Zaří 2008

Pes státníkem aneb Slibný vývoj zastupitelské demokracie

Luděk Frýbort

Dnesla se sluchu našemu zpráva, že se i v Americe jakýsi ... jak se to honem řekne, aby se nikdo necítil diskriminován ... ano, jakýsi gay sám sebe oplodnil a povil zdravé dítko. I bylo hned slávy a jásotu, hle, jak daleko již dospělo lidstvo na cestě k úplné rovnoprávnosti, nejen že se gayové mohou mezi sebou mužit (slovo ženiti se, uznáte, je v tomto případě nevhodné), nýbrž se i bez účasti nějakých zbytečných ženských rozmnožovat! Ve Španělích zase udělili lidská práva lidoopům, je jen otázkou času, kdy západní vlády ve své nekompromisní snaze o rovnost veškerenstva rozšíří tu nabídku i na housenky a brabence...

No, dejme tomu. Ale pročpak pořád jen pošilhávat po cizině, když se můžeme pochlubit neméně důsledným dodržováním zásad rovnoprávnosti doma? Nebo aspoň nic nevím o tom, že by se někde jinde než právě v republice České stal politikem demokratického státu pes. Vlastně ... ještě tak úplně nestal, ale členem strany sociálně demokratické už je. Má legitimaci, platí příspěvky, dokonce se prý už naučil zvedat packu, jako když hlasuje. Pro koho nebo jak ... samozřejmě tak, jak mu zavelí jeho pán. Čeští socialisté to tak mají zavedeno i u lidských členů, takže co. Aspoň nehrozí nebezpečí, že by pes-partajník zvedl packu v rozporu s doporučením předsednictva, čímž by obdržel titul přeběhlíka, byl vyobcován z řad strany a vystaven trestnímu stíhání. Spíš lze čekat, že mu kyne politická kariéra. Psisko je to, jak jsem sám na obrázku viděl, chlupaté, roztomilé, všemi oblíbené a hlavně mlčenlivé, takže jestli si ještě nepošlape své štěstí nějakým nevhodným vystoupením - třeba že by rafl pana předsedu Paroubka do lýtka - může jednou zasednout v parlamentu co poslanec za stranu sociálně demokratickou, například místo toho zkorumpovaného zrádce Wolfa. Mohl by pak hlasovat proti tomu americkému radaru, kdyby se to ještě stihlo;, dává v té věci k lepšímu své rozumy kdekdo, proč ne pes. To budou koukat, Amerikáni. Kam se na nás hrabou se svým samoplodným gayem.

Možná se zachmuřilo čelo čtenářovo; dělá si z nás srandu ten Frýbort. Ale ale. Jak bych mohl? Žádnou srandu si nedělám, spíše pokládám sociálně demokratickou iniciativu za skvělý, odvážný nápad, nadějný první krok na cestě jak k naplnění principů politické korektnosti, tak i zastupitelské demokracie. Jen je třeba podumat nad dalším postupem ... už to mám. Jednoho psa je málo, pravím; proč by neměli ve sněmovnách zasedat a packy zvedat samí psi? Nebo ... někdo musí v partaji udávat takt, že ano, takže, kolikpak máme v parlamentu stran ... pět? Skládejž se tedy česká Poslanecká sněmovna z pěti předsedů, jež jediní jsou oprávněni myslet, a ke každému z nich příslušný počet pacičky zvedajících pejsků. Výsledek bude, zaručuji vám, naprosto stejný jako dnes, a ještě erár ušetří na platech, náhradách a cestovném, bytech a služebních automobilech. Rovněž se lze těšit vyhlídkou, že se pes-poslanec nebude chtít vozit helikoptérou na fotbal.

Nu, nechme toho už. Chtěl jsem jen poukázat na skutečnost, že jest jakási blecha v kožiše zastupitelské demokracie, české pak obzvláště. Poslanec, mající pod hrozbou strašlivých trestů nařízeno, jak má či nemá mluvit a hlasovat, je ... ani pro kočku ne, i ta dovede občas seknout drápkem. Spíš na draka. Drak je, jak známo z pohádek, blbý tvor. Ne, má-li být demokracie hodna svého jména (neboť řecké substantivum demos značí lid, nikoli partaj), musí se vrátit k názorové mnohosti, v níž si občan-volič může vybrat. Jako je tomu ve Spojených státech amerických, nad nimiž ohrnuje nos tak mnohý vlastenec český. Nemají tam jen samorodné gaye, nýbrž i kongresmany a senátory, hlasující dle svého rozumu a svědomí mnohdy i v rozporu s linií vlastní strany, aniž by je kvůli tomu někdo vyhlašoval za zrádce nebo jim vyhrožoval soudy. Jinak, račte vědět, je rovnou možno posadit do sněmovních lavic pejsky, nejlíp ty sádrové, co kejvají hlavičkou automaticky.