Zaří 2008

Pravda o Krollech

Jaroslav Spurný, Ondřej Kundra

Nevíme, nemůže, nevíme. Tato tři slova – v daném pořadí – jsou stručným shrnutím, jak detektivní kancelář Kroll odpověděla ve své zprávě na tři otázky ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Existoval motiv pro úplatek Jiřímu Čunkovi? Může místopředseda vlády vysvětlit původ rodinného majetku? Jsou důkazy o úplatku přesvědčivé?

Zpráva agentury Kroll nepřinesla důkazy dovolující tvrdit o Čunkovi, že je nevinný, nicméně report zároveň potvrdil, co je známé dávno: bez řádného soudu nemůžeme o vsetínském politikovi mluvit ani jako o korupčníkovi. Přesto zpráva nad rámec dotazu a bez znalosti souvislostí tvrdí, že nedovolit justici ukončit případ vicepremiéra Čunka řádným rozsudkem bylo správné. To je velká rána pro důvěryhodnost práce agentury Kroll. A vypadá to, že alibi detektivů pro Čunka, tedy jejich závěr, že k majetku mohl přijít v devadesátých letech jako placený lobbista, jej jako politika spíš poškozuje. Má-li v tomto ohledu zpráva pravdu, platily Čunka firmy spoluvlastněné těmi nejtemnějšími tuneláři devadesátých let.

Tři a dost

Začněme tím nejdůležitějším a to je fakt, že se případ možné korupce Jiřího Čunka nedostal k soudu. To je jediná instituce, která mohla vydat rozhodnutí, jež má v tak citlivé věci, jako je důvodná korupce politika, nějakou váhu. Ať by bylo rozhodnutí soudu jakékoli, na rozdíl od všech dohadů veřejnosti, článků, reportáží a zpráv soukromých cliftonů by jej musela veřejnost i politická moc respektovat. Že byl případ zastaven evidentně na tlak vlády, reprezentované minimálně ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, není velkých pochyb a existuje i nepravomocný soudní rozsudek, který to nepřímo prokazuje. Čerstvě vládnoucí koalice měla i motiv. Mirek Topolánek ve snaze nějak udržet lidovce u moci loni na jaře slíbil, že podezřívaného Čunka odvolá, až když na něj bude podána žaloba. Po tomto prohlášení udělalo ministerstvo spravedlnosti a státní zástupci vše pro to, aby žaloba nevznikla, a když přesto vznikla, tak aby byla smetena ze stolu.

Karel Schwarzenberg se na to v zadání detektivní kanceláři nepřímo ptá. „Jak koherentní jsou důkazy, že 11. února 2002 došlo k úplatku?“ je přesné znění ministrova třetího „čunkovského“ dotazu pro detektivní kancelář Kroll. „Málo,“ říká na to detektivní kancelář. K analýze, nakolik je tato odpověď přesná, se musíme na malou chvíli ponořit do větších detailů případu.

Kroll se suverénní jistotou říká, že „údajný úplatek – 499 000 korun, vybraných z bankovního účtu společností H&B Real, bylo podle záznamů firmy uloženo ten samý den do trezoru společnosti a to je nezávislý důkaz, že nebyly zdrojem peněz uložených panem Čunkem o tři dny později na jeho bankovní účet“. To je opravdu silné tvrzení a je skutečně překvapivé, že tento důkaz neuvedl loni na podzim ani státní zástupce Arif Salichov v třicetistránkovém zdůvodnění své stopky stíhání Čunka a přehlédla jej i nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká a hlavně policie.

„Ten důkaz známe,“ říkají policisté, kteří případ vyšetřovali. Kniha, ve které vedla společnost H&B Real záznamy o trezorové hotovosti, obsahovala podle nich mnoho nepřesností a záznamy nebyly žádným přesvědčivým důkazem čehokoli. Navíc v den, kdy spolumajitelka firmy vybrala půlmilion z účtu, měla firma v trezoru v hotovosti skoro milion a v nejbližších čtrnácti dnech žádnou hotovost nepotřebovala. Majitelka firmy si v policejní výpovědi nemohla vzpomenout, proč peníze z účtu vybrala, když je nepotřebovala. Konec podrobností.

Tento popis dokonale ilustruje zprávu detektivní kanceláře Kroll, ať ji otevřeme kdekoli. Kroll třeba o hlavní svědkyni případu Čunek tvrdí, že je nevěrohodná, aniž s ní vůbec mluvil. Její nedůvěryhodnost dokládá „faktem“, že už předtím nedoloženě obvinila Jiřího Čunka ze sexuálního obtěžování. Kroll se však plete: svědkyně opravdu podala na politika trestní oznámení, nicméně za pomluvu, nikoli za sexuální obtěžování.

Pečlivý čtenář najde v odpovědi Krollů na třetí otázku ministra zahraničí mnoho nepřesností. Místo případu „Čunek“ řešil Kroll případ „Schwarzenberg versus Čunek“.Kde vzal evropský šéf agentury Tommy Helsby v rozhovoru pro zdejší média odvahu k tvrzení, že zastavit Čunkův případ byl od státního zastupitelství správný krok? Zná agentura všechny souvislosti? Ví o tom, jak byl případ ojedinělým způsobem odebrán původním policistům? Ví, že nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, která rozhodnutí stvrdila, je jmenována a odvolávána vládou a tím přímo závislá na instituci, jejímž místopředsedou Čunek je?

„Na žádné otázky už odpovídat nebudeme, vybrali jsme si v Česku několik médií a těm už jsme rozhovor dali,“ říká do telefonu z Londýna Sarah Turner, asistentka detektiva Helsbyho. Přesto jsme otázky do londýnské kanceláře poslali. Žádnou odpověď jsme však nedostali.

Nikdy jsem ho neviděl

Když Karel Schwarzenberg promluvil poprvé začátkem dubna o zadání nezávislého auditu příjmů rodiny Jiřího Čunka, zareagovala na to média velmi vstřícně. „Čunek bude muset předložit rodinné účty,“ psalo se tehdy nejčastěji. Zpráva detektivů společnosti Kroll ale ani jeden konkrétní „rodinný“ účet neobsahuje. Dá se říci, že zpráva je dobrou rešerší, která ale nic neanalyzuje, jen říká, že si Čunek mohl podezřelé miliony vydělat legálně, ale zároveň nemusel. Nevíme, proč Kroll nežádal po „velmi vstřícně spolupracujícím“ Čunkovi (jak zhodnotil politikův přístup k detektivům šéf kanceláře Helsby) patřičné účetní dokumenty, které mohly věc jednou provždy vyřešit. Kancelář nám ani na tuto otázku neodpověděla.

Zpráva dovozuje, že si Jiří Čunek mohl vydělat peníze legálně. Jeho post bezpečnostního technika ve Zbrojovce Vsetín v devadesátých letech byl podle Krollu jen jakýmsi krytím práce zdatného politického lobbisty zbrojařské firmy. K penězům mohl podle Krollu přijít i jako člen představenstva další zbrojovky Zeveta Bojkovice v první polovině devadesátých let. A konečně i jeho podnikání spojené s firmou Ruchstav, ovládanou jeho bratrancem Jiřím Kozáčkem, mohlo být tehdy dalším zdrojem rodinných financí. Mimochodem všechny tři firmy spojují stejná jména tehdejších majitelů údajných Čunkových chlebodárců – a jde o proslulé tuneláře 90. let. Minimálně jedna z těchto firem, Zeveta Bojkovice, zkrachovala po úspěšném tunelu v době, kdy zde byl Čunek místopředsedou představenstva. Policie se prý loni rozhodla prověřit Čunkovu roli v souvislosti s těmito firmami. Než prý stačila udělat v pátrání nějaké kroky, přišlo odebrání případu.

Zpráva firmy Kroll o možných Čunkových příjmech se opírá hlavně o výpověď někdejšího ředitele Zbrojovky Vsetín (v letech 1990–1995) Karla Dančáka. Podle zprávy postavené na Dančákových slovech byl lidovec Čunek vlivným lobbistou Zbrojovky Vsetín v souboji o zakázku výzbroje pro letoun L 159 za jeden a půl miliardy korun. Na ministerstvu obrany o tom podle Dančáka vyjednával s jiným lidovcem, ekonomickým náměstkem Miroslavem Kalouskem. Vsetín zakázku skutečně dostal. Pomohly Čunkovy intervence u Kalouska, jak naznačuje zpráva?

„To je lež, pokud to Kroll neuvede na pravou míru, budu jej žalovat, pan Čunek se žádného jednání o zakázce neúčastnil,“ tvrdí dnes Kalousek. Společnost Kroll na zprávě trvá. A Karel Dančák? V rozhovoru pro Lidové noviny minulý týden – už po reakci Kalouska a na rozdíl od předchozí výpovědi před firmou Kroll – tvrdil, že lobbing Čunka za zbraně byl jen velmi okrajovou záležitostí v náplni jeho práce, že Čunek pracoval pro zbrojovku především v kauze jejích lesních pozemků, o něž se firma od rozpadu federace soudila se Slovenskem (a kterou mimochodem letos vyhrála). Dlouhých patnáct let zastupuje v tomto souboji zbrojovku významný slovenský právník Ernest Valko. „Nikdy jsem pana Čunka neviděl. S případem neměl nic společného a neumím si představit, že by někde někdo v tomto případě lobboval bez mého vědomí a mých znalostí sporu,“ říká dnes Valko. Reakci Dančáka se nám nepodařilo získat.

Možné výdělky v Zevetě či v Ruchstavu se dají zpochybnit stejným způsobem. Ve zprávě firmy Kroll nenajdeme ani jeden údaj, kolik si Čunek u těchto firem vydělal a jakým způsobem. Podle jednoduchých počtů šlo určitě o víc než o uspořený milion korun, který se Kroll snažil dopátrat.

Kroll mírotvorce

V tomto textu nejde o to umanutě a v každém případě dokazovat vinu Jiřího Čunka. To, o co jde, je problematická zpráva firmy Kroll, která své spekulace o pravděpodobných příjmech současného místopředsedy vlády nedoložila jediným účetním dokumentem.

Pravda, Čunek neměl povinnost doklady o svých příjmech schovávat a firmy, které snad politika platily, zase už měly právo dokumenty starší deseti let skartovat. Jenže je tu jeden problém. Policie bez problémů našla účetní listiny (i ve Zbrojovce Vsetín) o platech Jiřího Čunka i jeho manželky od roku 1982. Doklady o nějakých jiných příjmech než dříve zveřejněných výplatách nikde podle policistů nebyly.

„Samozřejmě jsme narazili na Zevetu i Ruchstav a zjišťovali jsme, jestli z nich neměl pan Čunek nějaké příjmy, ale žádných výplat jsme se kvůli nedostatku času v důsledku zastavení vyšetřování nedopátrali a Jiří Čunek odmítal na toto téma cokoli vypovídat,“ tvrdí jeden z někdejších vyšetřovatelů Čunkova případu.

Dokument společnosti Kroll, který si ve svém vyznění dělá nárok na rozsouzení celé kauzy Čunek, by nám měl poskytnout přesnější odpovědi než odkazy na Čunkovy možné aktivity ve třech společnostech. Firma ale nezjistila vůbec nic konkrétního.

Chyba se stala už na začátku. Kdyby premiér Topolánek nespojil účelově – ve strachu o konec čerstvé koalice – postoj k Čunkově setrvání ve vládě se žalobou, mohli jsme mít už vše za sebou. Vždyť v okamžiku, kdy loni počátkem června odebrala nejvyšší státní zástupkyně případ severomoravským policistům a státním zástupcům a předala jej do Jihlavy, se chystalo na druhý den v Přerově psaní obžaloby Čunka. Dnes už mohl být za námi minimálně rozsudek soudu první instance, ale vzhledem k důležitosti kauzy by se asi stihlo i odvolání.

Co nás čeká v reálu? Možné došetření sedmi set stránek trestního spisu Čunka, které neměl Kroll k dispozici. Nenajdeme v nich nic světoborného, vlastně jen znalecký posudek, že firma, která měla Čunka uplatit, k tomu měla i motiv.

Ale sami detektivové upozorňují, že to k ničemu nebude, motiv sám o sobě prý nestačí. Ministra zahraničí pak čeká definitivní rozhodnutí, jestli zůstane s Čunkem v jedné vládě. Každopádně jestli dnes nějak máme číst audit firmy Kroll, tak ne jako dokument objasňující případ Čunek neboli vážné podezření na zkorumpovanost vicepremiéra vlády. Spis agentury Kroll je ze všeho nejvíc manuálem nabízejícím politikům smírné východisko z jiné, odvozené šlamastiky – případu Schwarzenberg versus Čunek.

Report detektivní agentury stvrdil trvání koalice, premiér Topolánek nemusí řešit možný odchod lidovců s podezřelým Čunkem v čele a vypadá to, že u moci tak setrvá ministr zahraničí Schwarzenberg i Bursíkovi zelení.

TRUST ME – A NEPRODĚLÁŠ

Členem představenstva zbrojařské firmy Zeveta Bojkovice se Jiří Čunek stal v létě 1993, o rok později byl zvolen místopředsedou představenstva a je jím dodnes. Jen na papíře: zadlužená firma vyhlásila počátkem roku 1995 konkurz a o změnu zápisu v obchodním rejstříku se nikdo ani nepokusil. Původní Zeveta neexistuje, ale na té samé adrese vzniklo koncem minulé dekády pět dalších společností, které mají v názvu Zeveta, a firma či firmy se stále zabývají tím, čím kdysi – zbrojařskou výrobou. S tím, že dluhy staré společnosti byly převedeny na konsolidační agenturu a nové společnosti začaly s nulou. Zajímaví jsou lidé, kteří za transakcí, přesně řečeno tunelem, stáli. Jsou to podnikatelé z okruhu Petra Sisáka, jednoho z prvních obviněných bankovních tunelářů, který stál v roce 1996 za pádem První slezské banky. Byl obviněn, strávil nějakou dobu ve vazbě a nakonec byl odsouzen k podmíněnému trestu. Dnes je prostřednictvím některých lidí spojen hodně úzce s projekty Tomáše Pitra.

Bez zajímavosti nejsou ani další představitelé Zevety, třeba Antonín Krumnikl, bývalý komunistický ministr energetiky, je dnes stíhán za úvěrový podvod. Jestli měl nebo má něco společného s těmito podnikateli Jiří Čunek a jak se podílel na tunelu Zevety, nevíme.

Nicméně Čunek před půlrokem tvrdil, že v devadesátých letech vlastnil akcie společnosti Ruchstav. A tato společnost vlastnila desetiprocentní podíl v Sisákově zkrachovalé První slezské bance – což nebyla malá část (jak tvrdí zpráva Krollu), protože nejvyšší podíl jedné společnosti v bance byl dvanáct procent. A dodnes vlastně nevíme, skrze které společnosti Sisák banku utajeně ovládal a vykradl. Společnost Ruchstav patřila podle údajů v obchodním rejstříku Čunkovu bratranci Petru Kozáčkovi, jednomu z těch, který měl v minulosti půjčovat politikovi Čunkovi peníze.

Mimochodem i společnost Trustfin, ovládající v devadesátých letech Zbrojovku Vsetín lobbisty Čunka, tedy její reprezentanti měli problémy se zákonem. Předmětem šetření byly půjčky pro zbrojovku od někdejší IPB ve výši jedné miliardy korun. Zbrojovka je nevrátila, před deseti lety zkrachovala a její výrobní haly, program, především výrobu kanonů pro letouny L 159, přebrala nástupnická a nezadlužená firma ZVI, ovládaná nadále společností Trustfin. Stejně jako v případě firmy Zeveta nevíme, jakou roli v obchodních transakcích a pádech těchto firem sehrál Jiří Čunek.

(Respekt, www.respekt.cz)