Zaří 2008

Vlast naše Západ

Luděk Frýbort

Zatímco v západních zemích je prostředkem vlády politika, zbytek světa je ovládán silou. (Roger Scruton: Západ a ti druzí)

No, nesouhlasil bych s výrokem pana Scrutona tak stoprocentně, ono je víc míst na mapě světa, kde je principem vlády občanský konsensus (neboli politika), a nelze je jen tak beze všeho přiřadit k Západu. Leda bychom pod ten pojem zahrnuli též Japonsko, Jižní Koreu, s jistým odstupem i Malajsii, Turecko a jiné takové. Pravda ale je, že soubor pravidel politického chování, zkráceně a často nepřesně zvaný demokracie, z půdy Západu vyrostl, jeho ducha je plodem, jinde byl pouze s větším, menším či vůbec žádným úspěchem přejat. Kdo má sklon k vlastenecké hrdosti, tady je důvod: máme proč být hrdí na Západ, svou širší vlast, jejíž nejen technický a všelijaký jiný pokrok, ale ani míru tolerance, občanských svobod, humánní ohleduplnosti a nenásilné koexistence nedovede žádná jiná civilizační oblast svým obyvatelům nabídnout. Krom toho, což je snad ještě důležitější, i schopnost dalšího vývoje, jíž jsou jiné civilizace vybaveny v podstatně nižší míře, nebo si ji přímo zakazují. Částí Západu je navzdory jisté - doufejme, že přechodné - deformaci i naše milá země česká, třebaže to leckdo nerad slyší; tu bychom místo přemrštěné hrdosti měli spíš dbát na to, abychom nedělali naší širší vlasti ostudu. Ale to je jiná kapitola.

Vím ovšem, že přemnozí synové či dcery Západu by s předešlými řádkami ohnivě nesouhlasili. Stalo se dobrým tónem dneška ... no, ne zrovna vlastní civilizací pohrdat, třebaže i takoví se najdou. Ale popírat její jedinečnost, znevažovat její úspěchy, přičítat je náhodě, ne-li přímo agresi a zotročování jiných, to už ano. Co je dovoleno či prominuto všem ostatním, Západu dovoleno není: ničivé imperiální expanze jiných jsou neúčastně zaznamenávány do kartotéky dějin, kdežto za křižácké výpravy a osídlování poloprázdných kontinentů - stačí už samotné objevitelské cesty - se Západ nestačí omlouvat. Není pak odpornější skvrny na jeho rouchu než kolonialismus, jakkoli lze s víc než půlstoletým odstupem konstatovat, že šlo o nejblaženější éru v historii mnoha národů. A je-li, řečeno se Scrutonem, brutální a lidským jedincem pohrdající síla instrumentem vlády v podstatné části nezápadního světa, i za to jaksi můžeme. Ba, bez bušení v kajícnická prsa se dnes neobejde žádný projev filozofické mysli, nemá-li svého autora odsunout kamsi na okraj názorového spektra mezi pravicové extremisty, neokolonialisty a jiné takové podivíny.

Z čeho vyplynul tento notně bláznivý, pokrytecký a sebezničující postoj, je obtížné určit. Snad z věčné pošetilosti dobře napapaných synáčků, o jejichž blahobyt se postarali předkové, a oni teď nacházejí velké potěšení ve zpochybňování jejich díla, jsouce domnění, že svoboda a dostatek jsou věci samozřejmé a neotřesitelné, o něž netřeba se obávat a vždy znovu zápasit. To už asi je v přirozenosti lidské, že trvá-li požehnání Páně příliš dlouho, začne být pokládáno za shůry spadlé, ne dar, jejž je třeba si vážit a pěstovat si jej, nýbrž oušlapek, na jehož nedostatky je štítivě ukazováno prstem. Nepřekvapuje mě příliš, že se tento pokřivený postoj stal módním příkazem v oné části Západu, již od časů nouze, poroby a krveprolití dělí odstup několika generací, mnohde i staletí. Ale překvapuje mě a znepokojuje, nacházím-li symptomy téže choroby ducha v národě, jehož vzpomínka na dobu ponížení by měla být ještě čerstvá, ve zkušenosti vlastní nebo předané rodiči.

Zadržte, pošetilí! Nehrňte se hned tam, odkud blázen mávne čepicí s rolničkami! Zanikne-li Západ - a leccos naznačuje, že k tomu má nakročeno - i vy s ním zaniknete; a máte-li starost o osud zemí českých, jež nazýváte svou vlastí, vězte, že je vaším dědictvím i vlast vyššího řádu, jejíž jméno je Západ. Přijde ten čas a vlny dějin pohltí jazyk i národní vědomí v této zemi, jako je v běhu tisíciletí už vícekrát pohltily; a nestane se dohromady nic, jen vaši potomci, běhajíce po půdě, již šlapete i vy, jí budou říkat jinak a hovořit jinou řečí. Také Západ čeká jednou zánik, ale je rozdíl v tom, zanikne-li, aby dle zákonů vývoje udělal místo něčemu vyššímu a dokonalejšímu, nebo jej pohltí vlna úpadku, bídy, chaosu, otroctví. Neboť za Západ není náhrady, jakkoli se mnozí tváří, jako by bylo. Je to naše vlast, a vlastenci čeští se neurazí, povím-li, že podstatnější, významnější než to, čemu se mezi Šumavou a Beskydem tak obvykle říká. Nebo kdyby se třeba i urazili.