádky. Ta zažívala těžké chvíle. Přístroje ukázaly, že kosmonauti místo běžného přetížení 3,8 G zakusili plných 8,2 G (zvláště rusko-americká dvojice vracející se po 192denním pobytu ve stavu beztíže si musela prožít peklo). Dle dodatečných výpočtů to ale bylo ještě horší: přetížení překročilo 10 G, což znamená, že kosmonaut v tu chvíli vážil více než desetinásobek své hmotnosti na zemském povrchu.

Po divokém průletu atmosférou následovalo velmi tvrdé dosednutí. Sojuz přistál v místě vzdáleném 420 kilometrů od plánované oblasti. Narazil na zem, poskočil o několik metrů (což je na skoro třítunovou kabinu solidní výkon), převrátil se a zastavil. Jihokorejská kosmonautka při tom utrpěla blíže nespecifikované poranění zad a musela pak dva týdny strávit v nemocnici. Rozžhavená kabina navíc zapálila pole, na které dopadla. Vnitřek lodi se začal plnit kouřem. Kosmonauti naštěstí neztratili vědomí, a mohli proto uzavřít hledí svých přileb a přejít na vnitřní zásoby kyslíku.

K lodi jako první dorazili místní obyvatelé, nikoliv záchranné oddíly. Nalezli ji otevřenou: kosmonaut Malenčenko se půl hodiny po dosednutí dokázal vyplazit z kabiny a satelitním telefonem oznámit do řídicího střediska, že posádka přežila. Byla to první informace o osudu kosmonautů od okamžiku, kdy shořely antény.

Až skončí raketoplán

V týdnech a měsících po přistání vyšla najevo řada dalších znepokojujících věcí. Za pozornost stojí především skutečnost, že nouzovým „balistickým“ způsobem se na podzim 2007 vracel z kosmu i Sojuz TMA-10. Rusové původně oznámili, že to zavinila nesrovnalost v údajích zpracovávaných řídicím počítačem. Nedávno ale vyšlo najevo, že to nebyla pravda. Sojuz TMA-10 postihla stejná závada jako jeho následovníka; nedošlo včas k rozpojení návratového a servisního modulu.

Nejde ani tak o to, že Rusové okamžitě nezasáhli: v té době byla už loď TMA-11 na oběžné dráze, takže ji po problémech „desítky“ nebylo možné zkontrolovat a opravit. Později se však Rusové měli problémem zabývat odpovědněji. Jejich váhavost a bohorovnost, s níž se k problémům stavějí, může způsobit katastrofu. Nyní je totiž v kosmu loď TMA-12 a nikdo netuší, zda si s sebou neveze stejný technický problém, který postihl desítku a jedenáctku.

Problémem je také neochota sdílet důležité informace s partnery. Přestože má dnes Rusko na starosti většinu dopravy na Mezinárodní kosmickou stanici ISS (jen od americké NASA za to dostává ročně zhruba čtvrt miliardy dolarů, což je více, než jde na pilotovanou kosmonautiku z ruského státního rozpočtu), není příliš sdílné ohledně rizik a potíží. Přesně v duchu hesla „neptej se a plať“.

Situace zašla tak daleko, že NASA začala počátkem května uvažovat o stažení svého člena posádky z Mezinárodní kosmické stanice. Zatím k tomu nedošlo, nedávný let raketoplánu Discovery proběhl podle plánu a amerického astronauta na ISS vystřídal jiný Američan – Gregory Chamitoff. Obavy ale přetrvávají. Chamitoff se sice nebude vracet na Zemi v ruské lodi, Sojuz je však u stanice trvale zakotven coby záchranný člun. Posádka by se jím vracela v případě nouzové evakuace – kdyby došlo k požáru, úrazu a podobně.

Pokud by Američané stanici dočasně opustili, zůstala by na ní pouze dvoučlenná ruská posádka a stanice by fungovala v omezeném režimu. Na vědecké experimenty by nezbyl čas – veškerá činnost dvojice kosmonautů by musela být věnována provozu orbitálního komplexu a ISS by se stala samoúčelnou.

Ve Spojených státech zároveň zesílily hlasy, které upozorňují na vážný problém: provoz raketoplánů skončí v roce 2010, nová americká loď Orion bude ale hotova až v roce 2015. Spoléhat se do té doby na nespolehlivé Rusko je podle kritiků krátkozraké, americká investice do kosmické stanice přesahující sto miliard dolarů musí být zajištěna jinak. NASA přispěchala s prohlášením, že pokud by dostala mimořádnou injekci dvou miliard dolarů, je schopna vývoj lodi Orion urychlit o nejméně dva roky. Problematické období by se tím alespoň zkrátilo. Otázka je, zda Kongres potřebné finance uvolní.

Vraťme se ještě k dramatickému dubnovému přistání Sojuzu TMA-11. Rusko ustavilo vyšetřovací komisi, která v polovině května vydala závěrečnou zprávu. Ta říká, že potíže způsobilo selhání nejméně jednoho z pěti pyrotechnických spojů mezi servisním a návratovým modulem. Proto se obě části lodi neoddělily. Jenže to jsme už věděli. Proč pyrotechnický spoj selhal, netušíme dál.

Faktem je, že Rusové zřejmě sami nevědí, co se děje: oddělovací zařízení zůstává na servisním modulu, s nímž také shoří v hustých vrstvách atmosféry. Ruská strana proto dočasně zakázala jakoukoliv manipulaci s lodí Sojuz TMA-12 připojenou k Mezinárodní kosmické stanici. Koncem dubna měla být loď přemístěna z modulu Pirs na modul Zvezda, tento přelet byl však nyní odložen na srpen. Kromě toho se zvažuje kosmická vycházka ve skafandrech, jejímž cílem by byla vizuální inspekce kritických částí Sojuzu. Kosmonauti na oběžné dráze mají ale jen omezené možnosti a není pro ně jednoduché příčinu potíží odhalit.

Technický stav lodi připojené k ISS tak zůstává velkou neznámou a nejspíš jí zůstane až do přistání, které je plánováno na říjen. Na Zemi se mají vrátit dva ruští kosmonauti a jeden americký kosmický turista. Nejen Rusové budou s napětím sledovat, zda přistávací manévr proběhne normálně.

Autor je publicista, věnuje se kosmonautice.

(Respekt, www.respekt.cz)