Zaří 2008

Tajtrlíkování na dějinách

Ivan Motýl

Národ Fidlovačky se vyznačuje výjimečnou schopností připomínat si zásadní události domácí historie lidovými veselicemi. Hlavně žádný hněv a žádná rvačka! Jedenadvacátého srpna má na pražské Václavské náměstí přijet sovětský tank a vypálit několik fingovaných střel na fasádu zdejšího největšího paláce. Ostřelovat se bude Národní muzeum, které taškařici hrdě zaštiťuje. Lid si prý právě takto nejlépe připomene atmosféru osudného dne osmašedesátého roku, kdy sovětské tanky rovněž ostřelovaly muzeum. U kiosků s buřty a pivem lze očekávat nával, každý hrdý Čech si bude chtít sáhnout na nepřátelské ozbrojence a nejspíše mu ze strachu vyschne hrdlo.

Zatímco při sovětské invazi do Maďarska v roce 1956 ukořistili budapešťští povstalci Rusům několik tanků, se kterými zaútočili proti okupantům, Praha z roku 1968 podobný příběh nemá. Organizátoři merendy nemohou dost dobře předvést skutečnou bitvu, v jakých si libují různá šermířská sdružení či kluby vojenské historie, když třeba do zblbnutí přehrávají obranu hranic z října 1938, ačkoli se tehdy československá armáda s wehrmachtem vůbec neutkala. Vojenský protivník scházel i v roce 1968. Národní muzeum si ho naštěstí nemíní vymyslet, takže musí vyslat do boje pouze tank sovětský.

Zahrát si posádku tanku beztak touží stovky dobrovolníků, kterým na uniformě nezáleží. Pamatuji si, jak se před třemi lety ostravský establishment doslova popral o možnost převtělit se na chvíli v německé vojáky při rekonstrukci bojů z konce druhé světové války na letišti v Mošnově. A nikomu nevadilo, že přítomní váleční veteráni byli maškarádou poněkud znechuceni.

O připomínku historické události při podobných akcích totiž vůbec nejde. Hlavním účelem je pobavit lid pouťovým představením. Na Fidlovačce stačila opilým řemeslníkům pimprlácká komedie, doba virtuálních počítačových her ale vyžaduje působivější scény. Pif, paf! Tank na „Václaváku“ bude dostatečným tahákem.

Při srpnové okupaci se objevilo i heslo „Ignorujte okupanty – obracejte se k nim zády – nechte je přemýšlet“. Podobně by Pražané měli ignorovat i kýčovité představení v režii ředitele Národního muzea Michala Lukeše, kterého je nutno nechat trochu přemýšlet. Třeba jak opatřit dost peněz a budovu urychleně opravit, aby z fasády nepadaly kusy štukatur i soch, což se kupodivu děje i bez kanonády ze sovětských tanků.

(Týden)