Zaří 2008

Komsomolská nepravda

Miroslav Václavek

„Ty svině je třeba rozdrtit až na prach všemi možnými způsoby a předtím jim vrazit do prdele plechovky s vepřovým. Europakáži pitomé," vyjadřuje se ruský pisatel v diskusi pod zbrusu novým článkem pojednávajícím o tom, že Estonci si dovolili přemístit bronzový památník údajného sovětského osvoboditele na vojenské pohřebiště. Rovněž se v článku pojednává o tom, jak s Estonci co nejvíce zatočit a jak jim co nejvíce uškodit. A tak Komsomolská pravda radí, které výrobky nekupovat a blahem ukvikává nad tím, že k estonským fašistům se jezdí rekreovat čím dál méně ruských „turistů". Což je dle mého soudu pro Estonce velmi pozitivní informace.

Vzhledem k tomu, že bronzového „osvoboditele" přemístili už loni, člověk by se mylně mohl domnívat, že doslova běsnění, které bylo kolem tohoto skutku Rusy rozpoutáno, je už dávno pryč a vládne klid a mír. Ale kdepak. Podobnými články se to v ruských médiích jenom hemží. Protože, jak píše v souladu s článkem neznámý přispěvatel, je třeba ty svině rozdrtit až na prach. Nebylo by to poprvé. Estonsko se společně s Litvou a Lotyšskem stalo součástí SSSR poté, co se na tom domluvili komunisté s nacisty. Samozřejmě, že se o tom v Rusku nemluví. Historie v Rasputinově opět začíná jinak, než tomu je doopravdy. Ukázka dějin dle Ruska a Komsomolské Pravdy: 22 ???????? 1944 ???? - ????????? ????? ?????????? ?????? ?? ???????????. 1947 ??? - ?? ????? ????????? ?????????? ???????? ?????????? ?????-????????????. Tedy přeloženo do češtiny: 22. září 1944 - Sovětská armáda osvobodila Tallin od hitlerovců. Rok 1947 - na kopci Tynismjagi byl postaven památník sovětskému vojáku-osvoboditeli.

Nějak nám soudruzi v sovětském Rusku oficiálně a kolektivně ztratili paměť. Nebo, že by přílišná skromnost bránila komsomolcům opěvovat hrdinná vítězství sovětské armády v pobaltských státech předhozených Džugašvilimu na základě paktu o neútočení s nacistickým Německem? To, co následovalo po jejich okupaci SSSR, je totožné s řáděním nacismu. Genocida celých národů. Litevců, Estonců, Lotyšů. Začaly masové zatýkání, deportace a popravy. Statisíce příslušníků těchto národů přišlo o život, protože nevyhovovali nové moci kvůli svému třídnímu původu. Ve sklepeních věznic NKVD byly oběti (včetně dětí) podrobovány strašlivým zvěrstvům. Poté, co roku 1941 do těchto zemí vtrhl Wehrmacht, byly tyto věznice otevřeny. Barbarství komunismu a třídní nenávisti se projevilo ve zjevených obrazech pekla. Vypíchané oči obětí. Uřezané prsy děvčat. Zvěrsky umlácení kdysi lidé - nyní beztvará hmota bez obličejů rozbitých na kaši. Lidé pověšení za vlastní střeva. Prostě jako doma v SSSR.

V roce 1944 se válečná vlna přelila zpět. Druhá fáze komunistické genocidy započala. Jen ve dnech 22. a 23. května 1948 bylo jen z Litvy deportováno do sibiřských vyhlazovacích lágrů 39 800 lidí a 25. - 30. března 1949 dalších 29 000 lidí! Ještě do poloviny padesátých let vedli Estonci, Lotyši a Litevci partyzánskou válku proti sovětským okupantům, kteří sami sebe nazývali se vší odpornou drzostí, která jim je vrozena - osvoboditeli. V boji za svobodu svých zemí padlo 20 165 příslušníků Lesního bratrstva jak se tito partyzáni nazývali.

Proto by přemístěný bronzový soldát k němuž se chodívali klanět místní komunističtí zločinci, stejně jako se u pomníků zjevovala ve slavných májových dnech podobná kolaborantská sebranka u nás, měl správně podávat ruku svému bratru, příslušníku SS, s nímž je si ve zločinech roven a s nímž započal druhou světovou válku. Byla by to hluboce symbolická pravda. Symbol bez pravdy totiž není hoden cti.