Zaří 2008

Jak jsme na tom s imigrací?

Thorstein Bjřrnsson

Přistěhovalectví patří mezi velmi palčivá témata a České republice se nevyhne - nad ní totiž visí jako Damoklův meč číslo 1,4 - tolik dětí se narodí průměrné české matce. Není těžké spočítat, kolik Čechů bude žít v České republice za 20 let, nezmění-li se tato hodnota - a jediné možné řešení je většině lidí známé, leč nikomu se do něj moc nechce. Tím řešením je imigrace cizinců. Ze zkušeností mnoha zemí západní Evropy víme, jak se takový proces může snadno zvrtnout a proto přistěhovalce musíme vybírat obezřetně.

Přeci jen očekáváme, že by se jednou měli stát našimi občany. Stejně, jako platí, že "příbuzné si nevybíráme, ale manželku ano", platí i tvrzení, že si nemůžeme vybrat dosavadní spoluobčany, ale ty nové ano. Kdo by potom byl ten ideální přistěhovalec? Myslím, že se s laskavým čtenářem asi shodnu na tom, když předem z tohoto okruhu vyloučím jakékoliv muslimy případně lidi ze společensky málo vyvinutých zemí (tzn. vylučuji i celou Afriku a mnohé další země tzv. třetího světa). Samozřejmě můžeme poskytovat azyl nemuslimským Peršanům, kteří jsou v samotném Íránu tvrdě diskriminováni či Mexičanům, nicméně žádná z těchto skupin není příliš početná nebo "správně" kompatibilní s naší domorodou kulturou.

Máme v podstatě na výběr několik reálných možností. První možností jsou lidé z jihovýchodní Asie, tedy Vietnamci, Thajci, Číňané či Khmerové. Ačkoliv je pro mnoho našich spoluobčanů problém si to připustit, tito lidé sem nebudou chtít věčně - doby, kdy byly jmenované země chudé, jsou tytam a Vietnam, Thajsko, Čína i Kambodža bohatnou tak rychle, že nebude trvat dlouho, a imigrací do ČR by si tamní občané spíše pohoršili. Proto budeme-li mít zájem o lidi z těchto zemí (kteří zpravidla kompatibilní jsou a jsou i loajálními Čechy, získají-li občanství), měli bychom si trochu pospíšit, protože tenhle zdroj může velmi snadno "vyschnout".

Další možností je Ukrajina a Bělorusko. Bělorusko je na poměry zemí SNS poměrně bohatou zemí, která ekonomicky rozhodně nestrádá, ale tamní politické poměry jsou natolik tvrdé a diktatura natolik ostrá vůči všem, kteří by se nechtěli podílet na budování Lukašenkistánu, hrozí vězení nebo "zmizení". O lidi z Běloruska bychom měli mít zájem, protože Bělorusové jsou národ nám blízký, neruský (navzdory svému jménu - příbuzní jsou spíše Polákům i jejich jazyk je bližší polštině, nežli ruštině) a žijí tam lidé, kteří by byli schopni naši republiku obohatit. Jenže otázkou je, jak dlouho - dá se čekat, že jen co padne Lukašenko (a to nemusí dlouho trvat), zájem Bělorusů na stěhování se do zahraničí se sníží a vylákat průměrného Bělorusa do ČR se může stát činností natolik složitou, jako vylákat Čecha do Irska.

Co se týče Ukrajiny, ta by mohla být "zásobou potřebných imigrantů" ještě delší dobu, nicméně i tam se podmínky mění a hlavně Ukrajinci většinou nemají zájem o usazování se v ČR natrvalo - nejčastější model ukrajinské emigrace je stejný, jako u současné emigrace polské - tedy vycestovat na Západ, tam několik let pracovat a šetřit, co se dá, a zase se vrátit.

Když se na to tak dívám, tak už by bylo pomalu lepší dotovat a propagovat českou "produkci dětí", aby bylo dost těch, kteří budou "silným ročníkům" ze 70. let platit důchod, až se v něm tito ocitnou.

Jenže existuje ještě jedna možnost. V blízkém sousedství České republiky žije mnoho lidí, kteří mají zájem na tom se do Čech přesídlit a v Čechách žít, kulturně nám jsou velmi blízcí - a se kterými máme, koneckonců, relativně dobré zkušenosti (pokud se zrovna neptáme Jiráska či Masaryka, ale spíše radši Pekaře). Mám na mysli sudetské Němce. Jaký problém pro Českou republiku by bylo omluvit se za brutální odsun a poskytnout dotaci na pozemky v České republice? Potomků sudetských Němců, kteří by o návratu mohli uvažovat, může být něco okolo tří milionů, což je dostatečné množství na to, aby "riziko vymírání" bylo alespoň na nějakou dobu zažehnáno. Tato možnost by byla zároveň prospěšná pro obě strany, jak pro českou, tak německou - Češi by neměli problém s ekonomikou a získali by "know-how" z Německa, které nás i před dvěma sty lety vyšvihlo mezi nejbohatší evropské země - a Němci by získali záruku, že budou žít v zemi bez nekontrolovatelných mas většinou nepřizpůsobivých Turků a bez rizika, že jejich děti a vnuci budou muset pětkrát denně padat s hlavou k zemi. Což také nezní špatně, že.

Obávám se, že Češi si musejí vybrat, kterou xenofobii zahodí, jestli protiislámskou nebo protiněmeckou, protože jedna z těchto skupin do Čech jednou přijít bude muset. A troufám si tvrdit, že zahodí-li xenofobii protiněmeckou, vydrží Čechy mnohem déle české, než pokud zahodí xenofobii protiislámskou, jak nám radí naši multikulturalisté. Ona totiž podle mého názoru není xenofobie jako xenofobie - ta protiněmecká je hloupost, ta protiislámská pud sebezáchovy.

(www.nekorektne.com)