Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Zaří 2008


Ruské zadní dvorky

Jan Urban

Rusko zasáhlo na Kavkaze silou. V historii nic nového. Dokud jsme patřili do jeho historie i my, měli jsme přece také právo na internacionální ochranu. Pro ruské imperiální vnímání je od konce osmnáctého století Kavkaz stejně ruským, jako jsou pro jakéhokoliv Čecha Prachatice. Osm desetiletí bolševického internacionalismu tuto koloniální psychologii prohloubilo jen o bezostyšný cynismus. Pro tento kolonialismus není myslitelné omluvit se za Katyň, či okupaci Československa. Pobaltské republiky jsou pro něj jenom partička drobných zrádců, na které jednou dojde stejně jako na Čečnu, či na aktuálně bombardovanou a parcelovanou Gruzii. Zadní dvorky si hospodář uklidí podle svého.

V rozporu se vší faktografií, a to píši velmi vážně, se v českém prostředí podle očekávání okamžitě objevila srovnávání gruzínské krize s otázkou Kosova. „Mýliti se slavjanofilsky je mi milejší, než držeti se faktů“ – dalo by se namítat proti řadě článků, z nichž vyjmenuji jen zdejší blog Stanislava Křečka a článek Jiřího Dientsbiera v Právu. Budiž řečeno, že jakékoliv srovnání těchto dvou válečných situací je zcela mimo realitu. V Kosovu žádná cizí mocnost sedmnáct let nepřipravovala podmínky pro anexi. Nedala Albáncům deset let před konfliktem svoje vlastní občanství, jako to udělalo Rusko v Jižní Osetii, aby je po čase „musela hájit“ jako ruské občany. Z Kosova nikdo nevytvořil uměle nefungující neekonomiku, ve které ruský stát na území jiné země od roku 1992 podporoval a kontroloval pašování a obchod s alkoholem a s narkotiky, a aby nikdo nerušil, tak největším zaměstnavatelem se stala výhradně milice, odpovědná ruským důstojníkům a ruskému ministerstvu vnitra. A tak by se dalo pokračovat.

Srovnání s Kosovem je jenom nesmyslným propagandistickým ornamentem, který odlákává pozornost od podstatného. Rusko zabírá to, co vždy považovalo za svoje, a dělá to s primitivní brutalitou, která je jeho politice vlastní. Svět příliš brzy zapomněl na to, jak Chruščov rozstřílel Budapešť, Brežněv okupoval Československo či Afghánistán, nebo jak Vladimír Putin nechal rozbombardovat Groznyj – bez ohledu na osud civilistů. Rusko ale ústy svého prezidenta i premiéra v gruzínské krizi vyřklo zásadní varování, na které by měla Česká republika a Evropská unie urychleně reagovat klidným, ale výrazným postupem. President Medvěděv i premiér Putin, kromě spousty propagandistických lží, sdělili světu i novou doktrínu, podle které si Rusko vyhražuje právo chránit svoje občany jakýmikoliv prostředky a kdekoliv na světě.

Česká republika a na její popud i Evropská unie by měli odpovědět co nejrychlejším zrušením všech povolení občanům Ruské federace ke stálému nebo dlouhodobému pobytu. Turistická a pracovní víza by měla být upravena tak, aby se vyloučila byť i jenom statistická pravděpodobnost nehody nebo neshody většího počtu návštěvníků z Ruské federace. Jinak se můžeme nadít, že nové imperiální Rusko jednou začne bombardovat Prahu nebo Karlovy Vary, „aby ochránilo svoje občany“.

Jsme v Ćechách a tak slavjanofilové si tiše mnou ruce, jak to NATO v Gruzii dostalo na frak. Euroskeptici budou chvíli mlčet, aby nemuseli přemýšlet o bezpečnostních rizicích energetické závislosti na Rusku, protože Rusko je přece jenom menší zlo než Evropská unie, jak několikrát zaznělo z okruhu Václava Klause. A bude se čekat. Česká republika má za pár měsíců převzít řízení Evropské unie. Vláda je na dovolené a tak se dá jen věřit, že někdo pečlivě sleduje a učí se na diplomatickém ohňostroji, který rozehrála Francie, od které předsednictví EU budeme přebírat.

Rusko nikdy ve svojí historii svým vlivem nepomáhalo růstu demokracie v Evropě. Jednou tomu možná bude jinak. Není však sebemenší důvod věřit, že by se to mohlo změnit za vlády pánů Medvěděva a Putina. Ustupovat není kam. Pokud nechcete být zase tím zadním dvorkem.

(http://blog.aktualne.centrum.cz)



Zpátky