Zaří 2008

Jak se přišívají medvídkům očička

Luděk Frýbort

Proběhla německým tiskem zpráva, že firma Steiff, výrobce plyšových zvířátek a podobného zboží, která shledavši to výhodným přeložila před několika lety výrobu do Číny, se z ní opět se sklopenýma ušima vrací do své domoviny. Možná jí tam v porovnání s Říší středu kynou nižší zisky, zato ale podstatně méně nedorozumění, vzteků a trápení.

Stěžuje si vedení řečené firmy, že je s Číňany potíž: půl roku prý trvá čínským dělnicím zaučování, a pořád to ne a ne trefit, jak se medvídkovi správně přišívá očičko, aby získal ten roztomilý výraz, který mají evropské děti tak rády. Je to totiž velmi jemná záležitost: posadíš očičko o půl milimetru vedle či našišato, a medvídek nekouká roztomile, nýbrž tupě, ba přiblble, na škodu pověsti firmy i jejího obratu.

Jó, milí pánové, měli jste se mě zeptat. Mám s Říší středu určitou zkušenost, a býval bych vám za tři piva nebo i bez nich poradil, abyste ji obešli velkým obloukem, jde-li o roztomilý výraz vašich zvířátek. Nebo vůbec o nějaký výraz. Číňan moc není na zvířátka, víte, leda by se na nich dalo utržit, nebo je nějak - jemné povahy prominou - prestižně sežrat. Není tomu tak, jak se říká, že se syn nebes může utlouci po psech, žížalách, krysách a jiné nechutné havěti, ale dá si říci, je-li zmíněná havěť dost drahá. Dokumentuje tak svůj společenský status: já jsem Někdo a mohu si ten výdaj dovolit. Proto mizí v čínských hrncích opičky, medvídci (nikoli ovšem plyšoví) i jiné a poslední zbytky vzácné zvířeny.

Ale to jsem trochu odbočil. Oč jde, je toto: pejsek, kočička, medvídek, nevzbuzují v čínské duši ten něžný cit, jaký jsme si ve vztahu k zvířátkům vypěstovali my, bílí barbaři, a bez něj nepřišije správně očičko ani sám soudruh prezident Hu Jin Tao.

A není firma Steiff se svými medvídky sama. Každý pátý německý podnik už podle údajů Frauenhoferova ústavu pro výzkum inovací odtáhl s dlouhým nosem z Číny zase zpátky, v automobilové branži dokonce každý třetí. Je potíž s prostředím, v němž se možná dá ušetřit na platech, neuznává však základní principy obchodní solidnosti, o nějakých mezinárodních dohodách ani nemluvě. Svěř Číňanům svůj vynález či výrobní postup, oni jej hbitě okopírují a za pár týdnů už vesele vyrábějí plagiáty, nezřídka - vší drzosti futrál - ve vlastním investorově podniku. Nějaké ochraně patentů se srdečně vysmějí, a stěžovat si u čínských autorit ... i v lampárně na nádraží by sis mohl stěžovat. Ale i když se západní investor zrovna nedožije krádeže svého patentu, měl by si třikrát rozmyslet, než se vydá za vidinou snadnějšího zisku do rudé Číny. Kromě lákavě nízkých mezd (kolem zhruba 2.500 korun měsíčně u nekvalifikované síly) musí zakalkulovat pro socialistickou morálku tak typické lajdáctví a povrchnost: šup šup, hotovo, to musí hloupému zákazníkovi stačit.

Kdybych mohl být té rady, navrhl bych každému, komu oči šilhají po čínské mzdové láci, aby se nejdřív do rudé říše na pár týdnů sám vydal. Jen tak, bez tlumočníků, průvodců a zprostředkovatelů, ne obdivovat vzorné objekty, jichž každý zručný Potěmkin dovede nastavět přes noc mandel, nýbrž napříč zemí, z provincie do provincie, a jen se dívat. Spatří města a fabriky, nad všechno pomyšlení šeredné a upatlané, před dvěma, třemi roky je postavili a už se do nich zase pouštějí s buldozerem; jeho cestu budou vroubit nekonečné valy rozlámaného betonu, zbytků takového šití horkou jehlou, zahalen oblaky nikdy nemizícího smogu bude svědkem neslýchaného plýtvání surovinami, energií i lidskou silou, povšimne si nehotovosti, rmutu a rozpadu, výsledků stachanovského kvaltování. Možná si uvědomí, že týmž způsobem bude nakládáno s jeho investicí, umístí-li ji v naivní důvěře do země, která sice oplývá lacinými nádeníky, jinak ale už máločím vyjma nacionalistické domýšlivosti a chuti vytahat z lehkověrných cizáků, co se dá. Ale chápu, že kapitáni obchodu a průmyslu mají jiné starosti než trajdat po Číně; nechť tedy každý, kdo se v oné zemi chystá zavést náročnou výrobu, nejdřív vloží do rukou vybraného vzorku budoucího personálu plyšového medvídka, nit s jehlou a skleněné očičko. Bude--li výsledkem operace medvídek zírající jaksi tupě či přitrouble, nechť vážený investor ví, že i on sám bude zakrátko tak zírat. Jsou totiž práce, při nichž ani tak nezáleží na mzdových nákladech jako na citu a pečlivosti; blázen, kdo jimi pověří příslušníky společnosti, zdevastované šedesáti lety ideologického nevolnictví. I kdyby jistého rozdílu mezi čínskou a západní náturou nebylo, na což může bláhový kapitalista také časem zírat jako ten jelen.