Zaří 2008

Vpřed, soudruzi, k té zemi zaslíbené – americké

Miroslav Václavek

Současná ropná válka, kterou vede Rusko proti Gruzii je známkou toho, že začíná přituhovat. Když jde impériu o ropu, přestávají platit jakékoliv ohledy. Eliminovat prozápadní Gruzii znamená mít pod kontrolou ropu a zemní plyn z Ázerbájdžánu. Mít pod kontrolou i tyto suroviny znamená víc peněz na zbraně. Víc peněz na zbraně, znamená víc strachu z Ruska. Rusko je prý velmoc, jak o tom mluví gangsteři, kteří je vedou, a je třeba, aby se ho všichni báli. Což se mu daří. Válka kvůli energiím, ropě a plynu je realita. Nikoliv však ta, kterou nám předkládají v médiích, v nichž jsou z takových agresí obviňovány USA. Je tomu přesně naopak.

Tato válka se vede mnoha způsoby. Od uchopení moci skrze pátou kolonu uměle importovanou do oné nešťastné země a spojenou s následnou intervencí na „pomoc" nebo ekonomickým uškrcením. Stejně jako uškrtili Sulejmana Nádherného. Oběti se kolem krku zadrhne krásný hedvábný šátek, jenž jí nejdříve přiložili na krk jen tak na zkoušku. A poté zručné ruce vycházející odněkud z temna zšeřelých kremelských chodeb zatáhnou, až oběti vylezou oči z důlků. Státy sousedící s Ruskem, stejně jako se SSSR, si zažily obé. Exploataci a existenci v ponurém světě řízeném nepříčetnou komunistickou ideologií produkující rozpadajících se ekonomiky a hodnoty. Pod barvami jimiž je dnes přelakováno toto impérium se skrývá hluboká hniloba. Rusko je stát, kde je průměrná délka lidského života 59 let. V zemi zuří pandemie HIV a alkoholismu. Jejich armádě složené z odvedenců velí generálové, pro něž se museli nuceně homosexuálně prostituovat někteří z rekrutů. O brutální šikaně a násilí mezi vojáky nemluvě. Hlavní město Moskva je nejdražší a nejhorší místo k životu na světě. První místo v drahotě a dvou sté první v kvalitě života vypovídá o šílené a všeho schopné společnosti. Společnosti schopné vyhubit deseti miliony spoluobčanů pro chiméru komunismu a přinést zmar a neštěstí tam kam vstoupí. Tam, odkud se stáhli, si dosud lízají rány a ještě dlouho budou, komunismus je jako kousnutí varana. Stáhli se odtud, protože již vytěžili uran nebo to, co je zajímalo a co potřebovali. Zanechali po sobě poušť, rozvaliny a bídu. Ale když ruské kobylky objeví, že by taková země mohla ohrožovat jejich petrodolarové zájmy, nebudou váhat ani s opětovnou válkou a agresí. A to jde o relativně malé množství ropy, jako je tomu v případě Gruzie.

V tomto kontextu dostává i jedenácté září 2001 úplně jiný smysl. Stejně jako ruská podpora islámského terorismu, kdy Rusko dodává jaderná zařízení včetně protiletecké obrany Íránu. V USA jsou totiž dle nejnovějších informací zásoby ropy v jednom ložisku odhadované až na 503 miliard barelů v tekutém stavu bez vody, síry a jiných nečistot včetně 1,85 bilionů metrů kubických zemního plynu. Je to množství, jež by stačilo světu při jeho současné spotřebě na dvacet let a Americe na sedmdesát let. Je uloženo v takzvané Bakkenské formaci ve státech Montana, Severní Dakota, Jižní Dakota a Wyoming a zasahuje až do Kanadské Manitoby a Saskatchewanu. Nemluvě o ropě na Aljašce, jejíž známé zásoby jsou spočítány 26 miliard barelů.

Když je válka, vždy se ptejme - Qui bono. Vyjde nám odpověď, že tisíce padlých a stamiliardové náklady na zničení Husajnova režimu ohrožujícího svět svými jadernými ambicemi skutečný prospěch pro USA není. Což je pro idealistické Američany typické. Vzhledem k „množství" ropy v Iráku, přičemž Američané byli pochopitelně z tohoto motivu obviňováni. Ovšem ti, kterým ropa dochází, ti jež kvůli udržení vlivu nad její těžbou musí vést války i ti, kteří ji nakupují pro svoji rostoucí potřebu, z ní mají prospěch. To bude jednou pohled pro bohy až u saúdskoarabských břehů přirazí tanker s americkou ropou. Kvůli němu bych se toho rád dožil.