Zaří 2008

Na to se ptejte estébáků

Ondřej Kundra

S Jiřím Reichlem o poslancích, kteří se zapletli s komunistickou vojenskou kontrarozvědkou. Na právě zveřejněných seznamech komunistické vojenské kontrarozvědky (VKR) se objevilo mimo jiné i pět jmen současných poslanců. Všichni se hájí, že v registru jsou neprávem. O komentář jsme požádali mluvčího Ústavu pro studium totalitních režimů Jiřího Reichla.

Poslanci, které vojenská kontrarozvědka vedla jako své spolupracovníky, říkají, že s tajnou službou nespolupracovali a že se na seznamu ocitli omylem. Je možné, aby byl někdo na seznamu omylem?

Ne, to rozhodně možné není. Vojenská kontrarozvědka měla propracovaný systém, koho bude zavádět do registrů. Pokud tam příslušník vojenské kontrarozvědky tu osobu zavedl, musel k tomu mít jasný důvod. Omyl prakticky není možný, protože ten by pro něj znamenal postih.

Na seznamu jsou lidé, kteří s kontrarozvědkou spolupracovali vědomě (zpravidla označení jako „Agent“), ale i ti, o které se z nějakého důvodu tajná služba zajímala, aniž by o tom věděli („Důvěrník“). Mezi poslanci jsou buď důvěrníci, nebo u nich není žádný symbol. Co z toho můžeme vyvodit?

To se nedá jasně říci. Je potřeba jít do dalších spisů, pakliže se dochovaly. Teprve z toho lze odvodit tu míru spolupráce. To, že byl někdo zaevidován jako důvěrník, mohlo znamenat, že buď dodával informace, ale také je dodávat nemusel. Lze však říct, že kategorie „Důvěrník“ byla evidována s předpokladem, že dotyčná osoba bude zdrojem informací. Je potřeba posuzovat to případ od případu a vyhodnocovat k tomu všechny dostupné prameny.

V případě poslanců Snítilého a Ranince se další dokumenty nedochovaly, protože jsou skartované. Co nám říkají o spolupráci zbylých tří delegátů Bartoše, Hasila a Ploce materiály, které o nich tajná služba vedla?

U prvních dvou nezjistíme nic. Nevíme ani, kdo konkrétně je skartoval. U těch dalších poslanců to nechci hodnotit. Naše práce je ty informace a materiály zveřejňovat. Ne posuzovat, co kdo dělal nebo nedělal, jak moc si zadal či nezadal. Každý si může udělat svůj vlastní úsudek po prostudování spisů sám.

Jenže to není jen tak. Část spisů neexistuje a z těch, co na světě jsou, si laik těžko udělá kvalifikovaný názor. Kdo jiný než váš ústav by měl vysvětlovat, jestli se dotyční poslanci zapletli, jak se zapletli, co to vůbec znamená zaplést se, proč zrovna je měla tajná služba v hledáčku…

Co se týká toho, proč se na ně vojenská kontrarozvědka zaměřila, obecně řečeno mohli se stýkat s lidmi, o které měla tajná služba z nějakého důvodu zájem. Naší úlohou je, abychom všechny existující materiály zveřejnili. Víc opravdu nevíme, když to řeknu trochu ironicky, nejlepší by bylo zeptat se těch, co je registrovali.

Bez znalosti souvislostí, které máte často právě vy, se lze v případu pětice poslanců těžko zorientovat. Víme, že například poslanec Ploc informoval po zájezdech do zahraničí o emigrantech. Ale to jsou jen kusé zprávy, z nichž nelze pochopit kontext a to, jak totalitní režim fungoval a jakou roli v něm zmínění poslanci hráli.

Nepřísluší nám ty případy jakkoli komentovat. Kdo chce, může si dnes u nás o materiály požádat a přečíst si je v naší badatelně. Cílem kolegů samozřejmě je popsat principy, na kterých instituce jako VKR fungovaly.

Poslanec Ploc říká, že jako bývalý voják a skokan na lyžích měl povinnost říkat příslušníkům kontrarozvědky informace z jeho pobytu v zahraničí a že to tak dělali všichni vrcholoví sportovci. Musel to dělat? Jak ho získali?

Vojenská kontrarozvědka měla striktně stanovená vnitřní pravidla pro vytěžování čili vyslýchání těchto lidí. Nemám seznam závodníků Dukly Liberec, kde pan Ploc působil, a ani není naším úkolem zjišťovat, kolik závodníků bylo nebo nebylo v centru zájmu VKR. Nedokáži říci, jestli kontrarozvědka vytěžovala všechny, nebo jen dva či jednoho. To je o tom jít za těmi lidmi a zeptat se jich na to.

Lze alespoň z dokumentů vyčíst, zda poslanci věděli, že předávají informace totalitní tajné službě?

To nelze. Z těch dokumentů nelze poznat, jestli to říkali přímo zástupci vojenské kontrarozvědky a věděli o tom, či to jen někde u piva řekli svému kamarádovi, který byl příslušníkem kontrarozvědky, aniž o tom dotyčný věděl. Každopádně platí, že ani jeden poslanec žádný o něm uvedený záznam nepodepsal.

V souvislosti s prezidentskou volbou se mluvilo o vydírání delegáta Evžena Snítilého právě kvůli jeho kontaktu s vojenskou kontrarozvědkou. Tahle spekulace se teď potvrdila. Proč jste vlastně informace zveřejnili až nyní? Nemohl je mít k dispozici někdo už kolem prezidentské volby?

Zpracování těchto věcí není nijak jednoduché. Že bychom ale někomu dávali přednostně nějaká data, to vylučuji.

Co vlastně bylo hlavním úkolem vojenské kontrarozvědky?

Dlouhou dobu to byla součást struktur politické policie, tedy Státní bezpečnosti. Používala agenturní sítě, informátory, vyslýchání, odposlechy. Zajímala se podrobně o dění v armádě, ale i o civilní osoby, které měly nějaký kontakt s vojenským prostředím. Zjišťovala i to, jestli někdo třeba poslouchá zahraniční rozhlas. Sbírala kompromitující materiály a zastrašovala režimu nepohodlné lidi.

Kdy budou zveřejněna jména estébáků, kteří v armádě nebo civilu naháněli spolupracovníky a celý tenhle mechanismus udržovali v chodu?

Prvních několik jmen už jsme teď zveřejnili a dále v tom budeme pokračovat. Přesný harmonogram nemáme.

(Respekt, www.respekt.cz)