Zaří 2008

Co ví německá mládež o socialismu

Eugenie Trützschler-Fügnerová

Odpověď na otázku je jednoduchá, nevědí skoro nic, jak ukázal poslední výzkum. Přičemž žáci v Bavorsku jsou lépe informováni, než v bývalém východním Německu! Poprask je velký. Kdekdo hledá důvody, proč tomu tak je. V novinách se nyní vyžaduje, aby návštěva tzv. hraničních muzeí (o poměrech na německo-německé hranici) byla pro povinná a v učebním plánu bylo věnováno dějinám Německé demokratické republiky více místa.

Příčin výše uvedeného stavu je jistě spousta, zde jedna z nich. V bývalé Německé demokratické republice byli začátkem devadesátých let jednorázově a potom kontinuálně vyhodnocováni všichni státní zaměstnanci do jednoho co do vhodnosti pro spolupráci se Státní bezpečností NDR (Stasi). Kromě toho vyhodnocovala Stasi pedagogy univerzit co do odborných znalostí - spíše co do věrnosti idejím marxlenismu, ne však odborné asistenty. To mělo za následek, že na jedné straně byli propuštěni v podstatě všichni profesoři a docenti, kteří přednášeli novodobé dějiny a marxlenismus, na druhé straně asistenti jako multiplikátoři těchto nauk ve škole skoro všichni zůstali.To způsobilo, že místa profesorů a docentů na univerzitách se po sjednocení obsazovala a obsazují odborníky ze Západu, kteří pochopitelně státní právo Německé demokratické republiky a její dějiny nepřednášejí. Takže studenti se o této době nic nedovědí.

Na druhé straně stojí ale před studenty odborní asistenti, kteří skoro všichni vyrostli v socialismu - od nich se nyní očekává nadšený přednes o totalitních metodách státu, ve kterém vystudovali. Podle toho to vypadá.

Vinu na neznalosti socialismu v NDR ale nesmíme hledat jen u pedagogů. V první řadě by se o změnu měli přičinit politici. Jenže to není tak jednoduché. Stačí si přečíst biografie poslanců z německých zemských parlamentů (v Německu jsou za školství plně odpovědné jednotlivé spolkové země, nikoliv Bund). Jen málokterý z nich nebyl za časů Německé demokratické republiky ve vlivné pozici v nějaké tamější politické straně. Argumentace, že jen SED prosazovala socialismus a přání Moskvy, je příliš zjednodušující. Obdobně to platí také pro české politiky, kteří se vymlouvají, že v KSČ nikdy nebyli. Proti ní také jako členové jiných stran nic nepodnikali a teď předstírají, že mají čistou vestu. Vyrovnat se s minulým režimem se ostatně musí všechny země tehdejšího Tábora míru.