Zaří 2008

Princip subsidiarity v Evropské unii

Eugenie Trützschler-Fügnerová von Falkenstein

"Zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána nejblíže občanům Unie," si přejí vysoké smluvní strany druhého protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality návrhu Evropské ústavy a nyní Lisabonské smlouvy. Podle tohoto protokolu má komise "před předložením návrhu legistativního aktu" rozsáhle konzultovat. (článek 2) a "konsultace musí případně přihlížet k regionálnímu a místnímu rozměru zamýšlené činnosti."

V praxi to značí, že veškeré legislativní akty mají být před jejich vstoupením v platnost důkladně prověřeny vzhledem jejich dopadu na státní, regionální či místní úroveň (stupeň) EU (článek 5). Národní parlamenty, nebo kterákoliv komora vnitrostátního parlamentu mají právo během osmi týdnů "zaslat předsedům Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko, proč soudí, že dotyčný návrh není v souladu se zásadou subsidiatity." Národní parlamenty (v české verzi dokumentů: vnitrostátní) mohou, ale nemusí konzultovat s regionálními parlamenty s normotvornou pravomocí (článek 6).

Mimo členských států - národních (vnitrostátních) parlamentů nebo jedné jeho komory - může vznést námitky proti porušení zásady subsidiarity také Výbor regionů, ale jen v případech, ve kterých je Evropskou unií stanoveno, že má být konzultován (článek 8). Výbor regionů, který na subsidiaritu klade velký důraz, zavedl již v říjnu 2005 zkušební síť pro kontrolu subsidiarity, jejímž cílem je lepší výměna informací mezi místními aktéry a aktéry Evropské unie. Tato akce skončila v prosinci 2006. Vybraní dobrovolní využivatelé - mezi nimi regionální vlády, regionální parlamenty, města, místní správy, ale i obchodní komory - překontrolovávali zamýšlené činnosti podle kritérií a mustrů legislativních dokumentů Evropské unie na jejích internetových stránkách. Například "strategii k čistotě ovzduší". Podle vyhodnocení Výboru regionů proběhla zkušební fáze pozitivně a potvrdila zájem místních aktérů o informaci.

V praxi to znamená, že regiony, i pokud mají zákonodárnou pravomoc, mají možnost přes národní parlament nebo jednu jeho komoru a nebo přes Výbor regionů zamýšlenou činnost komise blokovat. Na druhou stranu subsidiarita končí na úrovni národních parlamentů a obyvatelé regionů budou i nadále závislí na benevolenci a vlivu svých zástupců v národních (vnitrostátních) parlamentech. Takto se Unie svým obyvatelům - jedno kde v Evropě - nepřiblíží.