Říjen 2008

Co udělá euro se Slovenskem a naopak

Luděk Frýbort

Je pozoruhodné, jak se v té naší eurozóně už stačily promíchat drobné. Jda z nákupu se prohrabuji v peněžence - z kterých konců Evropy mi do ní přibyly mincičky? Tuhleto euro například, s letícími divokými husami na rubu, to je Finsko; tady ten dvacetník s harfou je Irsko, no, a tady tou mincí s vyobrazením bachratého objevitelského korábu mi přispěli do šrajtofle Portugalci. Napadá mě, brzy-li se mi v ní objeví i euro s těmi třemi kopečky a dvojramenným křížem, i když, jak jsem byl zpraven, ne každý v podtatranské vlasti se na ně těší. Jako by se z oblaků nad Kriváňom ozývalo - heč, Číškové, tak přece jsme vás předběhli, ale zároveň s tím i jakási starost, ba obava. Co udělá euro se Slovenskem? Jelikož jsem občanem země, jež eura už řádku let užívá, a mám s přechodem z národní měny na nadnárodní svou zkušenost, byl jsem vyzván, abych o tom něco napsal. Nuže, sedám a píši.

Ač to může být pro někoho překvapením, z hlediska prostého nakupujícího občánka ani tak o moc nejde. Výměna korun, marek či jiných platidel za euro není nic příliš jiného, než když se státní banka rozhodne stáhnout z oběhu hnědé stovky a nahradit je zelenými. Blázen, kdo by běhal s očima navrch hlavy a křičel - běda! Všechno bude dražší! Ne. Hodnota měny a tempo inflace závisí na něčem jiném, než jaký obrázek je vyražen na minci, ba i jaký je její název. Lze ovšem počítat s tím, že se všelijací chytráčkové spíš menšího kalibru pokusí vydloubnout z toho koláče pro sebe rozinku. I v Německu různí šenkýři a jiní takoví honem zaokrouhlovali ceny směrem vzhůru, s tím výsledkem, že si zákaznictvo začalo vybírat, kam zajít na pivo a kam ne, a neviditelná ruka trhu zase všechno srovnala. Když mám teď s šestiletým odstupem určit, co doznalo největšího zdražení, nejsou to potraviny ani jiné předměty denní potřeby, nýbrž poplatky za různé úřední výkony. Erár kouká, jak by občánkovi vytáhl z kapsy zase nějakou grešli k zalepení děr ve věčně prázdné pokladnici, což by nebylo jiné, i kdyby se místo eura mělo platit kozími bobky. Jiná výrazná zdražení mají původ v panikách kolem amerických hypoték, ve světových cenách ropy, v blamáži s biopalivy a v podobných patáliích, u nichž málo záleží na tom, jestli pánovia v Prešpurku nad Dunajom zavedou ve své vlasti euro čili nic.

Nicméně u nás v Německu s výjimkou zdražení posledního půlroku činila inflace po zavedení eura 1,5% ve srovnání s třemi procenty za marky. Jiná šestiletá zkušenost ukazuje, že největší drahota mezi evropskými zeměmi panuje v Norsku, ve Velké Británii a ve Švýcarech, tedy vesměs ve státech, které zůstaly při domácí měně. I řekl bych, že se nemá příliš čeho bát slovenský lid: maléry na zámořských burzách beztak neovlivní a na euro si zvykne rychleji, než by čekal. Ještě pár týdnů bude všechny ceny násobit třiceti, pak ho to přejde. Jiná věc je, že najednou začne jinak vypadat srovnání s těmi tam za Dunajom. Občan, jehož příjem až dosud dělal dvacet slovenských tisícovek a byl s tím celkem spokojen, se začne zlobit ... jak to, že já pobírám mizerné šest a půl stovky, a tamti ve Vídni dva a půl tisíce? Tomu v té vaší Evropské unii říkáte spravedlnost? Sám bych nevěděl. Nejsa ekonomem nedokážu posoudit, není-li na pováženou zavádět společnou měnu se zeměmi na velmi rozdílné hospodářské úrovni.

Čímž se dostávám k rubu evropské mince. Co udělá euro se Slovenskem ... až na trochu rozruchu v prvních pár týdnech, dovoluji si předpovědět, dohromady nic. Jiná a dosud nevyzkoušená věc je, co udělá Slovensko s eurem. Zatím tu zkušenost nemáme; z východoevropských zemí dosud zavedlo euro Slovinsko, což ale není nejnázornější příklad reálného postkomunismu, a Černá Hora s Kosovem, což zase jsou zemičky nevelké, které nemohou měnovou stabilitou příliš zacloumat, i kdyby se snažily. Slovensko už může. Měli bychom se rozloučit s jednou typicky poddanskou představou: že my nic, že všechno zlé na nás ušil někdo shůry nebo zvenčí. Měna je věc obchodní, a u obchodu záleží na solidnosti, důvěryhodnosti a jisté kázni, jakkoli to někomu může připadat divné. Kde se takové vlastnosti nenacházejí, kde panuje lehkomyslnost a nesvědomitost, představa obchodu jako závodu, kdo dřív přiběhne a urve si největší kus, tam to může dopadat všelijak Nevím přesně, jak je na tom Slovensko s obchodní morálkou; třeba jako Slovinsko a všechno bude dobré. Nebo se roztočí kolotoč chytráků, jeden bude předbíhat druhého, aby si taky honem něco urval, ceny poletí vzhůru a lidé budou říkat - vidíte, to všechno to euro.

Což by mohla být věc Slováků, ale není. Každá nesolidnost a nestabilita se zákonitě rozlije na celou oblast eura. Zatím to není špatná měna. Se slovenskou účastí ... uvidí se. Přehnanému optimismu bych se neoddával. Budiž mi odpuštěno, že se na věc dívám ze svého sobeckého hlediska, ale už šestým rokem mi eura zvoní v peněžence a mám obavu, jestli přístupem Slovenska do euroklubu nezačnou zvonit o něco nakřápleji. A nejen Slovenska.