Říjen 2008

Gangster už není potetovaný buran

Ondřej Kundra, Jaroslav Spurný

S detektivem Hynkem Vlasem o mafiánském podsvětí a o hospodářském zločinu. „Už se nerekrutují z prostředí bonů a tuzexů, dnes vychází z prestižních škol, znají světové jazyky, umějí se dobře vloudit do přízně politiků,“ popisuje bývalý elitní policista Hynek Vlas novou tvář organizovaného zločinu. Je vidět, že tenhle problém bere velmi vážně. A to i přesto, že už několik měsíců u policie nepracuje. „Mám teď se svým bývalým šéfem Janem Kubicem bezpečností agenturu,“ říká ke své současné práci. Agenturu oba muži založili poté, co s více než stovkou kolegů odešli z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) proto, že podle svých slov necítili od vedení policie a ministra vnitra dostatečnou podporu.

Jakou podobu má dnes organizovaný zločin? Před dvaceti lety to bylo pašování drog, organizovaná prostituce, praní špinavých peněz. Změnilo se něco zásadně za tu dobu?

Samozřejmě. Na počátku devadesátých let, po otevření hranic, zdejší podsvětí ovládli lidé ze Sovětského svazu, bývalé Jugoslávie a z některých asijských zemí. Jejich gangy sem přinesly organizovaný obchod s drogami nebo brutální nucení žen k prostituci, vydírání obchodníků, vybírání výpalného. Proto také vznikl policejní útvar, ze kterého jsem nedávno odešel. Mezi gangy a mafiemi docházelo tehdy k boji o vliv, zejména mezi zahraničními gangy, ale současně s tím existovala jakási domácí galerka, která tu byla vždycky a vždycky bude, a ta se vyvíjela současně s přivezeným zločinem. Jak se však problémy v Sovětském svazu a Jugoslávii zmírnily, ekonomická a zejména politická situace se uklidnila, tak se uklidnil i zločin v Česku. Války ustaly, sféra vlivu je rozdělena.

Pokud si zločinci rozdělili sféru vlivu pod vaším dohledem, proč jste tomu nezabránili?

Je to trochu jinak. Někdy se prostě dozvíme o tajných jednáních, šéfové zasednou nad kávou – už se tam nepije ani vodka – a dohodnou se, kdo bude ovládat přísun drog, kdo vydírání, kdo prostituci a na kterých místech. Někdy se to přes prostředníky dovíme. Někdy se tomu dá zabránit a veřejnost to ani nepozná.

Dobře, ale jak se proti tomu dá bojovat?

Způsobíte těm lidem problémy v podnikání, s pobytem... Prostě jim znepříjemníte život a pro ně je pak snazší jít někam jinam. Nebo se nám podařilo nashromáždit důkazy a ty lidi pozatýkat, obvinit a odsoudit – to se stalo v případech postsovětských a jugoslávských gangů, které utrpěly těžké rány. Co se týče prostituce, balkánské gangy, které tu provozovaly kuplířství, jsou víceméně pryč, stejně tak i ruskojazyční vyděrači. Neříkám, že to je všechno naše zásluha, ale náš útvar a jeho tehdejší detektivové na tom odvedli velký kus práce.

Kdy jste pochopili, že se organizovaný zločin v České republice proměnil?

To pochopíte v momentě, kdy už několik let jdete po těch samých zločincích a oni najednou kromě drobných podnikatelů a živnostníků začnou vydírat nebo se lepit na větší obchodníky a bohatší podnikatele. Začnou si zakládat firmy, bankovní účty, začnou na těch účtech hromadit peníze, jezdit v dražších autech a skupovat domy a firmy. Najednou zjistíte, že mají vyděláno, že se dostali k větším penězům. A pak už je to jiná hra. Pouští se do větších a větších soust a zločin se přesunuje do hospodářské oblasti, podvodů, tunelů. A vám nezbývá než se do té jejich „hospodařiny“ pustit.

Jakou tvář má tedy dnešní organizovaný zločin? Ještě pořád jste nám konkrétně neodpověděl...

Směnky, korupce, praní špinavých peněz, fiktivní zakládání společností, některé sofistikované podvody, ale i útok na státní peníze. Najednou jsme zjistili – nebo jsme se spíš utvrdili – že ze světa mafiánských vražd a brutálních kuplířů jsme se při vyšetřování dostali do světa politiky a státní správy. Ten zlom přišel někdy na přelomu tisíciletí.

Můžete některý z těch zločinů popsat, aby to bylo jasnější?

Bohužel, už sice nejsem policista, ale jsem vázán stále stejnou mlčenlivostí, a cokoli bych řekl, mohlo by vést až k mému trestnímu stíhání.

Dobře, dá se tedy říci, že ilustrací současného organizovaného zločinu je kauza Čepro, na které jste v minulosti pracovali? Před pár týdny bylo vyšetřování tohoto případu zastaveno.

Určitě ano, Čepro jako strategický podnik byl vždycky terčem různých byznysmenů různé pověsti, kteří se na něm snažili vydělat anebo ho i ovládnout. Není tajemstvím, že jeden uprchlý podnikatel byl za to několikrát opakovaně stíhán a že někteří jiní – třeba i František Mrázek – měli o Čepro eminentní zájem a chtěli s ním „obchodovat“ a vydělávat na něm peníze. Přitahoval je ten neustálý koloběh byznysu: ropa, benzin, nafta. Paliva jsou strašně zajímavá tím, že se neustále hýbe jejich cena, mění se podmínky přepravy, skladování, často se za tu dobu změnila DPH. A na tom se dají – pokud máte páky, nebo dokonce někoho uvnitř podniku – vydělat stamiliony až miliardy. A nejlepší je schramstnout to celé, zprivatizovat ten podnik. K tomu podle mne byznysmeni typu Mrázka nebo Krejčíře směřovali.

Jak se nějaký gangster nebo mafián dostane k úředníkům a politikům, kteří ovládají Čepro? Gangster a státní úředník, to jsou přece společenské kategorie, které by se neměly setkat.

Státní úředníci mnohdy nechápou, kdo organizovaný zločinec je. Na to ale mají represivní orgány – policejní složky, zpravodajské služby – aby jim poradily a řekly: Na toho pozor, s tím ne! A státní úředníci nebo politici by nám měli věřit. Špičky organizovaného zločinu jsou bystří, vlivní lidé, kteří se umějí vloudit do přízně ke komukoliv, jinak by nebyli to, co jsou.

Jak takové vloudění se do přízně vypadá?

Rauty, obědy, schůzky, sponzoring, možné kulturní nebo sportovní setkání, všechno možné. Tam se jakoby náhodou potkají a popovídají si s politiky a státními úředníky, vymění si vizitky. Stačí si v médiích přečíst, když politik vysvětluje, jak a kde potkal nějakého grázla, a říká, že šlo o náhodnou dobročinnou akci... Měli by poslouchat bezpečnostní složky, které jim řeknou, že je to akce podsvětí, jenže oni to ani slyšet nechtějí. Gangster, to už není potetovaný buran s tlustým zlatým řetězem na krku, ale elegantní člověk, který jezdí v luxusní limuzíně, má drahý oblek, vystudoval vysokou školu a zná světové jazyky.

Vraťme se k Čepru – je možné, aby se takové zločiny děly bez vědomí vedení podniku a dozorčí rady?

Je těžko představitelné, aby si vedení velkého státního podniku nechalo vykrádat podnik, aniž by o tom vědělo. Pokud to neví, tak tam nemá takový management co dělat. A pokud to ví, je na straně organizovaného zločinu. Třetí možnost není.

Vyprávíte o vašich úspěších, přitom jste nikdy nedostali do vězení lidi, jako byli Pitr, Mrázek, Krejčíř nebo Starka. Jak je to možné, když jste o nich sbírali roky informace?

To je dlouhý příběh. Útvar sice na sklonku devadesátých let informace o nich měl, ale pak převzala třeba případ Františka Mrázka protikorupční policie a my už se k žádným důležitým důkazům nedostali. Když se k nám na útvar v rámci týmu Pokr v roce 2006 sešlo asi 35 vražd okolo Mrázka, trvalo nám půl roku, než jsme všechny spisy přečetli a prozkoumali...

Dobře, ale proč jste Mrázka nikdy nedostali za mříže?

Byli jsme od něj malý kousek. Odhaduji, že by nám stačily dva měsíce. Ale skončilo to, když ho zastřelili.

Mrázek ale nebyl jediný. Proč jste nedostali třeba Václava Kočku, na jehož aktivity jste v 90. letech upozorňovali tehdejšího premiéra Zemana, když se s ním sešel. Proč jste nedostali třeba Pitra?

Zase složitá odpověď. Je pravda, že prostředí zločinu bylo po vraždě Mrázka hodně otevřené, přeskupovaly se síly, lidé byli ochotni mluvit. Ale nakonec to nevyšlo, vždyť víte, co se začalo dít poté, co jsme spojili vraždu Mrázka s vyšetřováním případu biolíh. Velký křik politiků, kriminalizování našich detektivů... Podsvětí pak ztratilo zájem informace poskytnout. Vytušilo, jak jsme slabí. Teď už nemá podsvětí zájem, aby se něco objasnilo. Dostali strach, že by se to mohlo otočit proti nim.

Proč jste neprosazovali institut korunního svědka, abyste výměnou za informace mohli nabídnout beztrestnost, snížení trestu nebo změněnou identitu? Bez toho se přece nedá moc dělat.

To všechno jsme navrhovali a připomínkovali a určitě by nám to pomohlo – na Slovensku, kde institut korunního svědka existuje, s tím mají dobré zkušenosti. Teď ale vláda institut korunního svědka znovu navrhuje, tak jsem zvědavý.

Na co vaše předchozí návrhy u politiků narážely?

Končilo to víceméně v parlamentu tím, že se to neodhlasovalo. Ale na to se musíte ptát politiků.

Opustil jste policii zhruba před půl rokem stejně jako váš šéf Jan Kubice. Od té doby byla zastavena většina závažných případů, ve kterých ÚOOZ někoho obvinil. Třeba nedávno byla propuštěna bývalá náměstkyně Věra Jourová, která díky vám skončila ve vazbě kvůli podezření z úplatkářství. Nevidíte to zpětně jako špatné rozhodnutí, za které byste se jí měli omluvit?

Něco jiného je obvinění a něco jiného návrh na vzetí do vazby. U obvinění vycházíte z nashromážděných důkazů, u řešení vazby se vychází z takzvaných vazebních důvodů – útěk, ovlivnění svědků, pokračování, dokončení trestného činu. V případě paní Jourové se státní zastupitelství rozhodlo podle nashromážděných důkazů ji obvinit. Stejně tak u spoluobviněných. Vazbu samotnou samozřejmě vždycky navrhuje státní zástupce a uvaluje soudce, není to v žádném případě pouze věcí policie. A v tomto případě byla spolupráce se státním zastupitelstvím velmi těsná. Také bych rád řekl, že při obvinění paní Jourové se vycházelo z toho, co o ní prohlásili někteří spoluobvinění. Pokud se má někdo paní Jourové omluvit, obrátil bych se především na ně.

Nejde ale jen o tento případ. Je tu Čepro a další – někdy se prý zločin nestal, jindy chyběly důkazy. Zvenku to vypadá, že jste odvedli špatnou práci.

V době, kdy jsme ty kauzy dělali, kdy jsme ty lidi zadrželi a obvinili, tak mi přišlo, že jsou důkazy dost silné. U některých kauz jsem si opravdu nedokázal představit, že by je někdo zastavil, důkazy byly naprosto přesvědčivé – třeba v případech Antropoid, kauza biolíh, Červenka...

Pravdou je, že některé kauzy nebyly důkazně silné, ale to bylo jen v případech, kdy jsme chtěli zločinu předejít a šli jsme do toho s rizikem, že budeme mít méně důkazů, než kdybychom zločin nechali doběhnout až do konce. A to všechno státní zástupci věděli, a když šel někdo do vazby, tak s vědomím soudců. Nikdy to nebyla jen naše hra.

Mluvíte o kauze biolíh – kde jste v tomto případě udělali chybu? Státní zástupci nakonec i tady rozhodli, že o žádnou korupci nešlo.

Těžko se to hodnotí, když se tenhle případ zastavoval, už jsem v ÚOOZ nebyl. Nečetl jsem důvody, vycházím z informací v tisku. Myslím si ale, že se třeba trestní stíhání nemuselo dělit na tři větve. Tím pádem se případem zabývala tři příslušná státní zastupitelství, vznikly tři oddělené kauzy, a tak se důkazy rozdělily do tří spisů. Všechno je pak složitější na dokazování... Zjednodušeně řečeno: člověk, který vyšetřuje první kauzu, se neobejde bez důkazů ve třetí kauze. O ní ale nic neví, protože nemá k dispozici patřičný spis. To se stalo.

Proč a kdo vyšetřování takto rozdělil?

Státní zastupitelství, už vám neřeknu jaké, ale z naší vůle to určitě nebylo.

Vy jste chtěli, aby se to vyšetřovalo dohromady?

Proto jsme tenkrát vytvořili společný zatykač a společné obvinění. Podle našeho názoru se jednalo o úplatky a stejný scénář, byl to jeden případ. Takové složité kauzy, kde se vám prolíná mnoho pachatelů a mnoho skutků, se dají dělat jen pohromadě a na jednom místě, kdy na případu dělá jeden státní zástupce a jeden policejní orgán. Nebo se to dá rozšuplíkovat a rozkouskovat a rozstrkat po půlce republiky a dělá to několik státních zástupců a několik policejních útvarů, které o sobě ani pořádně nevědí a nespolupracují.

Jak vám to rozdělení státní zástupce vysvětlil?

Co se týče biolihu, bylo nám řečeno, že věcnou příslušností patří každý spis jinam a trestné činy že spolu nesouvisejí – v jednom případě spadalo obvinění podle závažnosti činu pod příslušné vrchní státní zastupitelství, ve druhém a třetím případě pod Státní zastupitelství pro Prahu 1. A staly se z toho tři samostatné kroužky. Nadzvihli jsme tu pokličku a pak si museli nějakou dobu hlídat záda. Náš útvar i vedení policie přitom iniciovaly například vznik specializovaných pracovišť, která by se věnovala organizovanému zločinu, ať už při městských, krajských nebo vrchních zastupitelstvích. Je škoda, že z toho nikdy nic nebylo, že třeba náš útvar neměl jasně dané státní zástupce, se kterými by spolupracoval, zejména v těch vybraných nejzávažnějších věcech.

Cítil jste při rozdělení případu biolíh nějaký záměr, abyste ho nedovedli do konce? Od koho?

Že bych za tím cítil záměr, to ne, ale nezdálo se nám to. Vysvětloval jsem to několika státním zástupcům, ale čím víc to někomu vysvětlujete, čím víc o to škemráte a potom nejste vyslyšen, bere vám to chuť do práce. Zjišťujete, že se ty kauzy nedotáhnou a pachatel zůstává nepotrestán. Byl to pro nás šok

Jak funguje vaše bezpečnostní agentura, kterou jste založil s vaším bývalým šéfem Janem Kubicem?

Funguje docela zdárně, není to bezpečnostní agentura v pravém slova smyslu. Děláme normální zakázky. Toť vše.

Musíte být žádaní, když – jak řekl Jiří Paroubek – máte tolik důležitých spisů o zločinu, které jste si okopírovali při odchodu z útvaru.

Jediný spis, který bych dal možná dohromady, je můj personální a ještě ne zdaleka celý – od všeho totiž dostáváte kopie, a tak mám určitě doma někde po šuplících personální rozkazy o svém pobytu u policie... Škoda, že jsme museli odejít. Už ale nebyla cesta dál, zmenšoval se prostor pro naši práci. Začalo to tím, že náš útvar začal směřovat trochu jinam, než byli naši nadřízení, justice a třeba i veřejnost zvyklí.

Proč?

Začali jsme sledovat jiný trend – hospodářskou trestnou činnost, která byla nějak propojena s politikou a státní správou. A jak jsme začali zjišťovat, nikoho to moc nezajímalo. My jsme vůbec v daném případě nechtěli ovlivňovat volby, nechtěli jsme nikoho kriminalizovat, nechtěli jsme někomu nasazovat psí hlavy a neprávem někoho osočovat. My jsme chtěli jen dělat svoji práci.

Když jste nechtěli nic ovlivňovat, považujete za standardní obejít státní zástupce a nadřízené a zveřejnit „Kubiceho zprávu“ těsně před volbami?

Nikdo z nás takzvanou Kubiceho zprávu nezveřejnil. Šli jsme informovat zákonodárce o vzniklém stavu, svém přesvědčení a zkušenostech. Hledali jsme vlastně pochopení a zastání. Nikdo z nás nepočítal s tím, že zpráva bude zveřejněna ještě předtím, než z budovy Poslanecké sněmovny vyjdeme. Byl to pro náš šok. A nadřízení samozřejmě byli informováni s dostatečným předstihem o tom, co hodláme učinit, tedy jít do Poslanecké sněmovny, dokonce o tom přijeli jednat k nám na útvar.

Čeho se máme jako občané ze strany organizovaného zločinu obávat?

Prostého občana takový zločin postihne málokdy, anebo způsobem, že o tom ani neví. I prosté vybírání výpalného běží dnes jinak: přes bezpečnostní agentury, které poskytují jakousi ochranu a služby, za které si nechávají platit, a velice těžko se na ně dostává. A tak je to i v tom nejsofistikovanějším zločinu. Vše má zdání legality, vše je kryté oficiálními firmami, poradenskými, právnickými... Způsobů, jak se perou špinavé peníze, jsou spousty. A čím výš se pohybujete na žebříčku ekonomických, společenských, výkonných a třeba i politických špiček, tím větší pravděpodobnost máte, že narazíte na organizovaný zločin. A když se mu naši politici a úředníci přestanou bránit, způsobí obrovské škody. Začne ohrožovat ekonomiku, politiku, kulturu, společenský život a je schopen vše rozvrátit a zpřeházet myšlení a hodnoty lidí.

Myslíte tím, že si zločinci politiky koupí?

Nemusejí si je kupovat, mohou s nimi „jen“ spolupracovat, využívat je. Ale upřímně řečeno – nemůžete ode mě čekat dokonalou analýzu působení organizovaného zločinu na stát a společnost. My jsme si na to sáhli, něco málo jsme zjistili, pootevřeli jsme pokličku, a pak jsme měli nějakou dobu co dělat, abychom si ohlídali záda a odešli se ctí. Neměli jsme možnost tu pokličku zvednout úplně.

A co se pod tou pokličkou skrývá?

To by mě taky zajímalo.

Zvládne podle vás nové vedení policie boj proti organizovanému zločinu? Dokáže rozpoznat nová rizika?

Když jsme byli u policie, snažili jsme se náš útvar trochu přestavět a přeorientovat na nové druhy trestné činnosti – prolínání obecné kriminality do ekonomiky a státní správy. Jestli v tom bude pokračovat nové vedení, nebo jestli si stanoví jiné priority, to já nevím. My jsme odcházeli proto, že se nám zdálo, že náš názor a náhled na další směřování není sdílen a pochopen. Z naší bývalé jednotky odešlo během poslední doby hodně zkušených lidí a nově příchozí nebudou vůbec znát vývoj kriminality a organizovaného zločinu devadesátých let. Tehdy tu organizovaný zločin vykvetl do něčeho, co se rychle měnilo a strašně rychle formovalo. Je velmi důležité to pochopit, nedá se začít pracovat v Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v roce 2008 a zapomenout na historii. Pokud se neponořím do historie, nemohu být dobrý detektiv.

ÚOOZ teď vydal výroční zprávu o boji proti organizovanému zločinu za rok 2007. O tom, že organizovaný zločin prorůstá do státní správy, se v ní moc podrobně nepíše. Je v ní výčet, jaké mafie tu působí, jak se tu padělají peníze, že je tu na vzestupu levicový extremismus. O co tedy opíráte vaše slova, že klíčovým problémem je průnik mafiánů do státní správy?

Těžko to mohu v krátkosti popsat tak, aby to veřejnost pochopila. Zkuste pravidelně číst a sledovat sdělovací prostředky. Kolik je tam nájemných vražd, loupeží, únosů, prostituce? Čím dál tím méně. Kolik je tam skandálů, podezření z korupce, tunelování, podezřelých podvodů, obchodů, zbohatnutí? Čím dál tím více.

Kdo jsou dnes ti noví Pitrové, Mrázkové, Šebestové, Stárkové a odkud se rekrutují?

Jestliže stará vlna vyšla z ulice, bonů a tuzexů, tak ta nová vlna vychází z prestižních škol a drtivá většina se pohybuje v ekonomice. Nerad bych říkal konkrétní jména, je to zcela na vedení policejního prezidenta nebo republikových útvarů, aby pojmenovali rizika, aby proti novým esům organizovaného zločinu začali něco dělat.

HYNEK VLAS

*1970

Vystudoval Policejní akademii v Praze. Po absolutoriu nastoupil k policii, kde pracoval v různých pozicích – například v Inspekci ministra vnitra nebo Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování. V roce 2002 přešel do specializované jednotky policie, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). V roce 2007 se stal jeho náměstkem. Z téhle pozice dohlížel na vyšetřování klíčových případů – biolíh, tunelování Čepra, vraždu mafiána Mrázka. Letos v lednu z ÚOOZ odešel. Dnes pracuje v bezpečnostní agentuře. Je ženatý, má tři děti.

(Respekt, www.respekt.cz)