Zaří 2008

Od člověka zpět k opici

Miroslav Václavek

Komunistům byl po miliony let trvající vývoj lidské rasy málo. Tak jako si ze zvrácených myšlenek Karla Marxe a Fridricha Engelse udělali vědní disciplínu nestačil jim ani stupeň vývoje, jehož člověk dosáhl. Anebo, že by evoluce překročila meze vyhovující tomuto učení? Evoluce není revoluce. S evolucí marxista nepracuje. Revoluční je evoluci vyhodit na smetiště dějin a vytvořit si svého člověka. Sovětského. Brutálního. Zvířecího. Silného. Bez svědomí. Hloupého. Prostý nástroj, nic víc. Ne, jako ti lidi, co prošli buržoazní evolucí a pořád remcající nad svými pětadvaceti lety v gulagu namísto toho, aby se radovali, že jsou při tom, když se kalí ocel.

Profesor Ilja Ivanov byla figurka jakoby vystřižená z laciných šestákových krváků. Šílený vědec s cvikrem na nose a vousem, za něž se tahá při dumání nebo v rozčilení. Sovětským svazem dvacátých let minulého století zmítala mičurinománie. Křížení a tvorba frankensteinovských druhů zeleniny a ovoce rostoucí třeba na borovicích. Ve směle načrtnutých vizích bylo možné naprosto všechno. Pro nový světový řád bylo ale třeba jak nových produktů z oblasti flóry, tak i z fauny. Člověk se zdál být vůdcům proletariátu příliš zjemnělý a měkký a příliš k obrazu božímu, než aby se to líbilo bolševikům. Ruka stvořitelova byla příliš macešská vůči tvoru jasných zítřků. Bylo třeba kroku zpět. Kroku k opici. Tím byl pověřen samotným soudruhem Stálinem profesor Ivanov.

Profesor Ivanov zaujal Džugašviliho svým mičurinským křížením živočišných druhů. Tak na Krymu vznikli jelenobýci, srnobýci či zebrokoně. Ale Stalin chtěl víc. Stalin chtěl svého hybrida. Otroka produkovaného v milionech jenž bude bez reptání kopat Bělomorkanál, roztočí kola pětiletek a poté, co se naučí střílet, zaplaví v neomezených počtech zbytek světa. Co s člověkem, který tady byl předtím? Na smetiště dějin s ním. Co s tvorem, který vzdychá po svobodě, chce číst, co se mu zachce, říkat po čem touží a povznášet svoji duši. Ech, takový nikdy nebude revoluci dobře sloužit. Profesor Ivanov dostal za úkol zkřížit člověka s opicí. Vzešlá kreatura měla být ztělesněný sen každého komunisty. Jen mu dát pásku lidového milicionáře a už je to hotovo.

Profesor Ivanov se přepravil roku 1926 do Francouzské Guineje. Na palubě lodi měl zcela jistě zásobu vhodného genetického materiálu v živé formě neboť zmrazování spermatu, jímž hodlal oplodnit opičí samičky, ještě neexistovalo. A pan profesor se nechal slyšet, že on sám jaksi nezacházel se svoji vlastní genetickou informací. No, vzhledem k jeho věku se to zdá být hodnověrné. Zvrácený experiment započal. Opičandy byly oplodněny zcela jistě nějakým uvědomělým komsomolcem dobrého třídního původu - to by tak scházelo, aby se nám do nového sovětského člověka dostala nějaká buržoazní genetická infekce. Rovněž se pan profesor pokoušel o opačné. Oplodnit samičky nedokonalého lidského druhu soudruhy šimpanzy. Jak zjišťoval jejich revoluční uvědomění, nevím. Snad stačilo to, že se podobali Džugašvilimu, Uljanovovi nebo Marxovi.

Loď se vzorky se vydala zpět. Všechno vypadalo slibně. Novému člověku již nic nemělo stát v cestě. Ale ta zlotřilá matka příroda a její reakční zákony. Jelenobýci, srnobýci, zebrokoně, to všechno si ještě nechala líbit. Ale člověkošimpanze už ne. Panu profesorovi cestou domů vychcípaly embrya nových členů komunistické strany i s jejich ochlupacenými maminkami. Ani lidské soudružky neměly tolik revolučního nadšení, aby ze spojení se s soudruhy houpajícími se na liánách francouzské kolonie vzešel chlupatý Pavlík Morozov. Sice ještě zbyla kapka naděje v posledních několika šimpanzicích vřeštících Internacionálu při spatření posvátné sovětské půdy, ale ani ta dlouho nevydržela. Homo sovieticus nespatřil světlo boží. Profesor Ivanov nebyl hoden vstoupit na půdu stvořitelovu.

„Odměna" na sebe nedala dlouho čekat. V roce 1930 zmizel v soukolí obrovského komunistického mlýnku na maso, jenž semlel miliony lidí na maltu z lidské sekané z níž se stavěly stavby komunismu v SSSR. Už o něm nikdo nikdy neslyšel. Prý zemřel v roce 1932 někde v hlubinách komunistického zla. Ale přesto. Když se člověk rozhlédne kolem. Vidí komunistické poslance. Falmery/Filipy, Grebeníčky, Vondrušky, Ransdorfy a nemůže se ubránit podezřívavé myšlence. Co když se to profesoru Ivanovovi přece jenom povedlo. Neutekl mu některý ze vzorků a nezačal se množit? V tom případě by jsme měli tento druh pozorovat jen skrze mříže nějaké zoo, kde si budou pročítat své Kapitály a Komunistické manifesty a nebudou nebezpeční okolí. To víte, zvířata nemají rozum.