Říjen 2008

Rukojmí ruského imperialismu

Luděk Frýbort

Západ hledí na ruskou velmocenskou drzost a váhá, jak na ni reagovat. Ostře odsoudit ruský vpád do Gruzie, pozastavit kvůli němu společné projekty, vydávat diplomatické nóty, hlasitě uvažovat o přijetí přepadené země do NATO ... je otázka, jestli si z toho ruští mocnáři budou něco dělat. Jestli nebudou, jestli se vědomě rozhodli vystupňovat napětí ve světě, je Západ se svou latinou v koncích. Přispěchat Gruzíncům na pomoc ozbrojenou mocí samozřejmě nepřichází v úvahu a všechno ostatní Rusové vysedí. Není ostatně vyloučeno, že vyvolali gruzínský konflikt mimo jiné i kvůli tomu, aby pro výstrahu jiným předvedli Západ jako bezzubého lva: tak dopadnete i vy, holoubci, budete-li pošilhávat tam, odkud se můžete nadít pomoci leda slovní, a i té jen opatrně dávkované. Přitom není úplně nemožné přitlačit Rusko ke zdi, zcela nenásilně, jen ekonomickými prostředky. Jak, tážete se, když Rus disponuje obrovskými příjmy z prodeje ropy, což činí případné hospodářské sankce iluzorními? No, jak se to vezme. Říkat Rusům - když vy takhle, tak my nebudeme kupovat vaši ropu, to by asi opravdu nebylo zvlášť účinné. Ale jsou dva drobné národy, sloužící v tom konfliktu Rusům za rukojmí. Abcházci a jižní Osetinci, stejně jako jiná malá kavkazské etnika, nemohou pomýšlet na vlastní státnost, takže se vždy budou klonit tam, odkud jim pokyne lépe namazaný krajíc chleba. Současně jim kyne od přece jen o něco úživnějšího severního souseda, takže mají-li se rozhodnout mezi ruským a gruzínským komandem, dají přednost ruskému. Jiná situace by možná nastala, kdyby se ten poměr obrátil; kdyby život na jižních svazích Kavkazu začal být veselejší než na severních. A to už v moci Západu je.

Pochopitelně není doporučitelné nějaké pumpování miliard do gruzínské státní pokladny; lze si dobře představit, že z ní vede potrubí do různých soukromých kapes. Ale západní vlády, beztak ustaraně přihlížející odlivu investic do méně vyvinutých zemí, by jej mohly tak trochu regulovat, třebaže to není plně v intencích čistého kapitalismu. Drazí pánové, mohly by sdělit svým průmyslovým magnátům, oznamujeme vám, že investice v Rusku nebo v Číně budou od nynějška zatíženy ... říkejme tomu strategicko-bezpečnostní daň. Investice v Gruzii naopak podpoříme snížením daňové zátěže; obchod je sice obchod, ale nelze připustit, aby mířil proti politice vlastní země. Kdyby navíc Gruzínci souhlasili s jistým dohledem ze strany Západu, kdyby účinně spolupracovali k potlačení korupce a klanového mafiánství, nemuselo by trvat dlouho a gruzínský krajíc by byl podstatně namazanější než abcházský či jihoosetinský. Mohli bychom se pak nadít vášnivých demonstrací v Cchinvali a v Suchumi, žádajících konec ruského komanda a plné začlenění do gruzínské vlasti. Není dokonce jisto, zda by se v takovém případě na gruzínskou vlast nerozpomněli i severní Osetinci, neboť láska malých a nesamostatných národů prochází žaludkem zřetelněji než velkých. Ale nechci vést úvahu příliš daleko tímto směrem. Byl-li vpád do Gruzie vypuštěním pokusného balónku za účelem zjištění, kam až se může ruská drzost odvážit, je nasnadě, kdo je v té hře na řadě druhý.

Pozice Ukrajiny je o to ošemetnější, že na rozdíl od Osetniců a Abcházců, z nichž bylo třeba rozdáváním pasů teprve nadělat Rusy, má velké, souvislé plochy tímto krajně nespolehlivým etnikem osídlené. Jelikož v očekávání lépe namazaného krajíce tíhne jeho srdce mnohem spíš k Moskvě než ke Kyjevu, lze čekat, že se v případě reprízy kavkazské mely stane velmi ochotným rukojmím sov... ech, ruské moci. Územní integrita, na níž si každý stát tolik zakládá, se tak pro Ukrajinu stává smrtelnou hrozbou: až se v Doněcku a v Záporoží začnou na potkání rozdávat ruské pasy, bude pozdě k jedinému opatření, jež jí může být jakýms takýms východiskem: k omezení na oblast vlastního jazyka a občanské loajality. Kdybych já byl ukrajinský vlastenec, velmi bych se zasazoval o uspořádání referenda ve východní části země. Pakli by vyznělo pro připojení k putinské Rusi, nijak bych toho neželel, spíš by se mi značně ulevilo. Nejsa ukrajinským vlastencem, mohu jen s trnutím čekat, kdy se opět od severu pohrnou ruské tanky, podporované pátou kolonou etnických Rusů. My na Západě pak budeme moci protestovat, o přijetí Ukrajiny do NATO opožděně uvažovat a články jako tento psát, vše dohromady pro legraci králíkům.